STŘÍPKY Z POKOJÍČKU...

...nastalo září a dění u nás zhoustlo. To jsem sice čekala, ale jak už to bývá, přidalo se k tomu pár nečekaných událostí, takže naše zabydlování postupuje po mini krůčcích (hlavní teda je, že vůbec nějak postupuje :-D). Přiznávám, že občas jsem z toho dost nervózní (kulantně řečeno)...

...když se na to ale podívám pozitivním okem, v místnostech, které prozatím obýváme, už vlastně chybí pouze detaily, a na ty snad (pevně věřím) časem dojde. I u holčiček už je téměř vše na svém místě. A oproti dřívějšku, kdy se o svůj kousek světa dělily v ložnici s námi, tady mají samy pro sebe místnost největší. Byla jsem zvědavá na to, jak moc velký nezvyk to pro nás najednou bude, když děti budou spát samy v pokojíčku, ale ten přechod byl nakonec překvapivě úplně přirozený. Výhodou určitě je, že ložnice a pokojík jsou hned vedle sebe a navíc spojeny dveřmi, takže máme v noci otevřeno dokořán a tím pádem je to hodně podobné, jako když jsme spávali všichni pohromadě...

...celý pokojík dnes ještě nepředstavím, spíš jde jen o nesouvislé ukázky různých koutů a úhlů pohledu. Ale určitě se sem ještě vrátíme ;-). Věci holek, nábytek i hračky, jsme sem přestěhovali úplně všechny a ještě je doplnili o další nezbytnosti. Ta mladší se tak stěhovala z dětské postýlky rovnou do velké postele, kterou jsme jí pořídili stejnou, jako má její starší sestra. Komody s oblečením jsme rozšířili ještě o jednu velkou šatní skříň a také na hračky přibyl prostor v podobě další části úložných boxů Trofast. Všechen nábytek v pokojíčku je Ikea...

PŘÍRŮSTKY V KUCHYŇCE...

...po Vánocích a všech těch našich podzimních oslavách nám zase něco málo přibylo do kuchyňky. A že už je těch věcí hezká řádka, musíme si ke kuchyňce přidávat stolek, když chceme vybalit všechno. Je to taková všehochuť. Základem je jednoduchá kuchyňka, kterou dostala starší dcera ke svým druhým Vánocům, a během následujících let se pořizovaly další doplňky...

...porcelánový čajový servis s Krtečkem už toho s námi hodně zažil, je to vidět hlavně na konvičce, která už je několikrát slepovaná (naštěstí hlavně zezadu). Jako další nádobí využíváme melaminové kalíšky a misky od Design Letters a z Billy. No, a já mám nejraději dřevěné, neutrální z Kupenda (o něm jsem se už dopodrobna rozepisovala tady)...

...co se "jídla" týká, delší dobu máme zeleninový koš z Ikey a plastové sladkosti od babičky. Nově od ní teď ještě dcerky dostaly dřevěný narozeninový dort (je myslím z Lidlu, má i čísla a svíčky, ale barevné a plastové, ty jsem nechala uklizené ;-D). Já totiž nejvíc obdivuju dřevěná cukrátka od Baj-kaj-laj, takže nám pár kousků také nesmí chybět. Úplně nejradši máme ty dřevěné koláčky, u kterých se mohou střídat filcové "marmelády". Hodně radosti při vaření udělá i obyčejná cizrna nebo těstoviny ve skleničkách, které jednak hezky zdobí kuchyňku a jednak se bezvadně dají míchat v hrnci...

...ale ten nejhlavnější přírůstek a důvod, proč píšu tenhle článek (Májo! ;-D), je vlastnoručně ušitá filcová pizza, kterou holky našly pod stromečkem. Není to nic světoborného, ale mám z ní radost, hlavně proto, že po mém počátečním nadšení po přečtení tohoto článku, jsem dlouho měla ušité jenom dva sýry a už to vypadalo, že je dáme myšce do pelíšku ;-). Nakonec jsem se vyburcovala a poslední týden před Vánoci po nocích došila zbytek. A musím říct, dobře jsem udělala, pizza je oblíbená, baví hlavně starší dceru, takže je to výzva k další akci, pár ingrediencí by se nám ještě hodilo ;-)...

ŽIVOT S DĚTMI...

...poslední dobou si říkám, že ten můj vysněný minimalismus je v soužití s malými dětmi vlastně nutnost. Kdybych to měla vyjádřit hodně natvrdo, mám momentálně každý den díky naší patnáctiměsíční radosti chuť vyházet úplně všechno ;-D. Jak ona dokáže během chvilky obrátit celý byt vzhůru nohama, je až neuvěřitelný. Nezastaví se před ničím, důkladně proleze všechny útroby bytu a vynese na světlo boží i to, o čem jsme si mysleli, že už dávno nemáme. Druhou její největší zálibou hned po této je všechno, co našla, pořádně rozházet. A když má obzvlášť rozvernou náladu, snaží se pohazovat věci tak, aby jich co nejvíc zapadalo pod gauč, za lednici (sem tam vyzkouší i fungování odpadkového koše) a bůhví, kam ještě...

...to se potom zbavuju věcí s nesmírnou úlevou, protože kdo to má pořád všechno dávat zpátky! Takže jsem zase dala spoustu svých věcí pryč a milé dceři připravila v jednotlivých místnostech bytu několik zastavení při jejím rabování (ještěže té starší poslední dobou stačí jen stůl, aby si měla kde kreslit). Její oblíbené "štace" jsou následující: v pokojíčku ráda vyklízí domeček a "čte" si v "knihovničce" (rozumějte vyskládá všechny knížky z bedýnek pod postýlku), v obýváku má nachystaný koutek v okolí přebalovacího stolku. "Obětovala" jsem svůj oblíbený Le Sac a nechala jí ho na hračky/plyšáky a "dotrhání", pod stolkem má bedýnku na další věci, hlavně kostky, různé vkládačky a hudební nástroje, v košíku zas deku a mazlíky na radostné povalování. V druhém košíku jsou věci na přebalování, ty rozhazuje nejradši (mimochodem, pořád se rozhoduju, zda napsat článek o našem látkování, jak jsem si k němu dlouho hledala cestu a nakonec se s tím po svém nějak popasovala - zajímalo by to někoho?). A každodenní kolečko uzavírá dětská kuchyňka, kde jinde než v kuchyni. Když vařím já, musí přece taky! (I když k tomu často raději používá mé kuchyňské náčiní než to svoje ;-D)...

...takhle tedy teď vypadá naše symbióza dětství s dospělým světem. Snažím se dětem všude vytvořit alespoň malý prostor pro hraní, ale zároveň tak, abych v tom mohla žít celkem spokojeně i já ;-). Samozřejmě, že je vše nafoceno v době, kdy jedna byla ve školce a druhá spala. Jinak to tu vypadá dle mého popisu v prvním odstavci. Ale díky úložným košům a bedýnkám se dá vše celkem rychle a snadno uklidit i se zapojením samotných dětí (ani pro partnera to není složité ;-D)...

ABOUT SHOPPING...

...minimalismus a nákupy... to je pro mě momentálně velké téma. Můžu si stokrát uklidit a debordelizovat byt, stačí ale pár neuvážených nákupů a všechno je v háji. Vím, že držet se zkrátka v nakupování, je ten správný klíč. A taky vím, jak tenká hranice to pro mě je. Nejsem shopaholik, nepotřebuju si léčit deprese nakupováním, přesto jakmile se ocitnu v nějakém obchodě nebo se zatoulám někde na internetu, mám se co držet, abych neodešla s nějakou tou zbytečností navíc. A týká se to čehokoli - doplňků do bytu a domácnosti, dekorací, kosmetiky, oblečení, hraček pro děti i potravin. Všude je tolik lákavých věcí!...

...co s tím? Mám teď na mysli spíš ten pocit. Protože poslední dobou své nákupy opravdu hodně zvažuji, přemítám, zda danou věc budu používat, zda si ji budu chtít nechat co nejdéle nebo ji za nějaký čas dávat pryč,... a opravdu si máloco pořídím. Ale mám-li být upřímná, uvnitř bojuju s touhou vlastnit. Mít taky to, co má ten druhý. Nebo to, co mi při nakupování náhodou cvrnkne do nosu a zalíbí se mi...

...na druhou stranu jsem si ale všimla, že tenhle pocit trvá jen chvíli. Jen v určitý okamžik, kdy tu věc vidím. A když ho překonám, za nějakou dobu zmizí. I tady funguje 'sejde z očí, sejde z mysli' ;-). Je to uklidňující zjištění a svým způsobem pro mě i osvobozující. Asi nemá cenu si něco zakazovat. Spíš se jen zorientovat ve svých pocitech...

...a jak to dopadlo při nedávném velkém pokušení v Ikee? No, samozřejmě nezůstalo jen u botníku ;-). Kromě něho jsme pořídili ještě dva drobné dárečky pro dcerky k Ježíšku, spojovník matrací do naší postele (protože často nás v ní spí víc než je obvyklé ;-D) a několik různých dóz na uložení potravin (hlavně do mrazáku, zbavuji se igelitových pytlíků, co to jde) - u těch mě mile překvapilo, když jsem si doma přečetla, že jsou 'made in Czech republic'. Já jsem byla ještě moc zvědavá na svícny a krabičky z kolekce YPPERLIG. Ty mě ale oboje zklamaly - svícny jsem si představovala subtilnější, tyto jsou na mě příliš robustní, a dyzajn krabiček s napůl otevřeným víčkem jsem nepochopila...

...ale jednu věc, kterou jsem opravdu nepotřebovala, jsem si přivezla, a to pruhovaný bavlněný pléd. Není ničím zajímavý, ani to nebyl žádný z mých 'must have' kousků, dokonce jsme už podobný měli (snad jen s tím rozdílem, že ne bavlněný), prostě zbytečnost navíc, to, o čem jsem psala výše... A stejně z něho mám radost, s chutí se do něho chumlám(e) a těší mě pohled na něj... A pak se ve svých pocitech vyznejte ;-D...

SHOE RACK...

... s botami to u nás pomalu začalo houstnout. Starší dceři se mění velikost nohy pomalu co čtvrt roku a tím, že některé její botky schovávám pro tu mladší, se nám nějak nakupily a původní botník s úložnými prostory vestavěné skříně v chodbě přestaly stačit. Dlouho jsem měla vyhlídnutý botník z Ikey i místo u nás, kam by se ještě vešel (původní podoba je vidět třeba tady). Jenže my tu Ikeu máme celkem z ruky, a tak jsem nejdřív otravovala kdekoho, aby mi můj vysněný botník dovezl. Ale nedomyslela jsem, že krabice s ním váží dvacet kilo a to je něco jiného než nechat si dovézt pár svíček...

...takže jsem zkusila hodit smutným okem po partnerovi, který naštěstí sám zpozoroval, že už nemáme kam ty boty dávat, tak trochu i jeho přičiněním, protože on se narozdíl ode mě se svými věcmi loučí nerad. A tak jsme po roce (loni touhle dobou jsme pořizovali výbavičku pro druhé dítko) opět vyrazili. (Začíná z toho být tradice, která se mi moc líbí, /partnerovi méně/ a doufám, že za rok zase vyjedeme a už to bude pro něco do našeho nového domova ;-).)...

...kromě dalšího úložného prostoru tak mám i nový kousek místa na malé dekorování a to mi samozřejmě dělá také velkou radost ;-). A ten, kdo občas zajde na nákup do Ikey, ví, že se odtud obvykle nedá odejít pouze s tou věcí, pro kterou jsme si přišli, takže ho určitě bude zajímat, zda mé minimalistické sklony (o kterých tu tak zálibně píšu) nevzaly touto návštěvou za své. No, v některém ze svých příštích příspěvků se přiznám, jak to dopadlo ;-)...

...cihličková tapeta a některé fotky jsou staré téměř deset let, dnes už bych si to tak nevybrala, ale je to taková vzpomínka na naše začátky společného bydlení ;-)...

IN KIDS...

...po čase došlo opět k nějakým změnám v pokojíčku. Na začátku prázdnin jsme sem přistěhovali naší mladší dceři postýlku. Do té doby ji neměla, v noci spala u nás v posteli v hnízdečku od Mmmoje... a přes den většinou v kočárku (není nad to mít kočárek v bytě ;-D), ten se občas hodil i večer, když nemohla usnout ;-). Z velké postele jsme ji samozřejmě nevyhnali, většinu noci je pořád ještě u nás, ale už jsem chtěla, aby měla taky nějaké to "doupátko", které by bylo jenom její. Hnízdečko jsme do postýlky přestěhovali, vejde se tam úplně akorát a malá je v něm pořád spokojená. Takže tu znovu musím vychválit Martininy výrobky, které stále využíváme a jsem s nimi nadmíru spokojená! Vedle hnízdečka je to také mantinel, který byl původně šitý na míru do kolíbky, ale dá se využít i ve velké postýlce (vyšel akorát na obě boční a zadní stěnu, čili ideálně), jako přikrývku stále používáme dečku ze zavinovačky a dokonce velká milníková podložka na focení se dá využít i jinak - krásně vyšla jako přehoz na postel starší dcery. Je vidět, že to má Marťa zkrátka promyšlené a věci od ní nejsou žádné jednorázovky...

...aby se nám to všechno do pokojíčku lépe poskládalo, musela jsem se chtě - nechtě zbavit svého nočního stolku (což pro mě teď samosebou nebyl žádný problém, když jedu ten minimalismus ;-D). Vznikl tak prostor vedle postýlky a naší postele, kam jsem položila bedýnky s knihami. Takhle uložené knihy v bedýnkách jsem viděla u někoho na instagramu a moc se mi to líbilo. Dcera se k nim dobře dostane (teď nevím, jestli je výhoda, že i ta druhá ;-D) a jednoduše si je odtud může brát a zase zpátky uklízet. Jedna je Jysk, druhá Ikea, v budoucnu bych je ráda opět natřela a vyzdobila svou milovanou ubrouskovou technikou, ale to až čas dovolí, zatím se mi líbí i takhle. Další novinky v pokojíčku jsou spíš jen takové drobnosti, které se sem tam mění...

...postýlka je ještě po partnerovi... a že je oprýskaná nezakryje ani stromečková dečka ;-)...

...medvěda zdobí něžná lněná korunka od Sew4Home...

...dcera se mnou inspirovala a taky si dotáhla do pokojíčku dekorace zvenku - šišky - akorát ji člověk musí usměrňovat, sbírala by jich spousty ;-)...

...kromě plakátů od Mmmoje... jsem zarámovala i přáníčko, které jsme od Marti dostali k dceřiným narozeninám...
...pavouka si přála už k Vánocům, nakonec dostala tohoto háčkovaného krasavce od naší nejmilejší tety ;-)...

...liščí mini polštářek je růčo šitý i kreslený... a voní po levanduli...

ARRANGEMENT OF KID'S WARDROBE...

...stále nepřestávám být posedlá úklidem a organizací naší domácnosti. Neznamená to sice, že bych měla doma bůhvíjak naklizeno, ale spíš se o úklid intenzivně zajímám (teoreticky) a vymýšlím, jak to u nás nejlépe uspořádat (nojo, každý máme něco, já holt budu přerovnávat až do smrti). Držím se při tom strategie, kterou razí Terapie domova, a to, že postupuji po malých krůčcích (takže do Vánoc bych to tu mohla mít jakž takž v cajku ;-D). Už nějakou dobu mě fascinuje způsob skládání a ukládání oblečení podle Marie Kondo a rozhodla jsem se to vyzkoušet...

...o KonMari metodě jsem v posledních dnech hodně četla, prohlédla nějaká videa na YouTube a zjistila, že (hlavně tady u nás) se o tom dost mluví (a píše), ale jaké to je v praxi, se zas tolik (bohužel) neukazuje. A mě právě strašně zajímalo, jak to v těch skříních a šatnách vypadá, hledala jsem nějaké tipy, jak vše prakticky a zároveň pěkně uspořádat, ale příliš jsem se toho nedověděla. A tak to ukážu já, alespoň zatím na oblečení mých dětí, protože se svým šatníkem si popravdě ještě nevím moc rady...

...že je skládání oblečení do jakýchsi "ruliček" za sebou praktičtější než komínkové, je nesporné, já si ale nebyla jistá, jestli to bude taky hezky vypadat. A zjistila jsem, že jo, že se mi to líbí. A dokonce mě ten systém skládání i baví. Taky jsem měla strach, aby oblečení nebylo po rozbalení ruličky příliš pomačkané. Ale i to byly zbytečné obavy - není zmačkané o nic víc, než když je skládáno do komínků...

...a teď už k samotným šuplíčkům mých dcer. Na oblečení má každá svou třípatrovou komodu (Ikea). V nich je uloženo oblečení, které aktuálně nosí. Průběžně tedy jejich obsah upravuji, dávám pryč, co je jim už malé, postupně přidávám nové, které je potřeba, a sezónní oblečení ukládám nahoru do naší společné šatní skříně. Celkově holčičky toho oblečení zas tolik nemají, protože jsem zjistila, že stejně pořád točíme dokola jedny a ty samé oblíbené kousky. Mladší dcera (naše osmiměsíční miminko) má víceméně zaplněný pouze jeden šuplík, v druhém je zatím provizorium na zimu (to jsem nevyfotila) a ve třetím pleny a deky (to jsem taky nefotila). Starší už má plně využité všechny tři šuplíky a i ty musím víc a častěji třídit, aby se tam vše vešlo. Všimla jsem si, že naše oblíbené barvy jsou bílá, šedá, různé odstíny modré a samozřejmě nesmí chybět růžová (ale nepřeháníme to s ní ;-D). Oblečení v šuplíkách skutečně odpovídá realitě (nic jsem neschovávala, i když ty horší kusy jsou spíš vzadu :-P), ale ovšem, že není úplně kompletní, něco se právě nosí a něco je "v prádle" ;-)...

...šuplík našeho "miminka" (zleva):
1. capáčky, tepláčky, kalhoty 2. body s dl. rukávem 3. body s kr. rukávem a tílka 4. pyžámka 5. punčocháče, legíny, ponožky...

...horní šuplík starší dcery (zleva):
1. pyžama 2. letní šatičky a trička s kr. rukávem 3. spodní košilky a plavky 4. spodní kalhotky, vzadu punčocháče 5. ponožky, vzadu ručníčky do školky...

...prostřední šuplík starší dcery (zleva):
1. kalhoty, džíny, tepláky 2. kraťasy, sukýnky, džegíny 3. legíny (krátké i dlouhé) 4. trika s dlouhým rukávem, světříky...

...spodní šuplík starší dcery (zleva):
1. batůžek, vzadu pláštěnka, deštník 2. vespodu indiánský obleček na karneval ;-), navrch zástěrka na vaření, vzadu čepice 3. mikiny...

CHANGING OF POSTERS...

...v polovině července jsem měla to štěstí vyhrát několik plakátů od Šárky. Už bych si skoro mohla zřídit galerii :-). Ta ale bude muset počkat do nového. Takže z vyhraných plakátů jsem si vystavila pouze jeden, a to kalendář pro tento rok (mimochodem, dle mého názoru velmi povedený), aby mi ještě těch zbylých pět měsíců (nechápu, jaktože jenom pět, když nový rok začal před několika týdny ;-D) dělal radost. Doplnila jsem ho dvěma dalšími Šárčinými plakáty, které mám už z dřívější doby. Volila jsem takové, aby se příliš netloukly s motorkami o patro výš (nežiju totiž sama, že ;-D)...

...přiznám se, že mě ale plakátová mánie pomalu opouští. Navíc se má vrchní dodavatelka rozhodla tvorbě tiskovin dále nevěnovat (asi proto, že s tvůrci podobných věcí se tak trochu roztrhl pytel, já pamatuju dobu, kdy byla u nás jednou z mála, ne-li jediná). Ale jsem ráda, že mám od ní mé milované peříčko, které mi už vždycky bude připomínat tu dobu a i mé začátky s blogem...

...fotky se moc nevyvedly, tak jen dvě...
...o nové se pokoušet nebudu, to by taky mohly být až v září ;-D...

...ano, ano, kočárek doma stále máme ;-)...

DAUGHTER'S CORNER...

...dnes začnu obligátní frází, že čas letí jako bláznivý, naše maličká roste a její potřeby se stále mění, a tak jsem se rozhodla, že si ještě rychle nafotím její obývákový "kutloch", protože už ho za chvilku nebude(me) potřebovat. Takže dnešní příspěvek bude tak trochu o našem obýváku, ovšem z miminkovské perspektivy 😉...

...samozřejmě by se mi moc líbilo mít doma pro holky týpíčko, ale takhle to zase působí vzdušněji, stačí podložka, deka, pár "válecích" polštářků a samozřejmě hračky. Snažila jsem se o vytvoření takového koutku, aby barevně ladil s obývákovým vybavením a dobře do něj zapadl, ale také aby byl dostatečně pestrý a barevný pro dítě a hlavně aby šel rychle uklidit a dobře se udržoval. Využila jsem tu tedy diy-pytlíky na hračky z předchozího článku, levné povlaky na polštářky (především z Jysku a jeden můj diy - ten půlměsíčkový), se kterými se mohou dělat psí kusy a případné trvalé znečištění mě nebude bolet, krásnou, barevně ladící deku, kterou jsme dostali od milované kamarádky do kouta (Lenuško❤) a tlapičkové pěnové puzzle (to jsme dostali darem za to, že jsme dceři zřídili stavební spoření 😊), které se nám taky kupodivu podařilo sladit. Občas hračky v koutku doplňuje ještě staronová hrazdička, se kterou se už ale brzy také budeme loučit...

...látkový zajda je od MMMoje..., dřevěného medvídka jsem pořídila v Hugo chodí bos...

...úžasné medúzkové kraťásky máme od BeBirdie... 

TOY BAGS...

...mám radost, že tady po nějakém čase můžu zveřejnit zase jednu diy-novinku v našem dětském koutku. Jsou to pytlíky na hračky... 

...ačkoliv to tady neukazuju, musím se přiznat, že máme na můj vkus hodně plyšáků. Takových těch, s kterými by se nikdo moc nevychloubal (leda děti mezi sebou). Nejsem na to zrovna pyšná a ani mě pro to nenapadá žádná důstojná obhajoba. Snad jen, že spousta z nich není ode mě. Nejraději bych na ně udělala debordelizační razii (kterou úspěšně aplikuju na spoustu svých věcí), ale bohužel bych tím zasáhla do dceřina vlastnictví, a to se nesmí. Tak jen tajně doufám, že jednou přijde den, kdy ona sama (a i ta druhá) uzná, že je všechny nepotřebuje a že určitě budou mnohem víc těšit někoho jiného. Do té doby jsem na ně ale přece jen trochu vyzrála. Alespoň na ty menší (zato ošklivější ;-D)...

...pytlíky jsou lněné (s nějakou příměsí), ušít mi je pomohla mamka (protože já přece nemám šicí stroj - hezká výmluva, že?) a docela dlouhou dobu byly jen tak, i když na hračky sloužily. Ale pořád jsem přemýšlela, jak je dotvořit, nechtěla jsem je nechávat čisté. Jenže jsem se nemohla rozhodnout, jestli je potisknout a jaké zvolit motivy... Nakonec jsem se nechala inspirovat fotkami z instagramu (nevím už, od koho), kde jsem viděla pytlíky, na kterých byl motiv kreslených zavřených očí. Jednoduché. Tak jsem si řekla, že určitě zvládnu i něco víc, a fixem na textil jsem na ně namalovala zvířátka (překvapivě). Ten nápad se zavřenýma očima se mi líbil, takže jsou to spící zvířátka. Protože v těch pytlíkách budou hračky odpočívat přece... 

...výběr jednotlivých zvířátek je nahodilý - zkoušela jsem, co mi nejlíp půjde. Na internetu jsem si našla obrázky daných zvířat, abych měla nějakou předlohu, a nejdřív jsem si je zkusmo načrtla na papír. Když jsem byla s jejich podobou spokojená, překreslila jsem si je zvlášť na jiný papír do požadované velikosti. Potom jsem si vždycky vzala pytlík, přiložila na něj obrázek se zvířetem (pěkně doprostřed - od oka) a ostrou tužkou zvířátko obtáhla, takže se mi obrysy na látku vyryly (místy jsem i tužkou protrhla papír, to v tomto případě nebylo na škodu, protože se mi tím zvířátko překreslilo na látku). Nakonec jsem ho už jen obtáhla fixem. Bylo to jednodušší, než se zdá, a vypadá to, myslím, docela efektně ;-). Protože mám ráda pěkné detaily, doladila jsem šňůrky dřevěnými korálky. Výsledkem jsou dva čtvercové pytlíky na drobné plyšáctvo a jeden menší obdélníkový (s tučňákem), ve kterém má naše miminko (sedmiměsíční, ha) chrastítka, pískátka a kousátka :-)...

...musím říct, že obě moje holky můj výtvarný um vřele ocenily, ta mladší si občas vystačí jen s pytlíky samotnými, ani nepotřebuje vysypávat obsah. A já jsem blažená, hlavně ve chvílích, kdy se ta barevná změť do nich schová...

RESTART...

...po delším čase moc zdravím své věrné čtenáře! Slušelo by se po takové době podat nějaké vysvětlení, proč je tu článků čím dál méně a co víc, už ani ty mé návštěvy na jiných blozích nejsou to, co dřív. Důvod je prostý. Nestíhám, no... Naštěstí jenom virtuální život, ten opravdový se mi víceméně se všemi svými všednodenními vzlety a pády daří :-). Samozřejmě mi blogerský svět moc chybí, ale ať se snažím, jak se snažím, vždy když to vypadá, že už bych mohla konečně něco sesmolit nebo si aspoň sednout a podívat se, jak se vede ostatním, najde se najednou něco mnohem důležitějšího, co je třeba hned udělat. Ale možná se mi blýská na lepší časy, protože jsem objevila něco, co mi pomáhá zvládat ten každodenní život ještě lépe, a věřím, že až to víc dostanu pod kůži, začnu zase zvládat i to sdílení tady na blogu...

...opět jsem "objevila Ameriku", kterou už mnozí jistě znají, a to web Terapie domova, jenž se zaměřuje na úklid a organizaci domova (a vlastně i života jedince) podle systému Fly Lady. Když jsem na něj asi před třemi týdny narazila, bylo to pro mě jako zjevení, protože o něco takového usiluju snad celý život. Sním o tom, že si dám všechny věci do pořádku, utřídím, urovnám, uklidím, na všechno pořídím hezkou krabičku (:-D), pro přehled všeho a na plánování si vytvořím tabulky..., a pak už mě čeká jen sladká budoucnost se samými pozitivy a sociálními jistotami ;-). Jenže to nikdy nedotáhnu do konce a spoustu věcí "mám" jenom ve své hlavě, ale ne v reálu... A tady jsem to všechno našla! (i s těmi tabulkami, které už nemusím vymýšlet)...

...když jsem se před dvěma lety znovu vracela po první mateřské do práce, měla jsem strach, jak to vše budu zvládat - práci s mnoha přípravami vedle domácnosti a dcery s jejími prvními školkovými krůčky... A tak jsem si řekla, že z práce, když nic jiného, budu aspoň každý den odcházet s perfektně uklizeným a urovnaným stolem (a kdo učí, ví, o čem mluvím!). A musím říct, že jsem to opravdu celý rok striktně dodržovala (někdy jsem zvládala opravdu jenom to) a mělo to velký efekt. Přinejmenším to působilo dojmem (myslím, že i na kolegy, nejen na mě samotnou), že mám věci pevně pod kontrolou ;-)...

...ale proč o tom píšu? Vlastně proto, že FL je založena a funguje na podobném principu, akorát ve větším měřítku. Nemůžu ještě hodnotit (na to je moc brzy), ale musím uznat, že během prvních třech týdnů, co se snažím tímto systémem řídit, jsem zaznamenala spoustu pozitivních změn. Zatím pracuju na drobnostech, ne každý den stihnu úplně vše, co TD nařizuje, ale považuju za úspěch, že zvládám ranní a večerní rutinu (a už jsem si i ujasnila, co bude jejich obsahem), téměř každý den patnáctiminutovou debordelizaci a nakonec i to podivné kouzlo s čistým dřezem (které funguje podobně jako můj uklizený stůl v práci)...

...jak je asi i z mého blogu patrné, jsem pořádkumilovný člověk, nedokážu žít v chaosu (alespoň ne šťastně). O čistotu, urovnávání a třídění jsem se vždy snažila. Spoustu věcí jsem dala do pořádku už před narozením druhé dcery. Přesto mám stále co zlepšovat. Zjistila jsem totiž, že ve vedení domácnosti jsem dělala spoustu chyb. Stačila malá změna návyků a hned je vše veselejší... 

...tak třeba jsem byla zvyklá střádat špinavé prádlo během týdne do velkého koše, to jsem pak o víkendu pracně třídila a postupně dávala prát a sušit během sobotního (a někdy i nedělního) vaření a pečení, takže jsem neustále od hrnců odbíhala vyndavat a nandavat pračku, věšet nebo dávat sušit prádlo a po obědě a úklidu navrch jsem byla vždy zralá jít si tak akorát lehnout. Na nějaké rodinné výlety a akce s dětmi jsem absolutně neměla náladu. Teď jsem ale objevila kouzlo odloženého startu (pračky) - chápete to?, já ho neznala!!! - a prádlo peru zásadně ve všední dny, vždy jenom jednu várku, tu si večer nachystám do pračky, nastavím odložený start, který spočítám tak, aby pračka doprala, když budu vstávat. Ráno vyprané prádlo jenom přendám do sušičky nebo připravím k pověšení, takže když dceru odvedu do školky a přinesu nákup, mám usušeno nebo jdu věšet. Sušička mě navíc odnaučila žehlit (není to potřeba, prádlo je krásně měkounké a nadýchané), případně věším tak, abych žehlit nemusela, a tak už vše jen poskládám a uklidím. Hotovo, na víkend většinou žádné prádlo nezbyde a ten pocit, že už vlastně "pracuju" ještě když spím, je nepopsatelný ;-)...

...stejně tak je to s debordelizací. Já byla vždy zvyklá debordelizovat jednorázově, a to tak, že jsem si vyčlenila velkou část dne (případně celý), kdy jsem z dané skříně (šuplíků, krabic...) všechno vyndala na hromadu a postupně vše procházela, třídila, rovnala a vracela zpátky (v zápalu takového boje jsem se absolutně zapomínala najíst nebo alespoň občas napít). Někdy jsem i přes to nestihla vše přetřídit a vrátit na své místo, a tak mi po bytě zůstávaly různé kupičky k dodělání, které mi na klidu nepřidaly. Navíc, s narozením druhého dítka už takovéto velké akce přestaly být možné, protože díky odbíhání od velké hromady k neustálému kojení, přebalování a u nás navíc i cvičení (Vojtův princip) vedlo ke vzniku mnoha takových nesmrtelných kupiček. Takže debordelizuji po kouskách, doslova po pidikousíčkách - vždy vytáhnu třeba jen jednu krabici nebo šuplík, udělám jednu poličku v nějaké skříňce a další den zas - zato ale každý den a efekt je mnohem větší - už mi tu zbývají jen tři menší kupičky (pozůstatky velkých debordelizací), které snad už postupně zvládnu během příštích dní ;-)... 

...stačilo si zkrátka uvědomit, že mou slabou stránkou byla ÚDRŽBA. Pravidelné rutinní činnosti, které jsou totiž stěžejní a při mém počínání chyběly. Ty jsou podle mě základem úspěchu, abych ten hezký domov, který si umím vytvořit (a prezentovat tady na blogu), dovedla také dlouhodobě udržet...

...a tím už se dostávám k tomu svému dřezu, kterým jsem vlastně podle TD začala - pojala jsem to jako takový restart našeho domova - (ano, udělala jsem tu neekologickou "prasárnu" se Savem) a urovnala a protřídila věci kolem něj. Díky tomu vynikly kousky, které jsem si pořídila (některé nedávno, jiné už dřív) a které mi konečně mohou dělat radost. Kávový koutek zůstal jako dřív - dózy od Asa Selection se štítky na popis křídou mám asi nejdéle a nepřestávají mě bavit. Stejně jako rituál s přípravou kávy ve frenchpressu a namletím čerstvé pěkně "růčo". Přibyla Ikea karafa na vodu, úchvatné prkénko od Jane at Home (jedno z prvních), stylová lahev s olivovým olejem od Nicolase Vahé, mycí prostředek na nádobí od Compagnie de Provence (tady jsem ale trochu šlápla vedle - ač je lahvička velmi pěkná, s jejím obsahem zas až tak spokojená nejsem, nepění sice špatně, ale na umytí běžného množství nádobí je ho třeba celkem dost - cca 1 polévková lžíce, což při jeho ceně není zrovna dvakrát ekonomické - daleko lepší (a levnější) "umývač" nádobí je třeba tento z DM drogerie, který budu po vyčerpání originálu do stylové lahvičky přelévat ;-D) a konečně jedna úplná novinka -  "ekologický" lněný hadřík na nádobí od Sew4Home, který byl pro mě jasný "musthave" :-)...

...jak je vidět z rozsahu článku, je toto pro mě zkrátka velké (možná celoživotní) téma ;-). Určitě se časem pochlubím, jak mi to jde (nebo nejde) a třeba objevím další "vychytávky". Teď už ale musím běžet pustit se do bleskového pondělního "Home blessingu" :-D, který mě dnes ještě čeká. A věřím, že než se mi zase podaří dostat se k nějakému psaní, je tu momentálně co číst ;-D...