DIY SVÍČKY...

...v jeden páteční podvečer jsem se vykašlala na to, co "by bylo potřeba udělat", a pustila se do další výroby vlastních svíček. Ty svoje první jsem si vyzkoušela začátkem roku. Tentokrát jsem to pojala celkem benevolentně a dělala vše od oka. Vosk jsem si rozpouštěla postupně podle potřeby, vůni kapala, jak se povedlo, a plnila jsem vše, co mi přišlo pod ruku - skleničky od jiných svíček, od jogurtů, kalíšky od čajovek a nebo třeba formičky na výrobu plovoucích svíček (ty jsem pořídila spolu s dalšími ingrediencemi na Ekokoze)...

...tentokrát jsem zkusila použít i slavné dřevěné knoty a musím říct, že jsou skvělé. Výborně se s nimi při výrobě pracuje. Během lití vosku drží pěkně na místě a je to s nimi opravdu jednoduché. Navíc ve svíčkách dobře vypadají. Jak hoří, jsem zatím ještě nezkoušela, v některých typech svíček mohou vydávat i specifický zvuk praskání dřeva, tak na to jsem opravdu zvědavá. Ale i kdyby nic nedělaly, díky výše zmíněným pozitivům jim odteď budu dávat přednost před obyčejnými knoty (ty už budu používat pouze do malých svíček a čajovek)...

...svíčky ve skle jsem ještě opatřila štítky, na něž jsem nakreslila mini mandaly a hned mám připraveno několik drobných vánočních dárků. Méně povedené si nechám (u některých mi trochu popraskal vosk) a některé (doufám) potěší babičky...

OSVĚTLENÍ V KUCHYNI...

...poslední důležitá věc, která byla potřeba v kuchyni, je hotová, a to osvětlení. Já měla jasnou představu, inspirovala jsem se na tomto dechberoucím instagramovém účtu. Nikde jsem ale podobné lustry nemohla najít. Naštěstí jsme měli v záloze tyto z Ikea, které také leckde dominují. Jenže to nebylo úplně ono. A tak partner přišel s nápadem, zvýraznit jejich okraje černou linkou. Lustry oblepil a po okrajích nastříkal černým sprejem. Podle mě to vypadá skvěle a jsem nadšená...

...v kuchyni máme i obývací část, zde jsme použili větší variantu Ranarp...

DOMEK: NATÍRACÍ MARATON...

...zdravím všechny zase po delší době... ještě malé strpení a budu tu snad častěji. Patří se, abych podala zevrubnou zprávu o tom, zda jsem všechny ty dveře teda natřela nebo nenatřela. A s radostí se musím pochlubit, že nakonec NATŘELA!!! No, trvalo to, já vím, a nemít babičky, natírala bych asi ještě na Vánoce...

...ráda bych se tady podělila o své nabyté zkušenosti, dokud jsou ještě čerstvé, třeba se budou někomu hodit. Takže, bylo potřeba natřít osmero dveří a k nim patřičných zárubní (se zárubněmi pomáhal natírat partner, dveře jsou čistě moje práce). Měli jsme nakoupeny dva druhy dveří (z Bauhausu), patery plné (z nich dvoje užší k záchodu a do sklepa) a troje se skleněnou výplní (původně jsme měli vybrané z letáku malinko jiné typy, ale partnerovi při nákupu lehce selhala paměť a pořídil tyto, což jsem zpočátku trošku nelibě nesla, ale jen do té doby, než jsem je uviděla hotové a zavěšené na svém místě). Některé z nich nám ještě truhlář speciálně upravoval jako posuvné s připevněním pojezdů na stěnu. Zároveň nám vyráběl i zárubně. Já osobně chvilku koketovala i s myšlenkou na výrobu tzv. Barn Door, ale partnerovi se to rustikální kování v kombinaci s dřevěnou deskou příliš nezamlouvalo...

...dále jsem si nakoupila několik plechovek proslulé křídové barvy Annie Sloan, odstín Pure. V průběhu natírání jsem pak zjistila dvě věci. Za prvé, že není bílá jako bílá, a za druhé, že křídový povrch je sice vysoce estetický, ale neomyvatelný. Zkrátka, když jsme první hotové dveře slavnostně opřeli o stěnu, nejenže na nich zůstala obtisknutá partnerova zaprášená ruka (která z povrchu nešla smýt), ale po nalakování navíc barva dveří vedle bílé stěny působila spíš smetanovým dojmem. Naštěstí jsem se tu svěřila a Marcelka mě nasměrovala zpět k mému oblíbenému Balakrylu. Původně jsem si totiž myslela, že smetanový nádech dveře získaly až po nalakování Sportakrylem. Ale nakonec se ukázalo, že "chyba" byla v barvě. Když jsem zkusila dveře natřít Balakrylem a poté také nalakovat, zůstaly dveře krásně sněhově bílé...

...takže nakonec jsem postupovala takto: dveře jsem nejprve suchým hadrem očistila, dala první dva nátěry (dokud byla zásoba Annie Sloan, používala jsem tu, protože pěkně kryje, když došla, tak Balakryl), po zaschnutí jsem dveře obrousila do hladka (smirkovým papírem a ruční bruskou). Potom jsem dávala další 3-4 vrstvy, z nichž poslední dvě už byly čistě jenom Balakrylem. Obě barvy jsem trošku ředila vodou. Nedokážu přesně určit, v jakém poměru jsem ředila, řídila jsem se citem. Annie Sloan je hodně hustá, když se zředí, lépe se s ní pracuje, i když se potom musí dát více vrstev. To samé platí i pro Balakryl. Na závěr jsem dveře nalakovala bezbarvým matným lakem Sportakryl. Nanášela jsem ho ve dvou jemných vrstvách. (Lak je vhodné použít kvůli budoucí snadné údržbě natírané věci.)...

...trošku mě ještě potrápily ty prosklené dveře. Abych tolik nezamatlala sklo barvou, všechny čtverečky jsem si před natíráním pečlivě oblepila páskou, to mě trochu zdržovalo. Co se týká případných nechtěných cákanců na skle či na podlaze (i bez nich se to neobešlo), tak Annie Sloan jde smýt dobře, s Balakrylem (po zaschnutí) je to horší, musí se spíš seškrábat něčím ostrým (žiletkou, perořízkem), ale jde to...

...nakonec jsem tedy zůstala věrná Balakrylu. Ukázalo se, že má podobné vlastnosti jako Annie Sloan, navíc je o poznání levnější. Na druhou stranu si myslím, že Annie Sloan umí lépe krýt, ale to nejspíš ukáže čas. A oproti Balakrylu by měla umět natřít i věci, které už někdy natírané byly, a tento nátěr se nemusí složitě odstraňovat. To ale v mém případě nebylo potřeba...

...nakonec nabízím krátkou fotografickou procházku celým procesem. V těchto dnech už je většina dveří na svých místech, dokonce mají i kliky. Zbývá už je jen dočistit. A jestli někoho zajímá, jak to dopadlo s mou vášní k natírání, tak ho mohu ubezpečit, že jsem ani po této zkušenosti na něj nezanevřela. Celý proces mě bavil a už mám v hlavě nachystané další natírací projekty...

...slavné oblepování skleněných tabulek...

...první montáž hotových zárubní...

 

...rozdíl v bílé od Balakrylu a od Annie Sloan... myslím, že je patrný i přes nekvalitní foto...

DOMEK: NATÍRÁM...

...v našem budoucím domově bych chtěla mít také nějaký svůj "otisk", věci, které mi prošly pod rukama, protože věřím, že i to vytváří duši domova. A tak jsem se už asi před rokem domlouvala s partnerem, že pořídíme obyčejné, povrchově neupravené dveře a já si je sama natřu. A těšila se na to. Protože natírání mě baví, víme ;-). A je to úžasný relax (i když záda z toho bolí)...

...ale není to zas taková legrace, jak jsem si myslela. Za prvé na nátěr čeká celkem osm dveří (plus zárubně) a já mám hotové teprve jedny, a za druhé bude potřeba je po nátěru barvou ještě nalakovat (s čímž jsem nepočítala). Takže tyhle první (od sklepa ;-D) byly takový můj "pokusný králík", kdy jsem si vyzkoušela, jak moc/málo je potřeba ředit barvu, kolik vrstev by to asi tak chtělo a tak dále...

...natírám proslulou křídovou barvou Annie Sloan, u Balakrylu jsem se obávala toho, že po čase budou "vylézat" na světlo suky (i když oni asi budou vylézat i tak ;-D). Bláhově jsem si myslela, že barva jako povrchová úprava stačí. Kdepak. Záhy jsem zjistila, že by se mi dveře velmi špatně udržovaly (stačilo, aby je partner vzal do zaprášených rukou ;-D). Takže jsem zašla na návštěvu ke své zkušenější kolegyni a zjistila, čím nalakovat (Sportakryl od Balakrylu, použila jsem matný). Díky laku už ale dveře nejsou tak krásně, zářivě bílé (lak jim přece jen dodá lehounce smetanový nádech). Samotné dveře máme z Bauhausu, kvalita nic moc, mají spoustu kazů, ale my uděláme z nedostatku přednost ;-D a sloužit snad budou i tak...

...vedle dveří, na kterých se pilně pracuje, postupně vzniká také vestavěná skříň v koupelně a ještě jedna v předsíni (částečně jsou vidět na poslední fotce), kuchyně stále není hotová...

...zleva: náhled do koupelny na vestavěnou skříň, ve velkém výklenku bude pračka se sušičkou, vedle poličky na věci... vedle koupelny je vidět uzounká předsíň a v ní už hotová vestavěná skříň u vchodu...

MANDALOVÉ INTERMEZZO...

...moc všechny zdravím po dvouměsíční odmlce a velmi děkuji za vaše nakukování a prohlížení alespoň starších příspěvků za tu dobu, kdy se tu nic nedělo ❤...

...co všechno stálo za touto pauzou a způsobilo nekončící rozhodování, zda blogerský svět nadobro opustit nebo ne? Příliš toho o tom napsat nedovedu, také proto, že mi najednou připadá, jako by se nic snad ani nestalo, a zdaleka se vše už nejeví tak těžké (díky bohu), jako když jsem to právě prožívala. Ale byla to (doufám, že mohu psát v minulém čase) pro mě jedna z největších "facek" mého dosavadního života. Taková ta, za kterou nakonec člověk poděkuje a vděčně políbí ručku ;-)...

...na začátku roku se stalo něco s mým kolenem a já nevěděla co, ani jak jsem k tomu přišla. Zničehonic oteklo a přestalo fungovat, jak by mělo. Skoro jsem nemohla chodit a s obrovským překvapením zjistila, že tím pádem nemůžu dělat ani spoustu dalších, úplně běžných věcí. A to je chvíle, kdy se člověku hodně zúží pohled na svět. Najednou vidí, co je opravdu důležité (byť o tom slýchává celý život)...

...no, zkrátím to. Na druhou stranu díky tomu bylo hodně času na přemýšlení a já nakonec přišla na to, co se mi stalo a proč. Tohle tajemství si ale nechám pro sebe a jen pro své úplně nejbližší (ono by to stejně nikomu nepomohlo, ten prožitek je totiž nesdělitelný ;-D). Koleno se po dvou měsících zahojilo. Jenže to zřejmě ještě nebylo vše a já si musela projít další zkouškou v podobě opravdu hodně nepříjemné chřipky, kterou jsme dostaly najednou já i obě dvě dcery (partner naštěstí jen trochu). Vzpamatovávali jsme se z toho téměř tři týdny a pocit, kdy nejsem schopná se pořádně postarat o své děti, už bych vážně nerada znovu zažila...

...ale protože ono opravdu nic není pouze černobílé, nakonec se na této zkušenosti dají najít střípky něčeho hezkého a pozitivního. Třeba že jsem se znovu vrátila k četbě knih (opravdu byly doby, kdy jsem četla pouze blogy a projížděla instagram tam a zpátky). A že jsem se konečně pustila do kresby mandal, která na mě působila téměř terapeuticky. Přidávám pár ukázek...

...A co tedy dál? Jednu věc jsem si uvědomila. OPRAVDU NELZE MÍT A DĚLAT VŠECHNO. A největší "sebevražda" je srovnávat se s druhými. Takže pokud chci být šťastná, nestačí minimalizovat pouze věci. Musím se i rozhodnout, co chci v životě dělat a co je potřeba pustit. A blog z této selekce nevyšel zrovna nejlépe. Přiznám se, že v době největší krize jsem byla pevně rozhodnutá definitivně skončit. Ale pak se mi ulevilo a dostavila se lítost nechat to úplně být. A proto zůstávají dveře otevřené ;-)...

(...a omlouvám se za nadměrné použití slova TO, nějak TO bez TOHO nešlo ;-D...)

NOVOROČNÍ SVÍČKY...

...zdravím v novém roce ;-)... 

...svíčky vlastní výroby jsem měla naplánované na podzim v naději, že by to byl hezký vánoční dárek pro mé blízké. Ale protože čas byl neúprosný a plánů hodně, musela jsem v mnoha ohledech slevit ze svých nároků. Na svíčky nedošlo ani mezi svátky. Až teď o víkendu se zadařilo, a tak mám místo vánočních svíček, svíčky novoroční ;-)...

...o vlastních svíčkách jsem snila dlouho, líbí se mi na tom, že je to další krůček blíž k zero waste a také člověk ví, co mu v kalíšku skutečně hoří ;-). Navnadil mě i návod, který se zdál být velmi jednoduchý. Navíc konečně najdou uplatnění všemožné skleničky od svíček, jogurtů a dalšího, které si dlouhodobě střádám...

...ingredience (i recept) jsem pořídila na Ekokoza.cz (nakupuji tam potřeby pro výrobu domácího pracího prášku, mimochodem, stále jsem s praním tímto způsobem spokojená). K výrobě svíček jsem tedy potřebovala jen: nastřádané skleničky a hliníkové kalíšky od čajových svíček, sójový vosk, knoty s plíšky a vybrané vůně s fixací (namíchala jsem santalové dřevo a vanilku)...

...musím říct, že samotný proces nebyl zas tak úplně triviální, jak jsem předpokládala. U šroubovacích skleniček mě zlobil knot - nechtěl držet na svém místě a pořád mi při nalévání vosku ujížděl (možná tomu pomohlo malinko vypouklé dno u těchto skleniček), takže v tento moment jsem se u toho trošku vztekala. Taky ta fixace vůně mě zlobila, i když jsem ji rozehřála, po nalití do vosku se mi rychle srážela a tuhla, tohle musím ještě vychytat. Taky se mi dařilo při nalévání vosku do skleniček dost bryndat, na to se mi osvědčil pečící papír jako podložka - ztuhlý vybryndaný vosk z něj jde dobře seškrábnout a mohu ho použít příště. Prostě byla to taková trošku kočičko-pejskovská práce ;-)...

...ale svíčky nakonec mám a dokonce hoří a i voní! A proces výroby mě (i přes popsané peripetie) hodně bavil, takže se už moc těším, až se pustím do další várky...

 

CO SKRÝVAJÍ KUFŘÍKY...

...o víkendu se chystáme oslavovat, mladší bude mít narozeniny, starší svátek. Zároveň u nás nastalo období, kdy se holky často dohadují o své hračky - co má zrovna jedna, chce i druhá, takže jeden dárek budou mít úplně stejný, abychom trochu zmírnili množství dohadů ;-). Snad...

...každá dostane svůj kufříček a v něm najde něco na sebe, něco praktického, něco hezkého a něco na hraní. Už jsem tady psala, že mám úžasnou švagrovou? Díky ní mám totiž tyhle parádní personalizované kufříky... S nápadem, jak dostat na kufříky jméno, případně obrázek, totiž přišla ona, a protože je navíc talentovaná a umí pracovat s počítačovou grafikou, pomohla mi vše i zrealizovat. Já se nakonec rozhodla mít na kufříkách pouze jména holčiček, bez obrázku. Vybrala jsem si vzor písma, švagrová vytvořila jména v počítači, a pak jsme si je nechaly vytisknout na fólii, ze které se dělají třeba samolepky na auta, u nás v copy centru. Kufříky jsme objednávaly od Kazeta...

...a ještě přidávám tipy na drobnosti, které mají holky v kufříkách. Jsou to sukýnky Matatitla od Matylda&Hugo Shop, vaflové žínky z obchůdku Na nitce (nákup jsem domlouvala přes instagram), zvířátka od Mokrouše (o těch už jsem psala) a kočičí mističky na šperky a sponky z Bella Rose (za tento tip moc děkuji Páje)...

RECY AUTODRÁHA...

...holky mají novou hračku... jen tak... na Vánoce ani na jiné oslavy se nečekalo. Ani ji samotnou nebylo v plánu pořizovat (holky přece autodráhu nepotřebují, ne?). Ale... V pátek jsme s mojí "skorošvagrovou" během vyřizování nějakých záležitostí ve městě zašly nakouknout do dobročinného bazárku (kam s oblibou odnáším věci vytříděné z mých minimalistických čistek) a ona mě hned při vstupu upozornila na tuto rychlodráhu pro autíčka za dvacet korun... 

...no, bez té nešlo odejít, i kdybych ji měla ponechat v původním stavu (viz foto) - byla trochu "kreativně upravená" původním majitelem. Vlastně by mi ani s těmi čmáranci tolik nevadila, i tak byla moc hezká. A holkám, když jsem ji přinesla, to bylo úplně jedno, hned se na ni vrhly a vůbec nevadilo, že u ní zbylo pouze jedno autíčko. Však se doma našly jiné věci, které se dají po dráze posílat - kuličky, jiná autíčka a další různé "poklady" z Kinder vajíček... 

...mně to ale samozřejmě nakonec nedalo a ještě odpoledne jsem se pustila do natírání, všechno ostatní šlo stranou, tohle prostě muselo být hned. Barvy, co mi zůstaly po natírání hrazdičky, opět našly své využití. Trošku jsem si práci zkomplikovala tím, že jsem si usmyslela natřít dráhu uvnitř na šedo a zvenčí na bílo. Bývale by bylo chytřejší (a asi i hezčí) natřít na bílo celou dráhu a šedý nechat jen strom. Takhle má dráha spoustu nedokonalostí (ale proč dělat věci jednoduše, že? ;-D). Ale té radosti... je to skvost...

...nová radost po mém zásahu...

...předchozí stav po zásahu původního majitele...

MYŠKA...

...blíží se období, kdy si obě dcery během necelých pěti měsíců odbydou narozeniny i svátky, včetně Vánoc. Takže pro ně (stejně jako loni) zhruba od poloviny léta pomalu vymýšlím dárky. Mám už něco schované na Vánoce, v hlavě představu, co letos do adventního kalendáře, a pár drobností a nápadů (které je potřeba zrealizovat) k jednotlivým oslavám. Když to půjde dobře, ráda bych sem postupně opět přidala několik námětů do složky TIPY...

...první, co nás čeká, je oslava svátku naší druhorozené. To je na rozjezd ideální, protože svátkům já osobně nepřikládám zas takovou váhu, a tedy i dárky volím spíš drobnější. Takže jedna z drobností, kterou jsem čerstvě dokončila, je tahle handmade myška. Inspirovala jsem se hlavně na pinterestu, ale je asi jasné, odkud i tady vítr vane...  

...s materiálem nebyl problém, protože jsem si nedávno v euforii z tohoto článku u Máji nakoupila zásobu barevných filců a bavlnek. Na "postýlku" se mi ideálně šikla krabička od kosmetiky L'Occitane (bylo to nějaké dárkové balení, jež mi kdysi darovala jedna kamarádka). Vrchní část krabičky jsem polepila zbytkem mramorové fólie z Lidlu, ta se na nějakém mém tvoření objevila i dříve. Dovnitř stačilo vystřihnout prostěradlo, ušít polštářek s peřinkou a pelíšek byl hotový raz dva. Ani výroba myšky mi nepřipadala zas tak složitá, jen to moje provedení je prostě takové školácké, líp to nedovedu...

...a tak mám pro dceru myšku s pelíškem a občas se na ni chodím do skříně koukat, abych se utvrdila v tom, jestli to s ní jako myslím vážně, a říkám si, zda bych přece jen raději neměla koupit tu originál od Maileg (nebo zkrátka nějakou jinou, "kupovanou", hračku). Občas si totiž nejsem tím svým minimalismem tak jistá, obzvlášť, když se ho snažím aplikovat na děti. Často, když pro ně vidím něco zajímavého, napadne mě, že bych si to mohla zkusit vyrobit sama, využít na to materiál, který už doma je, ale taky mám potom pocit, jestli tím děti nešidím, když jim nekoupím "originál"... nebo nevím, jak to nazvat. Zkrátka pochybuji. Ale i tak doufám, že se myška bude líbit a bude u dcery vzbuzovat pozornost. A snad i něco vydrží... 

MOJE EKO PRANÍ...

...v tomhle směru už jsem vyzkoušela leccos - různé "eko" prací gely i prášky, octovou aviváž, vlastní výrobu mýdlového slizu a teď je to domácí prášek na praní. Nějakou dobu už ho používám a momentálně mám pocit, že jsem dosáhla toho, co jsem potřebovala. Praní tímto způsobem mi vyhovuje...

...všemožné rady jsem posbírala na webech Czech Zero Waste a Ekokoza, na instagramu u Šárky nebo třeba na blogu Lady Tattooch (děkuji). Výroba domácího prášku na praní není vůbec složitá, a pokud se člověku nechce strouhat mýdlo, pak ani nezabere skoro žádný čas - jde jen o nákup a smíchání příslušných ingrediencí, ty jsou dvě, soda a mýdlové vločky, popřípadě ještě třetí, perkarbonát sodný, a čtvrtá, takzvaný TAED, ale hezky popořádku...

...mně strouhat mýdlo nevadí, takže si nekupuji mýdlové vločky, ale strouhám Jelena. Podle receptu odtud dále přidávám sodu na praní a jedlou sodu v poměru 7:2:1 (prací soda/jedlá soda/mýdlo). Tím si namíchám základní prášek a podle potřeby k němu občas přidávám (až rovnou do konkrétní prací dávky) perkarbonát sodný (používá se na bílé prádlo, aby nezašedlo) a někdy k němu i TAED, pokud to bílé prádlo peru na nižší teplotu než 60°C (to ale nedělám často), kolik čeho, zjišťuji tady a tady. (Pozn. TAED jsou takové modré kuličky a s nimi je pak namíchaný domácí prášek k nerozeznání od toho kupovaného ;-D.)...

...docela mě teď začalo bavit používat mýdlové ořechy. Sice jsem o nich hodně četla, že prádlo pořádně nevyperou, ale líbí se mi na nich to, že mají změkčovací schopnost, takže zároveň na prádlo působí jako aviváž. Já klasickou aviváž nepoužívám už dlouho, protože ji osobně považuji za ohavný chemický koktejl (i když musím přiznat, že maminčino prádlo poctivě máchané právě v těchto chemických avivážích mi stále příjemně voní, přestože už tu vůni vnímám jako dost silnou), dělám si místo ní stále tuto octovou (protože kromě jiného věřím, že ocet také blahodárně působí na naši pračku) a nyní nově rovnou k prádlu přidávám 3-4 ořechy. Prádlo je opravdu měkčí (i když prádlu ze sušičky se samozřejmě nevyrovná). Kromě toho se mi na ořechách líbí, že jsou zero waste, protože se dají používat opakovaně (dokud z nich nezbydou jen drobné kousky slupek, které vyhazuji do bio odpadu), takže ten papírový pytel, co jich mám, mi vydrží opravdu hooodně dlouho...

...jediné, co v domácím prášku neperu, jsou zatím látkové pleny, na ty používám stále tyto tablety z Econey, jsem s nimi spokojená. Teď přes léto hodně nechávám odpočívat sušičku a prádlo suším klasicky na šňůře na balkoně (škoda nevyužít krásných slunečných dnů), bohužel o to víc musím žehlit. Jinak ale domácí prací prášek funguje bezvadně. Zatím pere nejlíp ze všeho alternativního, co jsem vyzkoušela, řekla bych, že se opravdu vyrovná klasickým práškům. I po jejich používání mi někdy zůstaly na oblečení fleky (tomu se s dětmi asi nedá vyhnout). Hlavní výhodu domácího prášku na praní spatřuji v tom, že jeho používání oproti kupovaným ekologickým prostředkům vyjde znatelně levněji...

...závěrem bych chtěla ještě napsat, že není mým cílem vyvolat v některém z mých čtenářů určitý nepříjemný pocit z toho, že pere třeba v klasických prášcích nebo používá aviváž. Já sama se někdy cítím provinile, když čtu různé "eko tipy" (na cokoli) na některých profilech, protože to třeba zrovna tak nedělám. Nechci, aby můj článek takhle působil. Nechci tady vykřikovat, koukejte, jak to dělám, dělejte to taky tak! Nevím ani náhodou, jestli to, jak to dělám, je správné. Jen tomu věřím, baví mě to tak a chci to tak zatím dělat. A vidím v tom smysl (i když zero waste to není - soda, perkarbonát i TAED jsou v igelitových pytlíkách). Píšu o tom proto, abych třeba dodala odvahu někomu, kdo to chce taky zkusit. Nic na tom není...

...na výrobu pracího prášku raději nepoužívám kuchyňské náčiní, vyjma struhadla (strouhám ale částí, kterou nepoužívám na strouhání potravin) a kuchyňské váhy (ta ale do přímého kontaktu s ingrediencemi na prášek nepřijde ;-))...

...obvyklou dávku dělám ze 700g prací sody, 200g jedlé sody a 100g strouhaného mýdla...

...po smíchání všech ingrediencí je toho malý kyblíček (peru téměř denně a toto množství mi vystačí cca na 3-4 týdny)...

...celý můj prací arsenál...

...obvykle si vystačím s touto sestavou: domácí prací prášek (na jednu prací dávku dávám cca 4 lžičky - používám umělohmotnou, velikostí je něco mezi polévkovou a kávovou), 3-4 mýdlové ořechy (přidávám rovnou k prádlu v bavlněném pytlíčku, který byl součástí balení, a když chci prádlo provonět, pokapu ho vonným olejíčkem) a domácí octová aviváž...

JAK JSEM KONEČNĚ ŠLEHALA...

...na šlehané bambucké máslo jsem se chystala snad rok. Tak konečně. Mám sobě dlouho slibované homemade mazání. I když, upřímně, poslední dobou jsem ráda, že taktak zvládám večerní sprchu a zuby ;-D...

...recept jsem si vzala z knihy Aleny Thomas Děláme si to doma sami (najít se dá ale třeba i tady) a na výrobu použila to, co jsem měla momentálně doma k dispozici (co se týká přidávaných olejů). Podle Alenina receptu je poměr surovin 3:2, tedy 3 díly bambuckého másla a 2 díly rostlinného oleje (mandlového, jojobového apod.), plus esenciální olej cca 1 kapka na 10 g. Já použila 60 ml bambuckého másla, 40 ml kokosového oleje a několik kapek (asi 5) grapefruitového esenciálního oleje...

...postup výroby je následující: bambucké máslo se rozehřeje ve vodní lázni (já krátce rozehřívala i kokosový olej, proto ty dva hrnky), potom se začíná šlehat a to tak, že k bambuckému máslu se během šlehání postupně přilévá rostlinný olej. Po jeho zašlehání se přidá pár kapek esenciálního oleje (vůně dle libosti, já chtěla něco svěžího na léto, ale mám ráda orientální vůně, tak příště zkusím něco "ostřejšího") a celá směs se dá na 1 minutu do mrazáku. Po vyndání se zase minutu šlehá a tento postup (minuta mrazák, minuta šlehání) se několikrát opakuje, dokud není máslo pevné. Chce to opravdu hodně trpělivosti (hooodně!) - ukládání do mrazáku a následné šlehání proběhne asi tak 20x (Mě u desátého cyklu lehce jímala beznaděj, ale u třináctého už to začalo vypadat povzbudivě), je třeba počítat s tím, že samotný šlehací proces potrvá zhruba třičtvrtěhodinu (já to sfoukla v mezičase během vaření oběda)...

...šlehané máslo se má uchovávat normálně při pokojové teplotě, já ho před focením dala pro jistotu do ledničky, ale večer, když už jsem ho měla v koupelně a mazala se s ním, mělo tvar totožný s tím, co je na fotkách, takže být v lednici opravdu nemusí. Uložila jsem si ho do skleněné dózy od tělového krému značky Compagnie de Provence (byl s vůní anýz a pačuli - milovala jsem ho, nevím, zda se ještě v této variantě vyrábí, ale ta vůně byla přesně můj šálek čaje)...

...a jak jsem spokojená s výsledkem? Musím uznat, že šlehané bambucké máslo je opravdu příjemné - lehounké, rychle se vstřebá, kůže se po něm decentně leskne a příjemně voní (v závislosti na kombinaci použitých olejů). Pro mě osobně je sympatické i to, že se jedná o zero waste/low waste záležitost, ingredience mám z DM a Teta drogerií, všechny jsou ve skle (konkrétně skleničky od kokosáku i od bambuckého másla já použiju určitě dál), na výrobu jsem nepotřebovala žádné speciální udělátko, vše jsem našla v kuchyni ;-) a na uložení (jak už jsem psala) jsem využila schovanou skleněnou dózu. Takže ve finále nemusím vyhazovat žádný plastový obal. Finanční výhodu nespatřuji žádnou (ale ani nevýhodu), náklady jsou asi stejné jako pořízení kvalitního tělového krému, jen příště už si koupím rovnou větší balení bambuckého másla. Jediné negativum vidím v samotné přípravě (šlehání) másla. Zatím nevím, jak dlouho mi toto množství vydrží (cca 180 ml) a za jak dlouho tedy budu muset šlehat znovu. Ale moc mě to nebavilo, hlavně jsem si to špatně načasovala (ke konci šlehání už se mé dcery důrazně dožadovaly mé pozornosti, což bylo v zápalu boje o hlídání kontinuity "minuta mrazák - minuta šlehání" krapet na hraně). Navíc bylo zrovna horko, takže ani mrazáku jsem to zrovna neulehčila (to otvírání a zavírání mu asi pěkně lezlo na nervy). Budu to muset ještě vychytat ;-)...