MELANCHOLICKY Z OBÝVÁKU...

...ještě než nás všechny definitivně pohltí předvánoční nálada, přidávám jedno podzimně melancholické nahlédnutí k nám do obýváku spojeného s kuchyní... 

...už v říjnu jsem vyndala dekorační polštáře, které kdysi měla ve své nabídce fotografka Bára. Vzpomněla jsem si při tom na to, jak jsem na mateřské, hlavně s první dcerou, okukovala pinterest a blogy o bydlení a snažila se některé inspirace realizovat i u nás doma. Zdaleka jsem si nemohla dovolit pořídit vše, co by se mi líbilo, ale jsem opravdu ráda, že jsem tenkrát zainvestovala do těchto Bářiných povlaků, ať už z toho důvodu, že jsem chtěla podpořit šikovné české ručky (u Báry tedy spíš oko a cit) nebo i proto, že jsou prostě nadčasové a navíc z kvalitního materiálu, který vydrží i zacházení hrubšího zrna, jež mu poskytují naše dcerky...

...uběhl čas a věci se změnily, spousta blogů, z nichž už mi zůstala pouze vzpomínka na ně, zaniklo nebo se posunulo někam jinam. Trochu je mi to líto, ale zároveň vím, že zkrátka nic nejde donekonečna, všechno se jednou unaví. A já mám vlastně nakonec doma pár věcí, které mi tu dobu a to, jak jsme se měli, budou připomínat...

❤❤❤

ODLEHČENÝ OBÝVÁK...

...zdravím, jsem ráda, že se mi po delší době poštěstilo dostat se k blogu. :-) Mám teď nějaké trable s kolenem, tak moc nevím, jakým směrem se to (všechno) bude ubírat dál. Ale nafotit a napsat něco o našem obýváku jsem se chystala už od loňského léta, proto jsem ráda, že se dnes naskytla chvilka, kdy to šlo...

...je to vlastně taková iluze, ve skutečnosti to u nás takhle běžně nevypadá. Ale protože bychom se rádi letos přestěhovali, chtěla bych si sem ještě postupně na památku nafotit jednotlivé místnosti pěkně načančané. Takže takhle nějak chci jednou vzpomínat na náš obývák v bytě...

...k jedné změně došlo právě v létě, kdy jsme dali pryč celoplošný koberec (vidět je třeba tady), který jsme měli hlavně kvůli dětem, dokud lezly a učily se chodit. A který jsem celou dobu neměla ráda (nejsem kobercová). Máme tu teď tedy původní plovoucí podlahu (stejnou jako je v druhé místnosti). Ta je sice mému oku milejší, ale i tak má svá úskalí - v zimě zrovna nezahřeje a asi i sousedi pod námi pocítili změnu (u nás se holt občas dupe a hází s dřevěnými hračkami)...

...na podzim jsem také vyměnila povlak na polštářku od Báry, je takový melancholický, ale mě uklidňuje. A na poličce mám nové obrázky, jsou to zarámované fotky od Radany z blogu Radush Style, kterou asi nemusím moc představovat. Její fotky na instagramu obdivuju stále dokola a tyhle jsou z jejího půlročního kalendáře, který jsem si u ní koupila před dvěma lety...

...jinak u nás zatím vše stejné. Stále se snažím o minimalismus, stále jedu úklid podle Terapie domova a musím říct, že po dvou letech obojí opravdu přineslo ovoce. Teď, když jsem skoro nemohla na nohy, jsem si hodně zoufala, jak to asi za chvíli u nás bude vypadat (i když partner se moc snaží a celá rodina pomáhá), ale s úlevou chci konstatovat, že ty dlouhodobé pidikrůčky z minulých měsíců, kdy jsem debordelizovala a snažila se vytvořit si nějaké uklízecí rutiny, se najednou projevily a ta naše domácnost běží dál celkem lehce tak nějak sama. (Tím jsem jen chtěla říct, že to má opravdu smysl, ač jsem dlouho žádný výsledek neviděla.)...

THE REST OF THE BEDROOM...

...z "ložnice" už nám zbyla jenom postel a jeden noční stolek. A vestavěná skříň na oblečení vlastně (jestli se to teda taky počítá). Zbytek místnosti už okupují dcerky ;-). Ale k několika změnám (od doby, kdy jsem psala o ložnici naposledy) tu došlo...

...nad postel nám přibyla Ikea polička, na kterou bych si chtěla vystavit fotky těch našich dvou lásek. Než tomu tak bude, dala jsem na ni zatím jeden plakát od Báry v klip-rámu (alespoň jeden ze tří, které byly diletantsky přilepené na zdi washi-páskami)...

...naopak ubyl (jak už jsem zmiňovala) jeden noční stolek - ten můj. Moc věcí jsem v něm naštěstí neměla, jen nějaké šperky, kosmetiku a právě rozečtené knihy. Díky debordelizaci a postupnému minimalizování se pro ně našlo místo jinde. Rozečtené knížky jsem uklidila zpátky do knihovny, protože ve stolku ležely bez povšimnutí už víc než rok. Nechala jsem si na dočtení jen jednu a tu jsem přesunula sem v naději, že po ní snad sáhnu po večerech častěji místo tupého zírání na tv nebo brouzdání po netu. Uvidíme. Kosmetiku jsem přesunula k ostatní do koupelny, už se mi téměř všechna vejde do koupelnové skříňky, neuvěřitelné! A šperky se vešly do skříně s oblečením, kde ještě stále třídím a ubírám. Díky tomu se zjednodušil proces úpravy mého zevnějšku, když se někam chystám - dojdu si tak už jen do skříně a do koupelny a přehrabování se v nočním stolku odpadlo...

...ještě bylo potřeba vyřešit, co s lampičkou. Protože byla skleněná, nechtěla jsem ji nechávat na zemi, aby ji jedna z dcer nerozbila a nepořezala se o střepy. Nakonec jsem si ji prozřetelně rozbila sama ;-D. A tak máme od rodičů zapůjčenou provizorní na klips. Je za něj připevněná na poličce, která se momentálně hodí i na odkládání důležitých věcí, jež u sebe potřebuji mít v noci. Jako třeba mobil. Kvůli budíku, samozřejmě...

HOMEMADE FRAGRANCE GEL...

...o víkendu jsem při listování v jednom magazínu u babičky natrefila na recept na domácí vonný gel podle Ládi Hrušky ;-). Je to tak jednoduché, že jsem to musela zkusit. Vše, co je na to potřeba, jsem našla doma: skleničky, ideálně s víčkem (těch mám spoustu od jogurtů, marmelád apod.), želatinu (na pečení ji moc nevyužívám, tak mi tu jedna plátková Dr. Oetker ležela ladem), esenciální olej (použila jsem grapefruitový, který dávám do domácí aviváže), lžičku soli a něco na ozdobu - jakékoli plátky citrusů nebo koření typu hřebíček, skořice (to se bude hodit spíš na Vánoce). Já ozdobila jenom jednoduše - plátky citrónu, ale kdybych měla ještě limetku, líbilo by se mi to víc. V původním receptu bylo ještě potravinářské barvivo, třeba červené, ale to jsem nechtěla...

...postup je také jednoduchý: nejprve jsem si udělala želatinu podle návodu na sáčku, v mezičase jsem si nakrájela plátky citrónu (a umyla nádobí, co se od rána nakupilo ;-)), po jejím zchladnutí jsem ji nalila do skleniček, kam jsem předtím dala špetku soli a několik kapek oleje (10-15), zamíchala, přidala plátky citrónu a navrch ještě trošku zasypala solí a zakapala olejíčkem, zavíčkované jsem uložila do lednice, kde želatina po několika hodinách ztuhla. Kdybych nechvátala (musím mít všechno hned), nalila bych želatinu jen do jedné třetiny, přidala citróny, nechala ztuhnout v lednici, potom teprve dolila zbytkem želatiny. Vypadalo by to lépe, protože by mi citróny nevyplavaly nahoru...

...uvidím, jak se mi vonný gel osvědčí. Teď na léto by to byla fajn náhrada za vonné svíčky, protože ty mě baví zapalovat spíš přes zimu. Otevřený jsem nechala zatím jen jeden v obýváku, zbylé dva mám nechané v lednici, zavíčkované by měly vydržet dlouho. Jeho vůně ke mně sem tam dolehne, zatímco ho tu mám, tak uvidíme ;-)...

LINOCUT IN LIVINGROOM...

...na poličku s obrázky mi přibyla jedna novinka. Tentokrát žádný plakát, diy nebo zarámovaný balicí papír, ale pěkný kousek umění. Linoryt od Martiny Mikytové alias MMMoje, o jejíž tvorbě už jsem zde několikrát psala. Protože se mi její práce, která už dávno přesáhla produkty pouze pro miminka a rozrostla se o hezkou řádku uměleckých kousků a třeba i oblečení pro starší děti, moc líbí, čas od času neodolám a něco si (dcerám) od ní pořídím. Ač se osobně neznáme, dalo by se říci, že se mezi námi pomalu vytvořil určitý druh přátelství založený na bázi mailové korespondence ;-)...

...možná i proto mi Martina nedávno poslala s mojí objednávkou jeden ze svých linorytů - Medvědí lásku - jako poděkování za přízeň. Jakou mám radost myslím nemusím psát. Linorytovou tvorbu jako takovou obdivuji, je to pro mě hrozně zajímavá výtvarná technika. I vybraným motivem se Martina perfektně trefila, řekla bych, že do toho březového háje kolem se dobře hodí. (Trochu záměrně nejsou na fotkách vidět zarámované motorky o patro výš, takový kompromis pro tatínka, aby všude nebyly jen plakáty a obrázky podle mě ;-D.) Takže když si vychutnávám svou občasnou desetiminutovku s kávou nebo časopisem (nebo obojím), užívám si svůj nový výhled a příjemně se kochám...

...linoryt mám zatím jen opřený bez rámu, určitě si nějaké to zarámování zaslouží, ale byla by škoda mít ho zatím schovaný, než se k tomu dostanu...

NEW BOXES...

...jestli mám nějakou posedlost, tak je to schraňování všemožných krabiček, košíků a bedýnek. Jsem prostě přihrádková a krabiček nebudu mít nikdy dost. Mou druhou vášní je všelijak je vylepšovat a obzvlášť ty "od něčeho" znovu využít na něco jiného. Už jsem si takhle poradila třeba s dózami od sušenek nebo s krabičkou od sýra. A tentokrát tu mám bedýnky...

...původně to byly bedýnky od mandarinek ze supermarketu, kde ležely nechané tomu, kdo si je vezme. Přinesla mi je partnerova mamka, která si narozdíl ode mě takových věcí všímá, já bych je tam nechala ležet, vůbec by mě totiž nenapadlo, že by se s nimi dalo něco udělat. Ale protože ona už mě zná (a v něčem možná lépe než já samu sebe), dala mi je s tím, že si s nimi určitě nějak poradím. Přiznám se, že v první chvíli jsem z nich byla spíš taková rozpačitá a několik dní jsem kolem nich doma jen chodila a přemýšlela, jestli jim teda dát ještě šanci. No, a ukázalo se, že by byla velká chyba je vyhodit...

...takže jsem z nich sloupla nálepky, nožem seškrabala zbytky zaschlého lepidla a dala se do natírání, broušení a zase natírání. Protože to nejsou bůhvíjak kvalitně zpracované bedýnky, ani já jsem to nepřeháněla s pečlivostí, ale myslím, že jim ten ledabylý vzhled celkem sluší. Děrované dno jsem zakryla bílým kartonem a nakonec ozdobila ubrousky - peříčky od Bloomingville a oblázky, je to docela hezký kontrast. Časem je snad ještě přelakuju, aby déle vydržely pěkné. A mám hotovo...

...zbývá už jen vymyslet, co s nimi. Ale nebojím se, že bych jim nenašla využití, spíš bude problém, co si z více možností vybrat. Bohužel nejsou dostatečně velké, aby se do nich daly skládat časopisy, to by se mi líbilo moc. Dovedu si v nich představit třeba sbírku kaktusů a sukulentů (kterou zatím nemám ;-D) nebo štos rozečtených knih, uložené svícny a svíčky, dekorace, kosmetiku nebo třeba diář s dalšími notýsky a psacími potřebami...

...původní stav...

...původní stav...

STROLLER IN LIVING ROOM...

...v obýváku máme nový kousek ;-D... už víc jak dva měsíce... Bohužel ho nemáme kam jinam dát, předsíň je maličká, tam by už nikdo neprošel a do pokojíčku (kde býval při první dceři) už se nevejde. Přede dveřmi bytu ani ve společné kolárně domu ho nechávat nechceme. Ale proč píšu zrovna o kočárku v bytě. Je to kvůli těm návlekům, co má na kolečkách (v našem případě na kolech ;-D). Sice jen takový detail, ale dost praktický. Každý, kdo je viděl, kvitoval, jak je to dobrý nápad, proto ukazuji i tady, třeba někdo řeší podobný problém...

...návleky pro nás vymyslela a ušila babička, ale není na tom nic těžkého. Z látky se vystřihnou kolečka o něco větší než jsou kola kočárku (tak, aby se látka dala přehnout přes kolečka) a po obvodu se všije guma. Snad je to pochopitelné a z fotek patrné. Podobné návleky (ale na nohy) se používají třeba v nemocnicích nebo knihovnách, určitě to každý zná. Co se týká látky, babička na ně zrecyklovala staré secondhandové froté prostěradlo, jak prosté...

...a jen tak mimochodem... na to, jak dovedu být roztržitá maminka, zatím se mi pokaždé podařilo vyjet s kočárkem ven, aniž bych je zapomněla sundat ;-D...

AUTUMN MINIMALISM...

...za momentálním snížením četnosti mých příspěvků stojí stále se opakující stereotypní situace v podobě žehlení, vaření a sem tam pečení, shánění miminkovské výbavičky a úklid všeho druhu (naproti tomu někdy i sladké nicnedělání). A to vše se příliš neslučuje se zaměřením mého blogu. Ale aby tady ten říjen nebyl tak "smutný", nějakou malou změnu jsem u nás doma provedla...

...už si ani nepamatuju, kdy naposledy jsem si koupila nějakou dekoraci do bytu (co se týká obrázků, svícnů a podobně). Ne, že bych o žádných skvostech nevěděla, naopak. Ale v zájmu toho svého rádoby minimalismu se snažím pořizovat si jen to, co opravdu potřebuju (nebo si dovedu nějak obstojně obhájit ;-D), a taky v krabicích mi toho leží celkem dost z dřívějších dob. Takže opět změna ve stylu "co dům dal"...

...na oblíbených ikea poličkách na obrázky nedošlo už hodně dlouho k žádné proměně. Skoro rok. Až doteď jsme tu měli zarámovaný balicí papír od House Doctor, který mě loni uchvátil a vlastně bavil natolik, že jsem neměla potřebu obrázky nijak měnit. I teď, aby mi ten stromový motiv nechyběl, jsem si do něj zabalila alespoň rozečtenou knihu (mimochodem hodně zajímavou, která mi momentálně nechce moc dovolit dělat jiné věci). Obsah rámů jsem si tedy znovu "vyrobila" - do jednoho jsem vložila peříčko (po vzoru mého oblíbeného plakátu od Soffa) a do druhého měl přijít nějaký pěkný nahnědlý podzimní list. Jenže je mokro a mně se nechtělo čekat na to, až nějaký osuším a vylisuju, a tak jsem o jeden lístek obrala svůj oxalis...

ON THE TABLE...

 ...nelíbí se vám váš stůl? Hoďte na něj ubrus! Já to tak vyřešila a hned jsem zas o něco spokojenější. Náš jídelní stůl je obyčejný, z Aska, byl jednou z prvních věcí, kterou jsme si při zařizování bytu před sedmi lety pořídili. Za tu dobu už jeho vzhled dostal celkem zabrat, má pomalované nohy od dcery a navrch má sem tam malinký cákanec od balakrylu nebo laku. To je zase moje práce (i když při svém tvoření používám igelit, občas mi to ujede, no)...

...samozřejmě, fleky šly docela dobře vydrbat, ale zkrátka stůl už nevypadá jako dřív. O ubrusu už jsem přemýšlela dlouho. Při významnějších událostech jako třeba o Vánocích, Velikonocích či jiných slavnostnějších obědech a večeřích používám k prostírání ubrus bílý, "slavnostní". Ale chtěla jsem nějaký na každodenní využití, takže bílý nepřipadal v úvahu. Vybrala jsem tedy lněný šedý z H&M a pořídila ho v letní slevě společně s pruhovaným povlečením. Ubrus byl hodně veliký, takže z něho mám nakonec dva, které na náš neveliký stůl bohatě stačí. Z toho mám radost, protože bych bývale ještě jeden stejně potřebovala, abych ho měla čím vystřídat, když se bude prát...

...nebudu nikomu nic nalhávat, čistý nevydržel ani jeden den (a to nejen zásluhou dcery). Ale vlastně jsem s tím počítala. Nic si nepořídit a čekat, až mi děti vyrostou, aby mi nedělaly doma binec, mi připadá absurdní. Z ubrusu se raduju, i když bude sem tam s nějakým flekem. Navíc máme krásné stromové prostírání od Báry, které na ubrusu skvěle vyniká, a pro naši malou už mám vyhlídlé dětské...

NEW BASKETS...

...nový detail v našem obýváku - úložné košíky na časopisy od Tine K Home ve stolku pod televizí. To bylo tak... ještě před nedávnem se v té poličce prášilo na staré video, které nefungovalo. Když jsme ho konečně dali pryč, využila jsem prostor pro odkládání časopisů. A protože jsem posedlá snahou mít na všechno všelijaké krabičky nebo košíky, poohlížela jsem se po nějakých boxech, do nichž bych mohla časopisy uložit. Sehnat nějaké šikovné, aby rozměrově pasovaly (největší problém byl s výškou), časopisy se do nich pohodlně vešly a také aby ladily k nám do obýváku, byl docela oříšek. Ale zadařilo se a jsem moc spokojená...

COLLAGE...

...při brouzdání po jiných blozích mě zaujaly koláže u Katky a Marcely, a protože už mám zase chuť doma blbnout a hrát si s dekoracemi, prohrabala jsem se svou sbírkou pohlednic a o jednu koláž se sama pokusila. Na komodě tak po delší době přišla změna s vytvořením minimalistického koutku, kde jsem použila pohlednice od MMB, MWO a BG, své diy-mramorové krabičky, soffa magazíny a svícen od Tine K mi tentokrát posloužil jako vázička pro kopretinu, kterou mi dcera přinesla z páteční vycházky s babičkou...

A TASTE FOR COFFEE...



...jak už jsem psala minule, nějakou dobu se mi teď nedařilo věnovat se blogu. Nebyla chuť. Tím ale nemyslím, že bych byla z blogování otrávená nebo že by mi chuť do toho něco zkazilo. Spíš nebyla energie, síla. Absolutně. Jako když člověku najednou přestane chutnat kafe...

...a tak jsem alespoň, když to šlo, chodila po návštěvách jinde. Protože blogový svět se nezastavil a točí se dál i beze mě. A o krásné články a úžasné nápady tu není nikdy nouze. Takže jsem si alespoň zapisovala, do čeho bych se mohla pustit, až se chuť vrátí. Zvládla jsem si vytřídit jeden šuplík ve stolku (výkon!!!) a objevila několik zápisníků, u kterých by byla škoda, aby zůstaly prázdné. Je čas zase pomalu plnit stránky...

...a kafe chutná...

SPRING FEELING...

...ještě je brzo, já vím. Podle známé pranostiky bych klidně ještě snesla bílý výhled z okna. Ale doma už to cítím jarně. Vůně, čistota, jednoduchost, nic zbytečného navíc...

...a pohled na náš obývák plný stromů...

NEWS...

...také bych se chtěla pochlubit s dárky od Ježíška ;-). Vlastně jsem dostala "jen jeden", ale zato velký, a pár drobností, které mi také udělaly velikou radost. Tím hlavním byl nový telefon s několika doplňky. Překvapivě jsem si nevybrala iPhone, a dokonce ani žádný nejnovější typ, ale zůstala jsem věrná značce, od které jsem měla telefony vždycky. Zda jsem udělala dobře, nedokážu samozřejmě úplně posoudit, ale jsem spokojená. Takže novinkou u mě je, že mám konečně vytoužený účet na instagramu (ano, doteď jsem neměla smartphone;-) )...

...no, a jednou z těch zbývajících drobností je úžasná knížka, kterou jsem si přála poté, co jsem si přečetla recenzi na blogu u Evči. A tak se každý večer ohromně těším do postele a královsky se před usnutím bavím...

...a stromová prostírání od Báry jsem si nadělila sama ještě před Vánoci, nešlo je nemít...