Zobrazují se příspěvky se štítkemdům. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemdům. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 22. srpna 2019

DOMEK: KUCHYNĚ...

...a je to tady. To je ona, moje vysněná kuchyně, jejíž realizace se nám drobátko protáhla ;-). Dnes už je zabydlená, ale chtěla jsem ji tu ukázat ve stavu ještě těsně před, proto je s několika nedodělanými detaily...

...cesta k ní byla zdlouhavá, truhláři jsme ji zadávali už loni na podzim a podle plánu měla být hotová v lednu. V té době ale došlo k prvnímu zádrhelu, kdy se při instalaci zjistilo, že dvířka ke skříňkám jsou prohnutá. Zpředu to sice nebylo vidět, ale zboku to zrovna hezký pohled nebyl - dvířka na  korpus doléhala pouze ve střední části, jinak nahoře i dole byla centimetr odchlípnutá. Takže se reklamovalo, dodavatel dvířek usoudil, že k prohnutí došlo nejspíš vlivem mrazu, a tak se čekalo s novou várkou na jaro. Jenže v dubnu se dovezla nová dvířka a ejhle, prohnutá byla úplně stejně ;-D. No, nebudu to protahovat, ani ta třetí nedopadla nejlíp, ale z centimetrové odchylky už zůstaly JEN dva až tři milimetry. Tak ty už jsme si teda nechali. Zbytek se týká pouze detailů, třeba nadvakrát objednávaných úchytek, kdy jsem špatně spočítala množství a mezitím se stihly vyprodat, nebo nepatrně odlišného odstínu poliček od pracovní desky - to nebyl záměr (naštěstí to působí na některých fotkách výrazněji než v reálu)...

...ale když nad tím vším přimhouřím oči, nakonec je opravdu taková, jakou jsem si ji představovala. Že bude bílá, nebylo pochyb. Bílou kuchyni jsme chtěli už před jedenácti lety, když jsme zařizovali byt. Tenkrát jsme si to ovšem nechali rozmluvit. Teď už ne, navzdory tomu, že bílé kuchyně dnes nejsou vůbec neobvyklé, že ;-)... Ale mně nešlo o to být za každou cenu originální a vymyslet bůhvíco, chtěla jsem prostě kuchyni, která se mi bude jednoduše líbit a bude podle mých představ. A to ona opravdu je. Je jednoduchá, velká tak akorát a bez zbytečných složitostí, které by mě nebavilo čistit. Skříňky má až do stropu, ty jsem chtěla jednak kvůli úložnému prostoru a jednak kvůli lepší údržbě. Zároveň jsem chtěla i nějaké místo na dekorování a spíš než prosklené skříňky se mi líbí otevřené police, takže má i ty (volné místo nad nimi je kvůli osvětlení, které teprve bude). No, a těmi vintage úchytkami jsem chtěla malinko rozbít tu strohost, u nich to byla láska na první pohled...

...na závěr nesmím zapomenout vyhlásit vítězku soutěže, na kterou už asi všichni zapomněli. U jednoho z dávných příspěvků se v komentářích mohlo tipovat, jak bude má nová kuchyně vypadat. Musím říct, že všechny (milé) soutěžící se z velké části trefily (je vidět, že mě dobře znají), ale myslím, že nejblíže byla Evi, a proto budu svícínky vyrábět právě pro ni...











sobota 3. srpna 2019

DOMEK: KOUPELNA

...první místnost hotová, umytá a připravená k zabydlení. Teda, nepočítám kotelnu a wc, které byly o něco dřív. Ukazovat je tady mi připadalo nepatřičné, ale jsou udělány v podobném duchu právě jako koupelna (stejný obklad, dlažba...), tak by to bylo asi i zbytečné...

...koupelnu jsem chtěla jednoduchou a praktickou, nenáročnou na úklid, s dostatkem úložného prostoru. Věřím, že tyto požadavky splňovat bude. Od truhláře jsme si nechali vyrobit vestavěnou skříň, v níž je vpravo připravený prostor pro pračku se sušičkou a vlevo uzavíratelná skříňka s poličkami uvnitř. V ní bude umístěn vak na špinavé prádlo (myslím, že nějaká polička se využije i na čisté prádlo k vyžehlení ;-D), dále se tam určitě vejdou veškeré kosmetické a úklidové prostředky, včetně arsenálu potřebného k praní prádla. Vanu asi budeme využívat sporadicky, jsme zvyklí se hlavně sprchovat, ale nějak jsem si koupelnu bez ní nedovedla představit, navíc místo na ni bylo a ještě ke všemu jsme využili přímo vanu, která už zde (v domě) byla...

...nechtěla jsem poličky a takové ty všelijaké malé úložné prvky, které jsou možná šikovné, ale já to strašně nerada čistím. Takže na mýdla a šampóny se vytvořily pouze dvě niky, jedna za vanou, druhá ve sprše. Sprchový kout je úplně jednoduchý, žádná buňka s vaničkou (já to moc nemusím - zase hlavně kvůli složitému čištění), je vytvořen pouze z dlažby mírně se svažující ke kanálku a jedné skleněné desky. Uvidíme, jestli bude potřeba ještě nějakého dalšího zakrytí, aby voda příliš necákala ven, ale já doufám, že ne (já se třeba umím sprchovat i bez zbytečného okolního zacákání ;-D)...

...a co se prostoru kolem umyvadla týká, opět nic složitého, díky vestavěné skříni nebylo nutné mít skříňku pod ním velkou. Hledali jsme nějakou v dekoru dřeva, aby nám pomohla místnost malinko "zateplit". To nám dalo docela práci, najít takovou, aby se nám líbil odstín dekoru, aby pasovala pod vybrané umyvadlo a aby neměla úchytky (protože s nimi to byl většinou děs). Takže jsme zkombinovali skříňku Siko s umyvadlem Ravak a při tom všem koukání na design zapomněli zkontrolovat jejich rozměry hloubky. A tak se stalo, že při sestavování jsme zjistili, že je umyvadlo delší než skříňka (no jsme amatéři nejvyššího kalibru). Naštěstí nám pomohl truhlář, který nám ke skříňce vyrobil nové, delší boky, a dokonce trefil i barvu dekoru (to se mu ne vždy a jinde povedlo, ale o tom jindy). Nad umyvadlo jsme zavěsili galerku se zrcadlem, také ze Sika, mám ráda kartáčky, pasty a podobné věci schované. Veškeré baterie jsou opět Siko (pokud by někoho zajímal konkrétní typ, napíšu do komentářů)...

...musím říct, že samotnou mě finální podoba koupelny překvapila. Já si totiž nikdy nedovedu úplně představit celek, nemám tu schopnost, jdu spíš po jednotlivých detailech, které se mi líbí, a čekám, co z nich pak dohromady vznikne. Tím pádem koupelna dopadla snad ještě minimalističtěji, než jsem předpokládala. Chtěla bych jí dát ještě aspoň špetku rustikálna (ale zároveň jsem na to asi srab), tak snad to zachrání nějaké doplňky ;-)...



...pár drobností přece jenom chybí, třeba úchytky na dvířka skříně...

...nebo držáčky na sprchy...

...a taky háčky na ručníky :-D...


neděle 28. července 2019

DOMEK: NATÍRACÍ MARATON...

...zdravím všechny zase po delší době... ještě malé strpení a budu tu snad častěji. Patří se, abych podala zevrubnou zprávu o tom, zda jsem všechny ty dveře teda natřela nebo nenatřela. A s radostí se musím pochlubit, že nakonec NATŘELA!!! No, trvalo to, já vím, a nemít babičky, natírala bych asi ještě na Vánoce...

...ráda bych se tady podělila o své nabyté zkušenosti, dokud jsou ještě čerstvé, třeba se budou někomu hodit. Takže, bylo potřeba natřít osmero dveří a k nim patřičných zárubní (se zárubněmi pomáhal natírat partner, dveře jsou čistě moje práce). Měli jsme nakoupeny dva druhy dveří (z Bauhausu), patery plné (z nich dvoje užší k záchodu a do sklepa) a troje se skleněnou výplní (původně jsme měli vybrané z letáku malinko jiné typy, ale partnerovi při nákupu lehce selhala paměť a pořídil tyto, což jsem zpočátku trošku nelibě nesla, ale jen do té doby, než jsem je uviděla hotové a zavěšené na svém místě). Některé z nich nám ještě truhlář speciálně upravoval jako posuvné s připevněním pojezdů na stěnu. Zároveň nám vyráběl i zárubně. Já osobně chvilku koketovala i s myšlenkou na výrobu tzv. Barn Door, ale partnerovi se to rustikální kování v kombinaci s dřevěnou deskou příliš nezamlouvalo...

...dále jsem si nakoupila několik plechovek proslulé křídové barvy Annie Sloan, odstín Pure. V průběhu natírání jsem pak zjistila dvě věci. Za prvé, že není bílá jako bílá, a za druhé, že křídový povrch je sice vysoce estetický, ale neomyvatelný. Zkrátka, když jsme první hotové dveře slavnostně opřeli o stěnu, nejenže na nich zůstala obtisknutá partnerova zaprášená ruka (která z povrchu nešla smýt), ale po nalakování navíc barva dveří vedle bílé stěny působila spíš smetanovým dojmem. Naštěstí jsem se tu svěřila a Marcelka mě nasměrovala zpět k mému oblíbenému Balakrylu. Původně jsem si totiž myslela, že smetanový nádech dveře získaly až po nalakování Sportakrylem. Ale nakonec se ukázalo, že "chyba" byla v barvě. Když jsem zkusila dveře natřít Balakrylem a poté také nalakovat, zůstaly dveře krásně sněhově bílé...

...takže nakonec jsem postupovala takto: dveře jsem nejprve suchým hadrem očistila, dala první dva nátěry (dokud byla zásoba Annie Sloan, používala jsem tu, protože pěkně kryje, když došla, tak Balakryl), po zaschnutí jsem dveře obrousila do hladka (smirkovým papírem a ruční bruskou). Potom jsem dávala další 3-4 vrstvy, z nichž poslední dvě už byly čistě jenom Balakrylem. Obě barvy jsem trošku ředila vodou. Nedokážu přesně určit, v jakém poměru jsem ředila, řídila jsem se citem. Annie Sloan je hodně hustá, když se zředí, lépe se s ní pracuje, i když se potom musí dát více vrstev. To samé platí i pro Balakryl. Na závěr jsem dveře nalakovala bezbarvým matným lakem Sportakryl. Nanášela jsem ho ve dvou jemných vrstvách. (Lak je vhodné použít kvůli budoucí snadné údržbě natírané věci.)...

...trošku mě ještě potrápily ty prosklené dveře. Abych tolik nezamatlala sklo barvou, všechny čtverečky jsem si před natíráním pečlivě oblepila páskou, to mě trochu zdržovalo. Co se týká případných nechtěných cákanců na skle či na podlaze (i bez nich se to neobešlo), tak Annie Sloan jde smýt dobře, s Balakrylem (po zaschnutí) je to horší, musí se spíš seškrábat něčím ostrým (žiletkou, perořízkem), ale jde to...

...nakonec jsem tedy zůstala věrná Balakrylu. Ukázalo se, že má podobné vlastnosti jako Annie Sloan, navíc je o poznání levnější. Na druhou stranu si myslím, že Annie Sloan umí lépe krýt, ale to nejspíš ukáže čas. A oproti Balakrylu by měla umět natřít i věci, které už někdy natírané byly, a tento nátěr se nemusí složitě odstraňovat. To ale v mém případě nebylo potřeba...

...nakonec nabízím krátkou fotografickou procházku celým procesem. V těchto dnech už je většina dveří na svých místech, dokonce mají i kliky. Zbývá už je jen dočistit. A jestli někoho zajímá, jak to dopadlo s mou vášní k natírání, tak ho mohu ubezpečit, že jsem ani po této zkušenosti na něj nezanevřela. Celý proces mě bavil a už mám v hlavě nachystané další natírací projekty...



...slavné oblepování skleněných tabulek...

...první montáž hotových zárubní...

 
...rozdíl v bílé od Balakrylu a od Annie Sloan... myslím, že je patrný i přes nekvalitní foto...




neděle 5. května 2019

DOMEK: NATÍRÁM...

...v našem budoucím domově bych chtěla mít také nějaký svůj "otisk", věci, které mi prošly pod rukama, protože věřím, že i to vytváří duši domova. A tak jsem se už asi před rokem domlouvala s partnerem, že pořídíme obyčejné, povrchově neupravené dveře a já si je sama natřu. A těšila se na to. Protože natírání mě baví, víme ;-). A je to úžasný relax (i když záda z toho bolí)...

...ale není to zas taková legrace, jak jsem si myslela. Za prvé na nátěr čeká celkem osm dveří (plus zárubně) a já mám hotové teprve jedny, a za druhé bude potřeba je po nátěru barvou ještě nalakovat (s čímž jsem nepočítala). Takže tyhle první (od sklepa ;-D) byly takový můj "pokusný králík", kdy jsem si vyzkoušela, jak moc/málo je potřeba ředit barvu, kolik vrstev by to asi tak chtělo a tak dále...

...natírám proslulou křídovou barvou Annie Sloan, u Balakrylu jsem se obávala toho, že po čase budou "vylézat" na světlo suky (i když oni asi budou vylézat i tak ;-D). Bláhově jsem si myslela, že barva jako povrchová úprava stačí. Kdepak. Záhy jsem zjistila, že by se mi dveře velmi špatně udržovaly (stačilo, aby je partner vzal do zaprášených rukou ;-D). Takže jsem zašla na návštěvu ke své zkušenější kolegyni a zjistila, čím nalakovat (Sportakryl od Balakrylu, použila jsem matný). Díky laku už ale dveře nejsou tak krásně, zářivě bílé (lak jim přece jen dodá lehounce smetanový nádech). Samotné dveře máme z Bauhausu, kvalita nic moc, mají spoustu kazů, ale my uděláme z nedostatku přednost ;-D a sloužit snad budou i tak...

...vedle dveří, na kterých se pilně pracuje, postupně vzniká také vestavěná skříň v koupelně a ještě jedna v předsíni (částečně jsou vidět na poslední fotce), kuchyně stále není hotová...






...zleva: náhled do koupelny na vestavěnou skříň, ve velkém výklenku bude pračka se sušičkou, vedle poličky na věci... vedle koupelny je vidět uzounká předsíň a v ní už hotová vestavěná skříň u vchodu...

čtvrtek 27. září 2018

DOMEK: PODLAHA, KAM SE PODÍVÁM...

...na domku máme čerstvě položenou podlahu, tak přináším další nahlédnutí do nepravidelného seriálu DŮM. S podlahou to byl poněkud zdlouhavější proces, přesto jsem mile překvapena, že už ji máme, neboť jsem ji očekávala někdy v období října či listopadu. Její podobu jsme začali řešit na jaře. Já měla celkem jasnou představu o jejím designu, ale bylo potřeba rozhodnout, o jaký půjde materiál...

...nakonec jsme se rozhodli pro vinyl s dekorem dřeva (o jiném dekoru jsme vlastně ani neuvažovali). Když jsme objížděli podlahová studia, naskytla se zrovna příjemná slevová akce na vinylové podlahy od Quick Stepu. Tuto značku jsme vybrali i z toho důvodu, že vlastní různé certifikáty zaručující nezávadnost tohoto materiálu, a já věřím, že její výrobky jsou jedny z nejkvalitnějších na trhu. S výběrem odstínu jsem si lámala hlavu poměrně dlouho, ono představit si podle jedné lamely, jak bude vypadat celá podlaha, je celkem těžké a já zas nemám takovou představivost, takže finální podoba pro mě byla stejně tak trochu překvapení...

...než se podlaha mohla položit, muselo se zařídit několik věcí. Bylo potřeba pořídit kotel, nějakou dobu podlahu vytápět (máme podlahové topení), potom se připravila stěrka, zase se chvíli topilo, a pak už se mohlo pokládat (práci jsme tentokrát nechali na odbornících). Tím, že byl zrovna čas prázdnin a dovolených, se vždy vše trochu protáhlo...

...a jak jsme nakonec spokojeni? Přiznám se, že z prvního pohledu (když byla zatím položená předsíň a kuchyň) jsem byla trošku rozpačitá. Podlaha na mě působila o něco tmavším a divočejším dojmem, než jsem si vysnila, a chvíli jsem se musela sžívat s faktem, že jsem to zkrátka netrefila (tohleto vybírání a ladění totiž nechává partner plně na mně). Trochu jsem se uklidňovala tím, že na takové podlaze aspoň nebude tolik vidět případný nepořádek. Ale když potom byla položená celá a já si ji šla fotit, cítila jsem to už jinak. Myslím, že se nakonec budeme mít rády ;-)...

...a tady následuje malá procházka bytem ;-)...



...vchod z průjezdu, chodbička, náhled do koupelny a kotelny...

...vedle kotelny wc a pokračujeme do kuchyně...

...tak tady bude mé království, budoucí linka přímo naproti...

...pohled na kuchyni z druhé strany (od linky) a budoucí mini obývákovou část...

...z kuchyně zamíříme nejprve za roh do ložnice a poté do dětského pokoje...

...ložnice, z ní se dá vyjít balkonovými dveřmi na dvorek...

...z ložnice se vydáme na průzkum dětského pokojíku...

...dětský pokoj - prozatím nejvelkorysejší prostor...

...dětský pokoj z druhé strany (s průhledem zpět do ložnice)...

...můj oblíbený detail...
 
...a z dětského pokoje míříme ven na chodbu...
 
...a jsme zase na začátku ;-)...
...vedle kotle a podlahy přibyly i další další "drobnosti": záchod visí...

...v koupelně přibyl žebřík a partner postupně dolaďuje elektriku...

...no a tohle je hudba budoucnosti ;-)...

pondělí 27. srpna 2018

DOMEK: NAŠE LÉTO NA ZAHRADĚ...

...letos poprvé jsme mohli trávit horké dny na zahradě našeho domku a já jsem za to neskonale vděčná, protože se mi obrovsky ulevilo. Každý rok jsem se děsila chvíle, kdy nastanou letní tropické dny a náš byt (který je hned pod střechou, s okny pouze na východ a západ) se rázem změní v takové malé soukromé peklíčko. Ale tentokrát se mi to podařilo přežít v celkem dobré psychické pohodě a s trochou nadsázky lze říct, že mi to v blížících se podzimních dnech bude snad i chybět. A to vše díky naší kouzelné a milované zahrádce, kde byl už od čtyř hodin stín a vzduch úplně jiný, než když potom člověk vyšel před dům...

...za to, abychom ji mohly s mými dcerami vesele obývat, vděčím hlavně svému partnerovi a taťkovi, kteří tady odvedli velikánský kus práce letos, ale i v předchozích letech. A i když je zahrada stále provizorní, při pohledu na fotky o tři roky zpět se mi ani nechce věřit, že je to stále to samé místo...

...součástí našeho domku je malý dvorek (momentálně zpustlý a zaplněný stavebním materiálem), za ním stodola a za ní ona zahrádka. Když jsme domek pořídili, byla to hotová džungle, plná vysokých, nekontrolovaně vzrostlých stromů a hustého křoví, až by jeden uvěřil, že někde uprostřed je schovaný zámek a v něm spící Šípková Růženka. První dva roky se s tím nedělalo nic (nezbývala kapacita - vyklízel se dům, v patře se přistavovalo, dělal se nový krov a střecha...). Potom se do toho opřel můj taťka a krůček po krůčku (houští za houštím) si vysekával cestičku ke své nové zahrádce (všechny záhonky jsou jeho práce), o pokácení stromů se zase postaral partner. Já si letos moc přála, abych tu konečně mohla s dcerami trávit léto, mít si kde pohrát, proběhnout, osvěžit se. A tak nám můj milý vybudoval a zasel trávník (s jedním kamarádem pomocníkem), stloukl pískoviště a napustil bazének. Zbytek už dopoví fotografie... 



...pohled od stodoly...
...opačný pohled (ke stodole): předchozí dva roky se tu dařilo hlavně bramborám (vzadu u stodoly)...
...letos budeme mít docela zásobičku dýní (i když vlivem počasí už polovina listí podlehla plísni, i tady je patrné její počáteční bujení)...
...holky si to užívaly moc (i já si občas v bazénku "vyvalila krkovičku" ;-D)...
...a tuhle lavičku (tento typ) jsem si moc přála, partner ji sehnal přes bazar, má velký potenciál (na renovaci jednou) ;-)...
...za ní vykukuje naše druhá kráska a kamarádka - multikára - co ta už nám toho pomohla navozit a odvozit ;-)...



...a teď trochu pohledu do minulosti...


...rok 2015, pohled od stodoly: původně se dveře stodoly otevíraly rovnou do křoví, tady už je první vysekaná cestička...
...pohled ke stodole, 2015...
...byly toho hromady...
...taťkovy první provizorní záhonky ;-D...
...rok 2017 (stav 2016 jsem asi nefotila nebo se fotky ztratily), nejlepší úroda brambor ever ;-D...

sobota 28. dubna 2018

DOMEK: OBKLADY V KOUPELNĚ...

...po nějakém čase opět přináším nahlédnutí, jak pokračuje naše stavba. Máme obklady a dlažbu v koupelně, na wc a v kotelně (tam bez obkladů). Já v duchu skáču radostí metr vysoko a starší dcera, když viděla osazenou vanu (ještě bez dlaždiček), dokonce prohlašovala, že "to už se můžeme stěhovat" :-D. Jediným realistou zůstává partner, který nejlíp vidí tu spoustu práce, co je ještě před námi (před ním)...

...předpokládám, že kdo mě delší dobu sleduje, asi tušil, jakou barevnost a typ obkladů a dlažby nejspíš vyberu ;-). Chtěla jsem samozřejmě minimalistický, neutrální základ, vše hodně jednoduché, žádné ornamenty, listely nebo něco podobného. U barvy obkladů jsem se rozmýšlela nad čistě bílou nebo krémovou. Bílá zvítězila, obklady jsou navíc matné. Pořizovali jsme je v Bauhausu. Dlažbu jsem si zas představovala v odstínu "mocca" (mám ráda, když koupelna působí "teple", takže jsem nechtěla vyloženě šedivou nebo třeba modrou). Přiznám se, že najít dlažbu podle mých představ byl ale docela oříšek. Nakonec jsme objevili v Siku tyhle velké čtvercové dlaždice, které jsou ve skutečnosti hnědošedé. Na fotkách to nejde dost dobře poznat, ale ta barevnost je přesně taková, jakou jsem si představovala (i když to asi není "mocca" - já vlastně nevím, jak vypadá ;-D)...

...na toto všechno jsme měli šikovného pana obkladače (pokud by měl někdo z okolí Prahy zájem, ráda doporučím). Teď nás čeká výběr a položení podlahy v chodbě a ostatních místnostech. To bude hodně zajímavé, protože půdorys domu je "na koso" (pravých úhlů tu opravdu moc nemáme), a třeba v kuchyni to bude dost vidět (kuchyňská linka nám bude trošku "utíkat"), takže je rozhodně na co se těšit ;-)...



...vpravo vedle vany je připravené místo na pračku se sušičkou a nějakou skříňku na ručníky a koupelnové doplňky...

...v rohu nalevo od vany bude sprchový kout, pouze se skleněnou zástěnou (nechtěli jsme "vaničku")...

...pohled z chodby (zleva) na kotelnu, koupelnu a vchod do bytu...

...dlažba je ve skutečnosti trochu jinak barevná - tmavší a víc dohněda...