PŘEHLEDNĚ...

 

...dostala jsem příležitost otestovat etikety na cokoli v domácnosti od TERAPIE DOMOVA. Nebudu se tady sáhodlouze rozepisovat, jak k tomu došlo, zkrátka náhoda tomu chtěla, slovo dalo slovo, a pro mě to byla veliká pocta, čest a radost...

...web Terapie domova myslím nemusím příliš představovat, několikrát už jsem se tu o něm zmiňovala a netajím se tím, že kdybych ho před pár lety v blogovém světě neobjevila, nejsem zdaleka (co se naší domácnosti týče) tam, kde jsem dnes. Chystanou novinkou TERAPIE je nová produktová řada etiket nejrůznějších fontů, tvarů a barev. Jde o vysoce odolné vinylové samolepky a dá se s nimi označkovat cokoli, co člověka jen napadne - všemožné lahvičky, boxy (plastové i kartonové), krabičky na svačinu, šuplíky a jiné části nábytku, dětské kufříky, sklenice atd. Je to velmi praktické a řekla bych i (díky možnosti širokého výběru barev a fontů) vysoce stylové...

...já, jakožto konzerva a minimalista, jsem si vybrala nápisy v jednoduchém fontu s použitím v koupelně a v kuchyni. Nápisy jsem uplatnila na lahvičky od šamponu Alverde z DM drogerie, o nichž jsem nedávno básnila na svém instagramu (najdete ve výběru MINIMALISMUS). V kuchyni jsem si ještě označila lahev na olivový olej (lahev je od tohoto výrobku, bývá k sehnání např. na BELLA ROSE nebo MILKY), nádobu na bio odpad (zde jsem vyzkoušela piktogram) a boxy v lednici a mrazáku...

...několik praktických postřehů k výběru etiket: 

• čím větší nápis, tím lépe se s ním pracuje a snadněji se aplikuje, 
• na čirých, průhledných boxech (v lednici či mrazáku) se nejlépe vyjímá nápis v bílé barvě, 
• dlouhé nápisy na užší lahve nejsou překážkou, dají se nalepit vertikálně (jako to mám já na všech lahvičkách), 
• krátké nápisy (jako např. jar) vypadají lépe ve fontu větší velikosti...

...na závěr bych z celého srdce chtěla moc poděkovat FIDORCE (úžasné ženě, která za webem TERAPIE DOMOVA stojí) nejen za věnované etikety, ale i za celý proces zkoušení samolepek, kdy se potvrdilo, že jsme stejná "krevní skupina" a že přátelství ve virtuálním světě mohou být stejně fajn jako v tom skutečném ♡...

...a pro ty, kteří by si také rádi udělali pořádek a zorganizovali určité části své domácnosti, mám dobrou zprávu - prodej etiket bude na TERAPII spuštěn už od 1. září. A kromě přehledně upravené domácnosti mohou třeba i vaše děti vykročit do nového školního roku s originální lahví na pití nebo krabičkou na svačinu, až totiž uvidíte širokou nabídku fontů a piktogramů, nebudete vědět, co dřív ;-)...

AŽ JARO ZAŤUKÁ...

...mám připravené obaly na kytičky. Taky se těším, že do nich dám vajíčka, až budu velikonočně zdobit. Tyhle kartonové mističky mám od nějaké zeleniny z dřívějška. Donedávna jsem v nich sušila starý chleba a rohlíky ;-). A jak jsem je měla pořád na očích, přišlo mi jich na ten chleba líto. Přece by ještě mohly nadělat parádu jinak. No, a stačilo prohrabat se ubrousky a rozhodnout pro dva motivy z deseti... 

...abych v nich mohla květiny zalévat, vyložila jsem je ještě igelitem a u krajů ho zajistila izolepou...

RECY DÓZIČKA...

...tak jsem si řekla, že když nic jiného, budu se snažit každý den aspoň chvilku věnovat nějakým způsobem debordelizaci. Já vím, někdo by si mohl začít ťukat na čelo, jak to, že nemám ještě hotovo, když už nejméně rok nemelu o ničem jiném. Ale ono jaksi je pořád co třídit. A u konce nejsem ani náhodou (možná proto, že to dělám chaoticky a bez systému). Takže pořád dokola přebírám a třídím a snažím se smysluplně věcí zbavovat, to znamená, co lze, nabízet dál, ne přímočaře vyhazovat. A samozřejmě i přemýšlím, čemu a jak by se ještě dal vdechnout nový život. Když se mi to podaří, mám z toho pak radost obrovskou...

...jako z téhle malé dózy od bonbónů. Narazila jsem na ni zrovna při jedné z mých debordelizací a vzpomněla si na její starší a větší sestry od sušenek, které jsem kdysi přestříkala stříbrnou barvou ve spreji a které mi stále dělají parádu ve vitríně a uchovávají velikonoční dekorace. Tahle dózička měla navíc tu výhodu, že její spodní díl byl rovnou celý zlatý. Nemusela jsem s ním tedy nic dělat, stačilo jen vymyslet, co s víčkem, na kterém byl obrázek ovocných bonbónů (bohužel jsem si nevyfotila stav "před"). Nejdřív jsem myslela, že víčko přestříkám stejným sprejem jako velké dózy, ale pak mě napadlo zkusit ho polepit mramorovou fólií, což se ukázalo jako rychlé a uspokojivé řešení ;-)...

...stromový kalendář od Vanessy Quijano jedu znova od začátku, šetřím papír a nový jsem si letos netiskla...
...kdo by měl zájem o ten aktuální, může si ho stáhnout zde: https://www.vanessaquijano.com/freebies (jen je třeba zadat e-mail...)

MAGNETICKÉ PUZZLE...

...magnetky na lednici jsou u nás vděčná věc. Ta mladší už si s nimi začíná hrát a ta starší si s nimi hraje ještě. Taky už jsme jich měli na lednici pěknou hromadu. Spoustu jsme jich nasbírali z různých jogurtů, takže nám lednička hrála pěkně všemi barvami (k velké radosti dětí a nelibosti mé). Celkem dlouhou dobu jsem se na to dívala se zoufalstvím v očích a přemýšlela, jak to vyřešit, abych nemusela dětem magnetky vyhazovat, ale vedle toho se dalo na lednici normálně dívat. Do toho mě už před Vánoci zaujala nabídka od vyvolej.to, kde se dá pořídit magnetické puzzle z vlastní fotografie a vypadá to moc hezky. Jenže další magnetky do toho našeho bordýlku?...

...teprve nedávno se mi to podařilo chytře vyřešit. A to tak, že jsem spojila dva v jedno. Magnetické puzzle jsem si nekoupila, ale vyrobila z těch nehezkých magnetek (samozřejmě jsem se dcery zeptala, zda je na ten svůj nápad mohu použít). Na fotku pasovaly úplně akorát (asi znamení). Vybranou fotku jsem rozstříhala na stejné dílky a magnetky na ně zespodu přilepila lepidlem Pattex (na namáhané spoje). Kdybych toto puzzle ještě někdy chtěla dělat znovu (jakože to v plánu mám, magnetek máme ještě dost), dala bych si fotku nejdřív zalaminovat, aby byla odolnější vůči poškození...

...k tomu všemu jsem ještě zbylé magnetky na lednici protřídila a nechala jich tam jen pár. Zbytek jsem uklidila do krabičky, kterou mají dcery k dispozici, když dostanou chuť si s magnetkami na lednici hrát. Zůstali tu třeba moji diy ptáčci, které jsem dělala kdysi. Bohužel je momentálně jeden ztracený. To už je takový můj úděl, že věčně něco hledám. A obvykle nenacházím, přestože doma snad prohledám každý kout. Ale někdy zas náhodou najdu to, co už jsem považovala za na věky ztracené. Tak třeba se jednoho dne objeví i ptáček ;-)...

...puzzle jsem vyrobila z těchto magnetek od pudinku Paula (ta akce už ale momentálně není), jedny nám ještě zbyly...

MINI HOUSE...

...jako malá jsem si ho samozřejmě vždycky přála. Měla jsem sice v jedné poličce udělaný byt pro barbíny, ale domeček to nebyl. No, nebudu lhát, tenhle sen jsem splnila spíš sobě než svým dcerám (alespoň prozatím). Domeček dostala starší dcera k Vánocům a nábytek ještě k těm předchozím. Obojí se dá pořídit třeba v Hugo chodí bos nebo na Mimibazaru, kde jsem kupovala i já, protože to vyšlo o něco levněji...

...na domečku se mi moc líbí (kromě toho, že je dřevěný), jak je jednoduše zařízen, a tím vzniká prostor pro jeho dotvoření. Na to jsem se totiž hodně těšila! Také proto, že peřinky, polštáře na sedačky a slunečník jsou k dostání buď v červené nebo růžové verzi, a ani jedna z nich se nám do pokojíčku nehodila (měli jsme tu růžovou a fakt mě to rušilo ;-D). Takže jsem se s laskavým svolením své dcery pustila do předělávání...

...na výměnu polštářků do křesel a sedačky v obýváku jsem zrecyklovala povlak na polštářek z Jysku, který jsem nepoužívala (stál pár korun). Povlečení do postele jsem zase ušila z dekorativní látky, kterou byl vystlán jeden úložný košík a já ho používám stejně bez ní, proužky jsem na ní domalovala fixou na textil. Ze stejné látky jsem spíchla i šatičky malé indiánce, prozatímní obyvatelce domku. Protože nemám šicí stroj (a nechtěla jsem zas otravovat babičky), vše jsem si ušila pěkně v ruce. Byla to zkouška mé trpělivosti, jednotlivé kousky jsem šila po chvilkách, kdy se dalo (ať žije slow-life!). Potom bylo potřeba vyměnit látku na slunečníku, místo té jsem použila černou čtvrtku, je i pevnější a lépe drží tvar. Inspirovala jsem se u Lucky a ještě jsem vytapetovala kuchyň a ložnici, zde jsem použila můj oblíbený balící papír od House Doctor (obě jeho strany). Ještě stále ho kus mám, to byl snad nejlepší nákup mého života ;-). Je přilepený washi páskami, takže až nás tapety omrzí, měly by jít sundat...

...víc jsem domeček zatím nezařizovala. Mám tu sice ještě připravené mini květináčky na nějakou zeleň, ale ty budou muset i s ostatním počkat. Domek si totiž momentálně hodně oblíbila naše mladší ratolest a s chutí ho pojídá...

NEW BOXES...

...jestli mám nějakou posedlost, tak je to schraňování všemožných krabiček, košíků a bedýnek. Jsem prostě přihrádková a krabiček nebudu mít nikdy dost. Mou druhou vášní je všelijak je vylepšovat a obzvlášť ty "od něčeho" znovu využít na něco jiného. Už jsem si takhle poradila třeba s dózami od sušenek nebo s krabičkou od sýra. A tentokrát tu mám bedýnky...

...původně to byly bedýnky od mandarinek ze supermarketu, kde ležely nechané tomu, kdo si je vezme. Přinesla mi je partnerova mamka, která si narozdíl ode mě takových věcí všímá, já bych je tam nechala ležet, vůbec by mě totiž nenapadlo, že by se s nimi dalo něco udělat. Ale protože ona už mě zná (a v něčem možná lépe než já samu sebe), dala mi je s tím, že si s nimi určitě nějak poradím. Přiznám se, že v první chvíli jsem z nich byla spíš taková rozpačitá a několik dní jsem kolem nich doma jen chodila a přemýšlela, jestli jim teda dát ještě šanci. No, a ukázalo se, že by byla velká chyba je vyhodit...

...takže jsem z nich sloupla nálepky, nožem seškrabala zbytky zaschlého lepidla a dala se do natírání, broušení a zase natírání. Protože to nejsou bůhvíjak kvalitně zpracované bedýnky, ani já jsem to nepřeháněla s pečlivostí, ale myslím, že jim ten ledabylý vzhled celkem sluší. Děrované dno jsem zakryla bílým kartonem a nakonec ozdobila ubrousky - peříčky od Bloomingville a oblázky, je to docela hezký kontrast. Časem je snad ještě přelakuju, aby déle vydržely pěkné. A mám hotovo...

...zbývá už jen vymyslet, co s nimi. Ale nebojím se, že bych jim nenašla využití, spíš bude problém, co si z více možností vybrat. Bohužel nejsou dostatečně velké, aby se do nich daly skládat časopisy, to by se mi líbilo moc. Dovedu si v nich představit třeba sbírku kaktusů a sukulentů (kterou zatím nemám ;-D) nebo štos rozečtených knih, uložené svícny a svíčky, dekorace, kosmetiku nebo třeba diář s dalšími notýsky a psacími potřebami...

...původní stav...

...původní stav...

PASTEL UPGRADE...

...už jsem se bála, že to nestihnu a dítě mi vyroste dřív, než mu vytuním hrazdičku ;-). Myslela jsem si, jak tohle bude otázka několika málo hodin a patlala jsem se s tím víc jak čtrnáct dní... Ale mám(e) radost nakonec. Někdo si určitě bude pamatovat, že tahle hrazdička se prodávala kdysi v Ikee (já vím, že se to neskloňuje, ale nemůžu jinak). Já ji koupila pro první dceru přes Mimibazar (už tenkrát nebyla v Ikee k dostání). Akorát byla jinak barevná - spodní opěrky byly červené a jednotlivé dílky měly klasické barvy - žlutou, modrou, zelenou, červenou a černou. Nemůžu říct, že se mi hrazdička nelíbila v původním provedení, ale nemohla jsem z hlavy dostat myšlenku, jak by jí to asi slušelo v pastelových tońech...

...a tak jsem se do toho pustila. Koupila jsem světle šedý balakryl a ostatní barvy tyto. Vybrala jsem odstíny: baby blue, pastel green, pastel lilac a powder pink. Jde o netoxické, vodou ředitelné barvy s certifikátem EN71, takže by měly být vhodné na nátěry hraček. Dají se jimi natírat věci ze dřeva, kartonu i plastu - to bylo fajn, protože ne všechny součástky na hrazdičce jsou dřevěné (jak by se na první pohled mohlo zdát). Pracovalo se s nimi pěkně, kryjí opravdu dobře, stačí 3 - 4 nátěry. Já natírala ještě vícekrát a mezitím brousila smirkovým papírem. Tak uvidíme, zda se barvy nebudou časem odlupovat, ale nemusely by...

RECYCLING...

...myslím, že spousta mých vrstevnic měla kdysi ve svém pokojíčku tuhle krásku ;-). Ta moje byla tedy původně smetanová a samozřejmě dost zašlá, a tak musela dostat nový kabátek. Takže jsem si trošku zarelaxovala u broušení a natírání a slavnostně ji předala své dceři jako rodinný poklad...

...mám vždycky radost, když najdu něco, co se ještě může hodit, obzvlášť když se jedná o něco, co bych jinak musela/chtěla pořizovat nové. Neumím sice moc obcházet bazary, second handy nebo popelnice, ale sem tam "objevím" nějaký ten zapomenutý skvost doma nebo u rodičů. Takhle to bylo třeba s postýlkou pro panenky po mně, která potřebovala slepit a natřít (původně byla ponechána v přírodním dřevěném odstínu) a přidělat záclonky po stranách (samozřejmě ze zbytku staré záclony). Dokonce i panenka je po mně. Byla jedna z mých nejmilejších a říkala jsem jí Deniska :-). No, a někdy je mi líto i vyhodit krabice od bot... Zrovna tyhle od dětských botek se mi natolik zalíbily, že jsem je hrdě vystavila na komodě. Dcera má spoustu drobných pokladů, které do nich může ukrýt...