ABOUT SHOPPING...

...minimalismus a nákupy... to je pro mě momentálně velké téma. Můžu si stokrát uklidit a debordelizovat byt, stačí ale pár neuvážených nákupů a všechno je v háji. Vím, že držet se zkrátka v nakupování, je ten správný klíč. A taky vím, jak tenká hranice to pro mě je. Nejsem shopaholik, nepotřebuju si léčit deprese nakupováním, přesto jakmile se ocitnu v nějakém obchodě nebo se zatoulám někde na internetu, mám se co držet, abych neodešla s nějakou tou zbytečností navíc. A týká se to čehokoli - doplňků do bytu a domácnosti, dekorací, kosmetiky, oblečení, hraček pro děti i potravin. Všude je tolik lákavých věcí!...

...co s tím? Mám teď na mysli spíš ten pocit. Protože poslední dobou své nákupy opravdu hodně zvažuji, přemítám, zda danou věc budu používat, zda si ji budu chtít nechat co nejdéle nebo ji za nějaký čas dávat pryč,... a opravdu si máloco pořídím. Ale mám-li být upřímná, uvnitř bojuju s touhou vlastnit. Mít taky to, co má ten druhý. Nebo to, co mi při nakupování náhodou cvrnkne do nosu a zalíbí se mi...

...na druhou stranu jsem si ale všimla, že tenhle pocit trvá jen chvíli. Jen v určitý okamžik, kdy tu věc vidím. A když ho překonám, za nějakou dobu zmizí. I tady funguje 'sejde z očí, sejde z mysli' ;-). Je to uklidňující zjištění a svým způsobem pro mě i osvobozující. Asi nemá cenu si něco zakazovat. Spíš se jen zorientovat ve svých pocitech...

...a jak to dopadlo při nedávném velkém pokušení v Ikee? No, samozřejmě nezůstalo jen u botníku ;-). Kromě něho jsme pořídili ještě dva drobné dárečky pro dcerky k Ježíšku, spojovník matrací do naší postele (protože často nás v ní spí víc než je obvyklé ;-D) a několik různých dóz na uložení potravin (hlavně do mrazáku, zbavuji se igelitových pytlíků, co to jde) - u těch mě mile překvapilo, když jsem si doma přečetla, že jsou 'made in Czech republic'. Já jsem byla ještě moc zvědavá na svícny a krabičky z kolekce YPPERLIG. Ty mě ale oboje zklamaly - svícny jsem si představovala subtilnější, tyto jsou na mě příliš robustní, a dyzajn krabiček s napůl otevřeným víčkem jsem nepochopila...

...ale jednu věc, kterou jsem opravdu nepotřebovala, jsem si přivezla, a to pruhovaný bavlněný pléd. Není ničím zajímavý, ani to nebyl žádný z mých 'must have' kousků, dokonce jsme už podobný měli (snad jen s tím rozdílem, že ne bavlněný), prostě zbytečnost navíc, to, o čem jsem psala výše... A stejně z něho mám radost, s chutí se do něho chumlám(e) a těší mě pohled na něj... A pak se ve svých pocitech vyznejte ;-D...

FIRST AUTUMN DECO...

...pomaloučku, polehoučku začínám podzimně ladit náš domov (i když obilí ve váze na stole mám pořád - zatím se s ním nedokážu rozloučit). Kamínky jsou bezpečně uloženy v misce (dcera si je odtud může kdykoliv vzít a hrát si s nimi), i já občas nějaký jen tak vytáhnu a "mazlím se" ;-). Když mám volnou chvilku, postupně si přidělávám další, některé budou i se zimními (vánočními) motivy. Suchá hortenzie je loňská. A časopis s knihami se schovává v dřevěné truhličce, aby se na ně zbytečně neprášilo (bude se prášit jen na truhličku ;-D)...

LINOCUT IN LIVINGROOM...

...na poličku s obrázky mi přibyla jedna novinka. Tentokrát žádný plakát, diy nebo zarámovaný balicí papír, ale pěkný kousek umění. Linoryt od Martiny Mikytové alias MMMoje, o jejíž tvorbě už jsem zde několikrát psala. Protože se mi její práce, která už dávno přesáhla produkty pouze pro miminka a rozrostla se o hezkou řádku uměleckých kousků a třeba i oblečení pro starší děti, moc líbí, čas od času neodolám a něco si (dcerám) od ní pořídím. Ač se osobně neznáme, dalo by se říci, že se mezi námi pomalu vytvořil určitý druh přátelství založený na bázi mailové korespondence ;-)...

...možná i proto mi Martina nedávno poslala s mojí objednávkou jeden ze svých linorytů - Medvědí lásku - jako poděkování za přízeň. Jakou mám radost myslím nemusím psát. Linorytovou tvorbu jako takovou obdivuji, je to pro mě hrozně zajímavá výtvarná technika. I vybraným motivem se Martina perfektně trefila, řekla bych, že do toho březového háje kolem se dobře hodí. (Trochu záměrně nejsou na fotkách vidět zarámované motorky o patro výš, takový kompromis pro tatínka, aby všude nebyly jen plakáty a obrázky podle mě ;-D.) Takže když si vychutnávám svou občasnou desetiminutovku s kávou nebo časopisem (nebo obojím), užívám si svůj nový výhled a příjemně se kochám...

...linoryt mám zatím jen opřený bez rámu, určitě si nějaké to zarámování zaslouží, ale byla by škoda mít ho zatím schovaný, než se k tomu dostanu...

NEWS IN KIDS ROOM...

...pomalu se připravujeme na tu velkou změnu, kterou k nám domů vnese nový příchozí, a tak jsem si poslední týdny lámala hlavu nad tím, jak vše uzpůsobit, aby věci, které nutně musejí přibýt, zapadly do našeho domova co nejpřirozeněji. Změny proběhly hlavně u dcery v pokojíčku. Potřebovala jsem sem dostat ještě jednu komodu na oblečení a věci pro miminko a promyslet, kam přijde znovu dětská postýlka. I když ta zpočátku ještě nebude třeba, na prvních pár měsíců počítám jen s pojízdnou kolíbkou, která pravděpodobně bude měnit své stanoviště dle potřeby. A pro přebalovací stůl mám vyhrazeno dočasné místo v obýváku...

...takže nakonec přibyl jen nějaký nábytek podél jedné stěny, vše ostatní zatím zůstalo. A protože náš prostor není nafukovací, muselo jít také něco pryč. Proti tomu, jak se snažím své věci minimalizovat a ubírat, k těm dceřiným (a i partnerovým) si to nedovolím, myslím, že nemám právo vyhazovat něco, co není "moje". Ale něčeho jsme se vzdát prostě museli a tím něčím se ukázal být kartonový domeček. Byl už stejně dost potrhaný a hodně pokreslený (o to větší ale k němu měla dcera citový vztah) a je pravda, že sloužil hlavně jako úschovna větších hraček. Tak jsem ji na to raději dopředu připravovala, že domeček půjde pryč (a kdyby jí opravdu hodně chyběl, máme ještě jeden úplně nový schovaný zatím ve sklepě)...

...nábytek je všechen z Ikey (vím, že se to slovo skloňovat nemá, ale mně se to víc líbí), kromě jiného také proto, že komodu Malm a boxy Trofast už jsme měli a nechtěla jsem je míchat s něčím jiným, takže jsme jen přikoupili další (navíc jsem se vším moc spokojená, slouží skvěle). Je to takový šikovný a hlavně variabilní základ a počítám, že se vyřádím spíše na doplňcích. O těch zas někdy příště ;-)...

 

BOX...

...konečně jsem vytvořila celkem jednoduché, ale myslím, že velmi efektní diy, které jsem už delší dobu měla na seznamu. Jedná se o box na kolečkách pro naši dceru. Jak už jsem se určitě někdy zmiňovala, přestože má dcerka svůj dětský koutek (a to poměrně velkorysý vzhledem k rozměrům našeho bytu), s oblibou stěhuje své hračky po celém bytě (logicky se stahuje tam, kde jsem zrovna já), nejčastěji kraluje v obýváku, protože to je vlastně středobod našeho bydlení a i my zde trávíme nejvíce času. Abych jí tedy to stěhování ulehčila, vyrobila jsem jí pojízdný boxík...

...inspirovala jsem se těmito krásnými úložnými boxy od Bloomingville. Ideální by bylo, kdybychom měli nějakou nevyužitou bedýnku, to by pak bylo diy opravdu za hubičku, takhle jsem musela dřevěnou bedýnku pořídit, k tomu kolečka, a potom už stačilo jen natřít, lehce přebrousit smirkovým papírem, polepit a přelakovat. Rozhodování, jaký na box vybrat motiv, bylo docela těžké. Kromě medvídků, které jsem nakonec zvolila, jsem ještě uvažovala o králíkovi (podobném tomu na polštáři). Líbil by se mi i nějaký nápis nebo abeceda ve stylu Design Letters jako je na povlečení...

...musím se přiznat, že trochu jsem měla problém s těmi kolečky. Původně jsem koupila větší, černé, naprosto nevhodné, takže s pořízením těch správných mi musel pomoct partner. Dalším problémem se ukázalo velmi slabé dno boxu, které je tvořeno nejspíš jen z několikamilimetrové překližky. I když jsme ke kolečkům měli ty nejmenší šroubky, co existují, stejně nám napoprvé prošly skrz dno, takže jsme museli zespoda pod kolečka ještě kousek překližky přidat. Nakonec se vše podařilo, já mám radost ohromnou (dcera i muž samozřejmě také), a tak doufám, že nás boxík bude dlouho těšit (pokud dceru nenapadne vozit se v něm ;-D). No, a protože mé nadšení z něj je opravdu veliké, myslím, že se ještě časem pustím do toho s králíkem, přece jen budeme mít děti dvě ;-)...

MEMORY OF CHRISTMAS...

...došlo na slibované zarámování balicího papíru z letošních Vánoc. Bude mi je připomínat. Byly krásné. I když jsem spoustu věcí dělala na poslední chvíli a několik dní před Štědrým dnem dlouho do noci. Ale nestresovala jsem se, bylo to tak nějak v klidu. Na dokonalost jsem se vykašlala, spousta věcí nebyla (jako třeba vlastní cukroví, jmelí, světýlka na stromečku...). A velkým zjištěním pro mě bylo, že to šlo i bez toho ;-), a možná to nakonec byly jedny z nejlepších Vánoc. Užili jsme si spoustu pyžamových dopolední, sebe navzájem i našich blízkých...

...a na zmiňovaný papír od House Doctor asi nepřestanu pět ódy. Taková blbina, a co udělá radosti! Na Štědrý večer ho obdivovali všichni. I zarámování byla hračka. Papír je totiž oboustranný, z druhé strany je minimalistická mřížka (kterou bych si klidně zarámovala taky), díky níž jsem neměla problém jednoduše vystřihnout dva totožné rozměry obrázků a dokonce rovně ;-). (Jen ty fotky, brrr.)...

OUR CHRISTMAS...

...přidávám ukázku z našeho Štědrého dne, příspěvek jsem chtěla vložit už včera, ale samozřejmě jsem všechno dodělávala na poslední chvíli, tak až dnes. Fotky jsou nápadně podobné těm loňským, kdo chce, může hledat pět rozdílů ;-)...

...jak už jsem psala dříve, ozdoby na stromeček jsem volila takové, aby se líbily dceři, takže jsem použila svoje ptáčky, peříčka a korálky, k tomu pár šišek a opravdových peříček, a protože u nás bylo vždy zvykem dávat na stromeček čokoládové kolekce, přidala jsem pro dceru (i pro partnera) několik čokoládových medvídků. Stromeček máme bez světýlek, protože jsem je nedávno tak dokonale uklidila, že prostě nejsou ;-). I se samotným stromkem to bylo letos napínavé, nějak jsme si s partnerem neporozuměli a původně přinesl borovici (se třemi patry a lepšími časy už za ní), z čehož jsem se trošku zhroutila. Samozřejmě vím, že je to naprostá malichernost a měla bych si vážit toho, že jsme všichni pohromadě a zdraví, ale i přesto jsem to nějak nemohla unést...

...dárky jsem letos balila do stříbrného papíru, který mi zbyl z loňska, a do nádherného oboustranného papíru od House Doctor, jsem z něho úplně unešená a nejspíš si kousek zarámuju. Prostřeno jsme měli také podobně jako loni, jednoduše a v duchu českých Vánoc, nechyběla šupina pod talířem, jablíčka (ve všech byla hvězda) a oříšky...

...protože byl pro mě adventní čas dost hektický, těším se, že si teď aspoň na chvilku užiju "dolce far niente" a v klidu nakouknu k ostatním bloggerkám, kamarádkám, jaké byly jejich vánoční přípravy, mám za ten měsíc co dohánět, moc mi to chybělo...

...na závěr přidávám takovou malou vánoční třešničku pro všechny své milé čtenářky. Je to video ze závěru Rybovy Vánoční mše, kterou jsme s místním sborem (jehož jsem hrdou členkou) zpívali během adventu třikrát - v Rudolfinu, na Žofíně a u nás. Ukázka je ze Žofína, přeji Vám krásné svátky...

https://www.facebook.com/MilevskySbor/videos/1663698870578925/

BED FOR DAUGHTER...

...dcerka nám roste (zdá se mi, že až neskutečně rychle), a tak u nás nedávno nastala jedna  v e l i k á  změna. Vyměnili jsme dětskou postýlku za postel pro "velkou holku". (V postýlce tedy nespala už delší dobu. Co jsem začala chodit do práce, spávala s námi v posteli. Nějak jsme to všichni tři potřebovali.)...

...s novou postelí přišlo i několik dalších změn v jejím "pokojíčku". Museli jsme definitivně vystěhovat pracovní stůl, který do této doby stejně sloužil spíš jako "smetiště", kam se odkládalo kdeco, a který jsem si aspoň na chvilku "vyzdobila" svými poklady. Vlastně to ani pořádný stůl nebyl, pouze dva policové sokly, na nichž byla položená velká dřevěná deska. Byl to kousek z partnerova pokojíku, takže v policích byly hlavně jeho věci. O to těžší s ním bylo loučení (pro mě sice přímo ne, ale cítila jsem tu špetku nostalgie při vyklízení starých CD, které už roky nikdo neposlouchal, všelijakých  nefunkčních mobilů, kabelů a sluchátek, hromádky snad ještě školních sešitků, štosu maturitních otázek!!! :-D a různých prospektů a časopisů). On totiž ten slavný Bářin životní minimalismus je sice hezká věc, ale spíš pro toho, kdo se k němu svobodně sám od sebe rozhodl, než pro toho, který k němu byl donucen ;-). Ano, trošku jsem si dupla a poukázala na několik zbytečností, jejichž jediná funkce byla lapání prachu, a přiznávám, že mě maličko tíží černé svědomí, zda nebylo zas jednou příliš podle mě)...

...ale zpět k těm změnám. Postel je z Ikey, to asi každý pozná na první pohled. Dá se z ní vysunout ještě jedno lůžko, ale já mám hlavně radost z toho, že má ty dvě úložné zásuvky, tyhle věci jsou totiž v našem mini bytě naprosto zásadní. Myslím, že je vidět, že si potrpím spíš na doplňky, takže jsem pořídila dětské povlečení od Design Letters. Písmenkový motiv jsem vybrala také proto, že naše dcera je podle mě docela velká  č t e n á ř k a,  ze všech svých hraček nejvíc miluje knihy, poměrně dost jí totiž čteme (včetně babiček) a ona zas často a ráda na oplátku "čte" nám ;-). Povlečení je opravdu nádherné, krásně měkounké. Je pravda, že rozměrově nesedí na naše české lůžkoviny, ale myslím, že to není tak zlé. Povlak na polštář je tedy malý - hodí se spíš na malý dekorační polštářek než na spaní, proto jsem dceři nechala polštář původní s neutrálním smetanovým povlečením. Povlak na peřinu je zas naopak větší, než je rozměr našich dětských přikrývek, z čehož jsem trochu měla strach, ale nezdá se mi to tak hrozné. Určitě nelituju, že jsem ho koupila...

...další, podle mě super věc, je úložný koš House Doctor, který jsem měla původně na prádlo čekající na vyžehlení. Záhy jsem si ale na prádlo pořídila jiný a tento koš nechala dceři na plyšáky (nechápu, jak to dělají, ale nějak záhadně se nám stále množí). Má je tak hned po ruce (před spaním je všechny loví a skládá vedle sebe na postel), navíc se v něm dají snadno a rychle kamkoliv přenést (dcerka si totiž raději než v pokojíčku "hraje" v obýváku, z čehož obvykle mívám ohromnou radost, když neustále zakopávám o nějaká zvířátka, ale u koho to tak není, že...) a hlavně, stejně jako se dají z koše rychle vyházet, rychle se i uklidí. No, a jeden (ten hezčí) soklík od stolu jsem si nechala (ukořistila) pro sebe (teď už asi nezapřu, že jsem sobec) a udělala si z něj znovu ten svůj "původní" koutek ve zjednodušené verzi...

AS A BOOK...

...vypadá to jako kniha, ale není to kniha... je to krabička! (Velké překvapení, že jsem jí neodolala.) Během Dnů Marianne jsem zabrousila do sekce novinek na Nordic Day a objevila tam úplné skvosty od House Doctor, třeba oboustranný balicí papír nebo podložku s klipsem nebo mramorovanou mističku nebo tuhle úžasnou krabičku na poklady. Hodí se mi parádně, něco takového jsem sháněla pro svou sbírku pohlednic...

...pozorný čtenář si asi všiml, že mé diy-radosti poslední dobou nahradily spíše radosti nákupní. To proto, že jsem nastoupila po mateřské zpět do práce (za katedru) a to nakupování je přece jen rychlejší. I když se stále snažím nějaké drobnosti tvořit, výsledek se dostaví nejspíš až za čas. A aby se mi tolik nestýskalo po prázdninách, připomíná mi je ve volných chvílích poslední číslo magazínu Soffa...

DAUGHTER'S WORLD...

...máme za sebou oslavu druhých narozenin naší dcery, ke kterým dostala (kromě několika drobností) svůj pokojíček. Tedy lépe řečeno spíš takový svůj koutek. Přemýšlela jsem o něm už od podzimu a čím víc se blížily dcerky narozeniny, tím víc jsem pozorovala, že začíná vyhledávat vlastní prostor, kde se obklopuje svými hračkami (v překladu znamená rozhází kolem sebe všechno, co je po ruce, sedne si doprostřed a "čte si" ve svých knihách :-D). Velkou inspirací a pomocí v tom, jak nakonec koutek zařídit, mi byly krásné dětské pokojíčky u Radany a u Martiny...

...koutek jsme s partnerem vytvořili v druhé části naší ložnice, která do této doby sloužila jako takový malý sklad (to je téma na další povídání - v našem 2 + 1 bytě dost trpím tím, že zde není alespoň malá "komůrka" na odkládání věcí, které zrovna nepotřebuji mít na očích, i když jsem se při zařizování bytu opravdu snažila myslet na úložné prostory od velkých vestavěných skříní po postel a sedačku s úložným prostorem, stále bojuji s nedostatkem místa... anebo je to tím, že máme prostě příliš mnoho zbytečných věcí...)...

...takže rozhodně nejtěžší bylo nashromážděné věci zredukovat. Nábytek jsem chtěla bílý, protože na "dobarvení" bohatě stačí všelijaké dětské nutnosti a hračky ;-). Drtivá většina (poličky, organizér na hračky, stolek s židlí, komoda) je z Ikey (myslím, že na zařizování pro děti je ideální), kartonový domeček jsme pořídili v Lidlu a dětská postýlka je poděděná (spával v ní už partner). Spousta hraček je potom uklizená právě v domečku, v krabicích pod postýlkou a pod velkým pracovním stolem, který zde z původního skladiště jediný zůstal, protože často dceři slouží jako dobrý úkryt a šikovné parkoviště pro kočárek....

...všudypřítomní medvídci tady nejsou ani tak proto, že by je dcera nějak přehnaně zbožňovala (i když je má ráda), ale spíš, že se nám tak nějak sešli. Postýlka pro panenky je ještě po mně, akorát jsem ji bíle natřela. Látku na peřinky a polštářek jsem si potiskla sama a ušila mi je mamka. Ubrousky se stejným motivem jsem potom použila na krabičku a stojánek na pastelky (který je z obyčejné kartonové krabičky, nejspíš od nějakého hrnku). Úložný koš od House Doctor schovává překvapivě nevyžehlené prádlo ;-), i když by se skvěle hodil i na plyšáky. Kuchyňku dostala dcera k Vánocům a pořizovali jsme ji přes Mimibazar. Vedle toho všeho navíc zůstal poměrně velký volný prostor na hraní...

DRIED TOMATOES...

...z minulé víkendové návštěvy jsem si kromě kytičky přivezla bedýnku plnou rajčat. Miluju je na jakýkoli způsob, ale největší delikatesou jsou pro mě rajčata sušená. Jsou skvělá samotná nebo je lze naložit do oleje s různými bylinkami. Já použila čerstvou bazalku, rozmačkaný česnek a směs Italské těstoviny od Antonína. Tenhle recept mám od neméně zlaté kamarádky Kvíti a snad se na mě nebude zlobit, že ho zveřejňuji...

B&W IN KITCHEN...

...některým proměnám stačí málo, třeba jen pořádně uklidit. Právě do toho jsem se pustila dnes v naší kuchyni a na závěr přidala pár černobílých detailů, které se podle mě pěkně hodí pro nadcházející roční období. Baví mě doplňky, na které jde psát křídou, třeba skvělé dózy od ASA Selection nebo plechový květník od Madam Stoltz. V dózách je ukryta každodenní klasika - káva, čaj a třtinový cukr. Štítky jsem nadepsala po vzoru Design Letters pouze počátečními písmeny. Černobílou kombinaci reprezentují ještě zebrované hrnečky (které jsem náhodou nedávno objevila v KIKu) a mistička s hrnečkem od House Doctor...