2ND BIRTHDAY...

...přesně před dvěma lety jsem se odhodlala k přestoupení na druhý břeh a z nadšené čtenářky blogů (tou jsem stále) jsem se stala pisatelkou také jednoho. Měl být (a doufám, že stále je) o změnách u nás doma, protože tím, jak člověk žije, mění se věci okolo něj, ať chce nebo ne. Já si to chtěla víc uvědomovat a připomínat. Věci, ať už to zní bůhvíjak materiálně, dokáží o člověku hodně vypovědět. A ano, samozřejmě sama rozhoduji o tom, co tady ukáži a co ne, a může to působit, že ten obrázek o mně vypovídá spíše o tom, jaká bych chtěla být, než o tom, jaká jsem. Ti, co mě znají, nechť sami posoudí, ti, co mě neznají, se musí sami rozhodnout, zda uvěří nebo ne. Mým cílem nebylo (a není) se tu prezentovat, nesnažila jsem se o sobě přehnaně dávat vědět, píšu si a fotím hlavně pro sebe s tím, že kdo chce, cestu si sem najde, a i když třeba jen jednou, je tu srdečně vítán...

...ale teď k těm změnám. Jednoznačně největší proměnou u nás za ty dva roky prošla ložnice, změnila jsem styl ložního povlečení, přibyly plédy, plakáty a hlavně, dětský koutek, který naší dceři supluje samostatný pokoj. Skladiště, které v tomto koutě bylo, vyfocené nemám, a tak tady možná ta změna není tak markantní, ale já mám stav "před" ještě stále v živé paměti. Dítě je vůbec takovým velkým "měnitelem věcí" v bytě, od narození se mu vše přizpůsobuje, potřebuje přebalovací pult, postýlku, oblečení, později hračky a prostor pro "seberealizaci" ;-). U nás to občas vypadá, že dcera "vládne" celému bytu a někdy mi dá opravdu práci vrátit všemu ztracený řád, který zase potřebuji já...

...a jak to tak vypadá, ty změny budou za pár měsíců pokračovat s příchodem nového člena do naší rodiny ;-). Nepochybuji o tom, že to v našem 2+1 bude hodně zajímavé, ale moc se na to těším a doufám, že se mi bude nadále dařit dělit se o to tady...