...s pokojovými květinami to moc neumím, nemají se u mě zrovna nejlíp. Péči jim věnuju minimální, většinou si tak po týdnu vzpomenu, že by bylo fajn je zalít. Hotovo. Zda některá potřebuje zalévat častěji a některá méně, neřeším, dostanou všechny stejnou dávku a šmitec. Nemám ponětí, která z nich potřebuje být na světlejším místě a která ne, jaké hnojivo mám přidávat do zálivky, ani o čem si s nimi povídat...
...většinu rostlin u nás doma jsem vlastně od někoho dostala (a často z toho důvodu, že už jich ten dotyčný měl moc a potřeboval se nějaké zbavit). Některé moji nevšímavost (nebo přelití) nepřežily a některé se naopak na můj vkus až příliš rozrostly (či paradoxně rozmnožily). Zkrátka pár rostlinek doma mám a rozhodla jsem se jim za svou neohleduplnost vytvořit aspoň nový kabátek...
...protože mám doma spoustu různých (a hlavně různorodých) nádob na květiny, přišlo mi zbytečné pořizovat nové. Vzory na těch starých mě však už moc neuspokojovaly, a tak jsem využila barvu ve spreji, která mi tu zůstala po přeměně
plechových krabiček. Byl to celkem dlouhodobý proces, zaprvé jsem musela počkat, až se počasí umoudří a začne být trochu hezky, a zadruhé jsem se snažila být trochu pečlivější než u krabiček. Nanášení barvy jsem prováděla celkem třikrát a povrch obalů vždy před každým nástřikem zdrsnila smirkovým papírem (díky tomu zmizely kapky po stékání barvy). Celý proces se neobešel bez drobných šmouh uvnitř obalů, ale s těmi si poradil odlakovač na nehty a vatový tampónek ;-)...
...na závěr chci dodat, že nejsem úplný barbar, který nemá květiny rád (i přes to, co jsem o svém vztahu k nim napsala výše). Domov si bez nich představit nedokážu. Akorát by mi vyhovovaly takové typy, které příliš nerostou, dokážou se spokojit s málem, zkrátka celkově toho po mně nebudou moc chtít. Není to pro mě uzavřená kapitola, chci na sobě pracovat a svůj postoj k péči o květiny bych v budoucnu ráda změnila ;-)...
