MELANCHOLICKY Z OBÝVÁKU...

...ještě než nás všechny definitivně pohltí předvánoční nálada, přidávám jedno podzimně melancholické nahlédnutí k nám do obýváku spojeného s kuchyní... 

...už v říjnu jsem vyndala dekorační polštáře, které kdysi měla ve své nabídce fotografka Bára. Vzpomněla jsem si při tom na to, jak jsem na mateřské, hlavně s první dcerou, okukovala pinterest a blogy o bydlení a snažila se některé inspirace realizovat i u nás doma. Zdaleka jsem si nemohla dovolit pořídit vše, co by se mi líbilo, ale jsem opravdu ráda, že jsem tenkrát zainvestovala do těchto Bářiných povlaků, ať už z toho důvodu, že jsem chtěla podpořit šikovné české ručky (u Báry tedy spíš oko a cit) nebo i proto, že jsou prostě nadčasové a navíc z kvalitního materiálu, který vydrží i zacházení hrubšího zrna, jež mu poskytují naše dcerky...

...uběhl čas a věci se změnily, spousta blogů, z nichž už mi zůstala pouze vzpomínka na ně, zaniklo nebo se posunulo někam jinam. Trochu je mi to líto, ale zároveň vím, že zkrátka nic nejde donekonečna, všechno se jednou unaví. A já mám vlastně nakonec doma pár věcí, které mi tu dobu a to, jak jsme se měli, budou připomínat...

❤❤❤

ODLEHČENÝ OBÝVÁK...

...zdravím, jsem ráda, že se mi po delší době poštěstilo dostat se k blogu. :-) Mám teď nějaké trable s kolenem, tak moc nevím, jakým směrem se to (všechno) bude ubírat dál. Ale nafotit a napsat něco o našem obýváku jsem se chystala už od loňského léta, proto jsem ráda, že se dnes naskytla chvilka, kdy to šlo...

...je to vlastně taková iluze, ve skutečnosti to u nás takhle běžně nevypadá. Ale protože bychom se rádi letos přestěhovali, chtěla bych si sem ještě postupně na památku nafotit jednotlivé místnosti pěkně načančané. Takže takhle nějak chci jednou vzpomínat na náš obývák v bytě...

...k jedné změně došlo právě v létě, kdy jsme dali pryč celoplošný koberec (vidět je třeba tady), který jsme měli hlavně kvůli dětem, dokud lezly a učily se chodit. A který jsem celou dobu neměla ráda (nejsem kobercová). Máme tu teď tedy původní plovoucí podlahu (stejnou jako je v druhé místnosti). Ta je sice mému oku milejší, ale i tak má svá úskalí - v zimě zrovna nezahřeje a asi i sousedi pod námi pocítili změnu (u nás se holt občas dupe a hází s dřevěnými hračkami)...

...na podzim jsem také vyměnila povlak na polštářku od Báry, je takový melancholický, ale mě uklidňuje. A na poličce mám nové obrázky, jsou to zarámované fotky od Radany z blogu Radush Style, kterou asi nemusím moc představovat. Její fotky na instagramu obdivuju stále dokola a tyhle jsou z jejího půlročního kalendáře, který jsem si u ní koupila před dvěma lety...

...jinak u nás zatím vše stejné. Stále se snažím o minimalismus, stále jedu úklid podle Terapie domova a musím říct, že po dvou letech obojí opravdu přineslo ovoce. Teď, když jsem skoro nemohla na nohy, jsem si hodně zoufala, jak to asi za chvíli u nás bude vypadat (i když partner se moc snaží a celá rodina pomáhá), ale s úlevou chci konstatovat, že ty dlouhodobé pidikrůčky z minulých měsíců, kdy jsem debordelizovala a snažila se vytvořit si nějaké uklízecí rutiny, se najednou projevily a ta naše domácnost běží dál celkem lehce tak nějak sama. (Tím jsem jen chtěla říct, že to má opravdu smysl, ač jsem dlouho žádný výsledek neviděla.)...

JARNĚ-LETNÍ OBÝVÁK...

...díky počasí minulého týdne, kdy jsem se nemohla rozhodnout, jestli je jaro nebo léto, se tahle nálada promítla i do našeho obýváku. Zcela spontánně jsem si pořídila od Báry nový povlak na polštářek. Vlastně dva. Bára je vyprodává a mě napadlo, že by byla škoda ještě některé nemít. A tak mám další varianty, jak to u nás v obýváku jednoduše obměnit, třeba podle ročního období (vedle této letní trávy mám tedy v záloze ještě podzimní lesní melancholii)...

...listy v rámech mě mile překvapily, zatím stále celkem drží, jen jeden jsem musela už vyměnit za peříčko. To mi ale nevadí, protože já a peříčka, však víte ;-). Taky jsem konečně změnila dekorace ve stolku, aby v něm nebyla zima. A na chalupě u partnerovy maminky se stříhaly stromky, tak jsem si požádala o pár ustřižených větviček do vázy (tu samozřejmě na tomto místě obvykle nemám, tam by dlouho nepřežila). Tolik k jarně-letním změnám v našem obýváku ;-)...

ŽIVOT S DĚTMI...

...poslední dobou si říkám, že ten můj vysněný minimalismus je v soužití s malými dětmi vlastně nutnost. Kdybych to měla vyjádřit hodně natvrdo, mám momentálně každý den díky naší patnáctiměsíční radosti chuť vyházet úplně všechno ;-D. Jak ona dokáže během chvilky obrátit celý byt vzhůru nohama, je až neuvěřitelný. Nezastaví se před ničím, důkladně proleze všechny útroby bytu a vynese na světlo boží i to, o čem jsme si mysleli, že už dávno nemáme. Druhou její největší zálibou hned po této je všechno, co našla, pořádně rozházet. A když má obzvlášť rozvernou náladu, snaží se pohazovat věci tak, aby jich co nejvíc zapadalo pod gauč, za lednici (sem tam vyzkouší i fungování odpadkového koše) a bůhví, kam ještě...

...to se potom zbavuju věcí s nesmírnou úlevou, protože kdo to má pořád všechno dávat zpátky! Takže jsem zase dala spoustu svých věcí pryč a milé dceři připravila v jednotlivých místnostech bytu několik zastavení při jejím rabování (ještěže té starší poslední dobou stačí jen stůl, aby si měla kde kreslit). Její oblíbené "štace" jsou následující: v pokojíčku ráda vyklízí domeček a "čte" si v "knihovničce" (rozumějte vyskládá všechny knížky z bedýnek pod postýlku), v obýváku má nachystaný koutek v okolí přebalovacího stolku. "Obětovala" jsem svůj oblíbený Le Sac a nechala jí ho na hračky/plyšáky a "dotrhání", pod stolkem má bedýnku na další věci, hlavně kostky, různé vkládačky a hudební nástroje, v košíku zas deku a mazlíky na radostné povalování. V druhém košíku jsou věci na přebalování, ty rozhazuje nejradši (mimochodem, pořád se rozhoduju, zda napsat článek o našem látkování, jak jsem si k němu dlouho hledala cestu a nakonec se s tím po svém nějak popasovala - zajímalo by to někoho?). A každodenní kolečko uzavírá dětská kuchyňka, kde jinde než v kuchyni. Když vařím já, musí přece taky! (I když k tomu často raději používá mé kuchyňské náčiní než to svoje ;-D)...

...takhle tedy teď vypadá naše symbióza dětství s dospělým světem. Snažím se dětem všude vytvořit alespoň malý prostor pro hraní, ale zároveň tak, abych v tom mohla žít celkem spokojeně i já ;-). Samozřejmě, že je vše nafoceno v době, kdy jedna byla ve školce a druhá spala. Jinak to tu vypadá dle mého popisu v prvním odstavci. Ale díky úložným košům a bedýnkám se dá vše celkem rychle a snadno uklidit i se zapojením samotných dětí (ani pro partnera to není složité ;-D)...

ABOUT SHOPPING...

...minimalismus a nákupy... to je pro mě momentálně velké téma. Můžu si stokrát uklidit a debordelizovat byt, stačí ale pár neuvážených nákupů a všechno je v háji. Vím, že držet se zkrátka v nakupování, je ten správný klíč. A taky vím, jak tenká hranice to pro mě je. Nejsem shopaholik, nepotřebuju si léčit deprese nakupováním, přesto jakmile se ocitnu v nějakém obchodě nebo se zatoulám někde na internetu, mám se co držet, abych neodešla s nějakou tou zbytečností navíc. A týká se to čehokoli - doplňků do bytu a domácnosti, dekorací, kosmetiky, oblečení, hraček pro děti i potravin. Všude je tolik lákavých věcí!...

...co s tím? Mám teď na mysli spíš ten pocit. Protože poslední dobou své nákupy opravdu hodně zvažuji, přemítám, zda danou věc budu používat, zda si ji budu chtít nechat co nejdéle nebo ji za nějaký čas dávat pryč,... a opravdu si máloco pořídím. Ale mám-li být upřímná, uvnitř bojuju s touhou vlastnit. Mít taky to, co má ten druhý. Nebo to, co mi při nakupování náhodou cvrnkne do nosu a zalíbí se mi...

...na druhou stranu jsem si ale všimla, že tenhle pocit trvá jen chvíli. Jen v určitý okamžik, kdy tu věc vidím. A když ho překonám, za nějakou dobu zmizí. I tady funguje 'sejde z očí, sejde z mysli' ;-). Je to uklidňující zjištění a svým způsobem pro mě i osvobozující. Asi nemá cenu si něco zakazovat. Spíš se jen zorientovat ve svých pocitech...

...a jak to dopadlo při nedávném velkém pokušení v Ikee? No, samozřejmě nezůstalo jen u botníku ;-). Kromě něho jsme pořídili ještě dva drobné dárečky pro dcerky k Ježíšku, spojovník matrací do naší postele (protože často nás v ní spí víc než je obvyklé ;-D) a několik různých dóz na uložení potravin (hlavně do mrazáku, zbavuji se igelitových pytlíků, co to jde) - u těch mě mile překvapilo, když jsem si doma přečetla, že jsou 'made in Czech republic'. Já jsem byla ještě moc zvědavá na svícny a krabičky z kolekce YPPERLIG. Ty mě ale oboje zklamaly - svícny jsem si představovala subtilnější, tyto jsou na mě příliš robustní, a dyzajn krabiček s napůl otevřeným víčkem jsem nepochopila...

...ale jednu věc, kterou jsem opravdu nepotřebovala, jsem si přivezla, a to pruhovaný bavlněný pléd. Není ničím zajímavý, ani to nebyl žádný z mých 'must have' kousků, dokonce jsme už podobný měli (snad jen s tím rozdílem, že ne bavlněný), prostě zbytečnost navíc, to, o čem jsem psala výše... A stejně z něho mám radost, s chutí se do něho chumlám(e) a těší mě pohled na něj... A pak se ve svých pocitech vyznejte ;-D...

AUTUMN DECO NO.2...

...dostala jsem dvě dekorační dýně, a tak jsem si s nimi vytvořila v obýváku nové podzimní zátiší. Krabičku na rozečtené časopisy a knihy jsem kvůli nim přetřela  na šedo, aby vedle ní dýňky pěkně vynikly. Také jsem přidala víc polštářků pro větší útulnost...

...tohle moje zákoutí se snažím pravidelně udržovat a obměňovat (většinou, když uklízím), je to taková oáza, ke které se upínám, když to tady zrovna moc "obývákově" nevypadá. On je vůbec často náš obývák cokoli jiného, jen ne právě ten obývák ;-). Vícekrát slouží jako herna, jídelna a někdy taky jako noclehárna. Občas je mi z toho ouvej, ale pak si říkám, že přece o tom ten náš život je a přece jenom slovo obývák není nadarmo odvozeno od slova obývat, tak proč z něho dělat výstaviště ;-)...

...takže naproti mému koutku má zase koutek naše nejmenší, a protože čas utíká a místo povalování si raději stoupá a v lecčems se ráda kutá, vyměnila jsem polštářky za kuchyňku a máme ji teď tady. Malá si s ní s oblibou hraje. Objevila, že miska, která představuje dřez, se dá hezky odklopit a do skříňky pod ní se dají perfektně naházet všelijaké věci (dvířka totiž otevřít ještě neumí, jsou na magnet a jdou docela ztuha, i té starší jsme je dlouho museli otvírat my). Abychom měly (my dvě) ty koutky v podobném duchu, vyhrabala jsem svou starodávnou handmade dekoraci - černobílé ručně šité dýně ze zbytků a přenechala jí je na hraní...

CHANGING OF POSTERS...

...v polovině července jsem měla to štěstí vyhrát několik plakátů od Šárky. Už bych si skoro mohla zřídit galerii :-). Ta ale bude muset počkat do nového. Takže z vyhraných plakátů jsem si vystavila pouze jeden, a to kalendář pro tento rok (mimochodem, dle mého názoru velmi povedený), aby mi ještě těch zbylých pět měsíců (nechápu, jaktože jenom pět, když nový rok začal před několika týdny ;-D) dělal radost. Doplnila jsem ho dvěma dalšími Šárčinými plakáty, které mám už z dřívější doby. Volila jsem takové, aby se příliš netloukly s motorkami o patro výš (nežiju totiž sama, že ;-D)...

...přiznám se, že mě ale plakátová mánie pomalu opouští. Navíc se má vrchní dodavatelka rozhodla tvorbě tiskovin dále nevěnovat (asi proto, že s tvůrci podobných věcí se tak trochu roztrhl pytel, já pamatuju dobu, kdy byla u nás jednou z mála, ne-li jediná). Ale jsem ráda, že mám od ní mé milované peříčko, které mi už vždycky bude připomínat tu dobu a i mé začátky s blogem...

...fotky se moc nevyvedly, tak jen dvě...
...o nové se pokoušet nebudu, to by taky mohly být až v září ;-D...

...ano, ano, kočárek doma stále máme ;-)...

CHRISTMAS IN MAY...

...zúčastnila jsem se Blogerské výměny, kterou vymyslely a uspořádaly blogerky Marcela/Nordic Passion a Martina/decór blanc. Moc se mi líbil ten nápad udělat si s někým navzájem radost a poznat další šikovné blogerky a jejich tvorbu. Asi před třemi týdny holky vyzvaly na svých blozích zájemce o účast, aby se hlásily v komentářích (na jednom z blogů), z nich minulý týden vylosovaly dvojice a ty měly za úkol vzájemně se obdarovat nějakým diy dárkem. Zúčastnit se mohli i neblogující...

...byla jsem vylosována do dvojice právě s jednou z hlavních aktérek, Marcelou, na jejíž blog chodím už nějakou tu dobu obdivovat především krásné fotografie, zajímavé diy nápady, šikovné recepty a také schopnost publikovat milé články téměř každý den. Co budu vyrábět, jsem měla z větší části rozmyšlené hned na začátku výzvy, aniž bych věděla, kdo na mě vyjde. Co přesně to nakonec bylo a jak byla Marci spokojená, se dovíme na jejím blogu ;-). Ale teď už bych se ráda pochlubila, čím udělala Marcela radost mně...

...moc jsem se těšila a zároveň byla zvědavá, protože Marcelina tvorba je hodně pestrá a já nepřestanu obdivovat její nadšení a elán zkoušet různé věci a tvořit alespoň něco malého snad každý den. Vypíchnu třeba přáníčka a různé kartičky na zeď, domácí mýdla (a marmelády), abstraktní obrazy, betonové svícny a misky, korálkové dekorace... A tak jsem našla v jejím balíčku dárků hned několik, krásných a voňavých ;-): obraz, přáníčka, mýdlo a to vše doplněné o kartičku s několika milými slovy a voňavý levandulový sáček...

...místo pro obraz jsem měla vymyšlené rychle a myslím, že mu to u nás sluší, alespoň já se nemohu vynadívat. Pořád mi na něj sklouzávají oči, působí klidně a harmonicky. Přáníčka určitě potěší v budoucnu někoho z mých blízkých a na mýdlo se těším moc, protože hand-made mýdla já tuze ráda. Marci psala, že nemá ještě tolik vychytanou vůni a tvar, ale já mám celkem zkušenosti s ručně dělanými mýdly (ráda nakupuji) a myslím, že vůní je s nimi naprosto srovnatelné a tvar mi přijde dokonalý...

...ještě bych se ráda zmínila i o blogu decór blanc, který jsem díky Výměně poznala. Jeho pisatelka Martina má totiž nádherný domov, dělá úžasné betonové výrobky (mísy s peříčkem jsou top) a i moc pěkně píše o životě...

LINOCUT IN LIVINGROOM...

...na poličku s obrázky mi přibyla jedna novinka. Tentokrát žádný plakát, diy nebo zarámovaný balicí papír, ale pěkný kousek umění. Linoryt od Martiny Mikytové alias MMMoje, o jejíž tvorbě už jsem zde několikrát psala. Protože se mi její práce, která už dávno přesáhla produkty pouze pro miminka a rozrostla se o hezkou řádku uměleckých kousků a třeba i oblečení pro starší děti, moc líbí, čas od času neodolám a něco si (dcerám) od ní pořídím. Ač se osobně neznáme, dalo by se říci, že se mezi námi pomalu vytvořil určitý druh přátelství založený na bázi mailové korespondence ;-)...

...možná i proto mi Martina nedávno poslala s mojí objednávkou jeden ze svých linorytů - Medvědí lásku - jako poděkování za přízeň. Jakou mám radost myslím nemusím psát. Linorytovou tvorbu jako takovou obdivuji, je to pro mě hrozně zajímavá výtvarná technika. I vybraným motivem se Martina perfektně trefila, řekla bych, že do toho březového háje kolem se dobře hodí. (Trochu záměrně nejsou na fotkách vidět zarámované motorky o patro výš, takový kompromis pro tatínka, aby všude nebyly jen plakáty a obrázky podle mě ;-D.) Takže když si vychutnávám svou občasnou desetiminutovku s kávou nebo časopisem (nebo obojím), užívám si svůj nový výhled a příjemně se kochám...

...linoryt mám zatím jen opřený bez rámu, určitě si nějaké to zarámování zaslouží, ale byla by škoda mít ho zatím schovaný, než se k tomu dostanu...

STROLLER IN LIVING ROOM...

...v obýváku máme nový kousek ;-D... už víc jak dva měsíce... Bohužel ho nemáme kam jinam dát, předsíň je maličká, tam by už nikdo neprošel a do pokojíčku (kde býval při první dceři) už se nevejde. Přede dveřmi bytu ani ve společné kolárně domu ho nechávat nechceme. Ale proč píšu zrovna o kočárku v bytě. Je to kvůli těm návlekům, co má na kolečkách (v našem případě na kolech ;-D). Sice jen takový detail, ale dost praktický. Každý, kdo je viděl, kvitoval, jak je to dobrý nápad, proto ukazuji i tady, třeba někdo řeší podobný problém...

...návleky pro nás vymyslela a ušila babička, ale není na tom nic těžkého. Z látky se vystřihnou kolečka o něco větší než jsou kola kočárku (tak, aby se látka dala přehnout přes kolečka) a po obvodu se všije guma. Snad je to pochopitelné a z fotek patrné. Podobné návleky (ale na nohy) se používají třeba v nemocnicích nebo knihovnách, určitě to každý zná. Co se týká látky, babička na ně zrecyklovala staré secondhandové froté prostěradlo, jak prosté...

...a jen tak mimochodem... na to, jak dovedu být roztržitá maminka, zatím se mi pokaždé podařilo vyjet s kočárkem ven, aniž bych je zapomněla sundat ;-D...

CABINET...

...mé uklízecí šílenství jde pomalu do finále a k tomu, abych se aspoň trochu uklidnila, mi zbývá už jen odklidit pár krabic s vytříděnými zbytečnostmi. Bylo nutné zbavit se spousty věcí, protože na jejich místo přijdou jiné. No, o vyřazování oblečení a různého dalšího prádla, probírání se všemožnými dokumenty, knihami, časopisy a selekci dalších a dalších věcí se toho moc psát nedalo (respektive koho by to bavilo číst?) a výsledek není zas tak moc vidět, aby bylo co fotit, i když ve skříních panuje větší řád a volněji se dýchá...

...jediné, co je vidět a na co jsem se chystala opravdu dlouho, je proměna vitríny, která dosud sloužila jako knihovna. Já ale snila o tom, že si v ní jednou vystavím své dekorace. Jenže co se všemi těmi knihami? Díky generálnímu úklidu se pro ně místo našlo, i když už nejsou na očích. Ale myslím, že na ty dekorace se lépe kouká. A jednou snad, až bude více prostoru, bude znovu i ta knihovna, navíc ještě s vysněným čtecím koutkem s pohodlným křeslem...

...vitríně se určitě také ulevilo, není to nábytek určený k tomu, aby byl zatěžkán takovým množstvím knih, takže to odlehčení je fajn i třeba z hlediska bezpečnosti. Nicméně i tak nějaké knihy zůstat musely, hlavně ve spodní části, ale ve zbylých třech poličkách už mi dělají radost všechny mé oblíbené hrnečky, mističky, svícny, podnosy a krabičky, díky nimž mám po ruce svíčky a další drobné dekorace, na které jsem zapomínala, když byly uložené v krabicích v těch nejzazších koutech bytu...

AUTUMN MINIMALISM...

...za momentálním snížením četnosti mých příspěvků stojí stále se opakující stereotypní situace v podobě žehlení, vaření a sem tam pečení, shánění miminkovské výbavičky a úklid všeho druhu (naproti tomu někdy i sladké nicnedělání). A to vše se příliš neslučuje se zaměřením mého blogu. Ale aby tady ten říjen nebyl tak "smutný", nějakou malou změnu jsem u nás doma provedla...

...už si ani nepamatuju, kdy naposledy jsem si koupila nějakou dekoraci do bytu (co se týká obrázků, svícnů a podobně). Ne, že bych o žádných skvostech nevěděla, naopak. Ale v zájmu toho svého rádoby minimalismu se snažím pořizovat si jen to, co opravdu potřebuju (nebo si dovedu nějak obstojně obhájit ;-D), a taky v krabicích mi toho leží celkem dost z dřívějších dob. Takže opět změna ve stylu "co dům dal"...

...na oblíbených ikea poličkách na obrázky nedošlo už hodně dlouho k žádné proměně. Skoro rok. Až doteď jsme tu měli zarámovaný balicí papír od House Doctor, který mě loni uchvátil a vlastně bavil natolik, že jsem neměla potřebu obrázky nijak měnit. I teď, aby mi ten stromový motiv nechyběl, jsem si do něj zabalila alespoň rozečtenou knihu (mimochodem hodně zajímavou, která mi momentálně nechce moc dovolit dělat jiné věci). Obsah rámů jsem si tedy znovu "vyrobila" - do jednoho jsem vložila peříčko (po vzoru mého oblíbeného plakátu od Soffa) a do druhého měl přijít nějaký pěkný nahnědlý podzimní list. Jenže je mokro a mně se nechtělo čekat na to, až nějaký osuším a vylisuju, a tak jsem o jeden lístek obrala svůj oxalis...

MOVEMENTS...

...tak už došlo na můj dočasný "beauty koutek", který tvořil jakýsi předěl mezi tím, co je ještě ložnice a co už dětský pokoj. Tvořil ho pozůstatek provizorního stolu, který sloužil jako odkladiště všeličeho ještě před vznikem pokojíčku. Bylo jasné, že ho nebudu mít napořád, i když ještě vyloženě nepřekážel, časem by stejně musel ustoupit dětské postýlce. Přestože se nejedná o bůhvíjaký kousek, vlastně jde o celkem nehezký kus nábytku, přirostl mi ten sokl k srdci a nechtělo se mi ho úplně vzdát. Vymyslela jsem proto jiné místo, kde by ještě mohl dělat "parádu" ;-) a opět si zahrála u nás doma na škatulata...

...v obýváku za sedačkou vedle knihovny jsem měla takové dekorační místečko, které bylo vytvořeno z obyčejných dvou krabic postavených na sobě, ukrývajících opět spoustu nepotřebných věcí, se kterými bylo třeba se rozloučit. No, a právě sem se soklík krásně vešel, čímž zde pro mě vzniklo celkem důstojné místo na dekorace. Ladila jsem už do podzimu. Na něj odkazuje Radanin kalendář, rostlinka v mém diy-květináči, znovuobjevená lucernička od kamarádky, již mám dobrých dvanáct let - myslím tu lucernu, kamarádku mám od MŠ ;-) - (jak je to vyklízení prospěšné - člověk narazí na zajímavé, dávno zapomenuté poklady), a pozůstatek beauty koutku - balzám na ruce s černým čajem CdP, který se na podzim jistě také bude hodit...



NEW BASKETS...

...nový detail v našem obýváku - úložné košíky na časopisy od Tine K Home ve stolku pod televizí. To bylo tak... ještě před nedávnem se v té poličce prášilo na staré video, které nefungovalo. Když jsme ho konečně dali pryč, využila jsem prostor pro odkládání časopisů. A protože jsem posedlá snahou mít na všechno všelijaké krabičky nebo košíky, poohlížela jsem se po nějakých boxech, do nichž bych mohla časopisy uložit. Sehnat nějaké šikovné, aby rozměrově pasovaly (největší problém byl s výškou), časopisy se do nich pohodlně vešly a také aby ladily k nám do obýváku, byl docela oříšek. Ale zadařilo se a jsem moc spokojená...