sobota 18. ledna 2020

HERNA...

...mezi svátky se mi podařilo dotáhnout stěhovací proces, rozumějte najít nové místo posledním přestěhovaným věcem, a vše se konečně tak nějak usadilo. Během podzimu se nám toho nejvíc kupilo v chodbě, krabice s věcmi, u nichž jsem hned nevěděla, kam s nimi, a na jejichž třídění nebyl ani čas. Bylo ale jasné, že jejich odklizení budeme muset brzy vyřešit, protože jsme v chodbě plánovali mít vánoční stromeček (měl přes dva metry a jinam by se nám nevešel)...

...v budoucnu z chodby povedou schody do patra, ale zatím zde nejsou a je tu tím pádem celkem dost prostoru. A tak není divu, že ho téměř od začátku využívaly naše dcery ke svým hrám - házení s míči, skákání přes švihadlo, běhání atd. Napadlo mě tedy, že bychom jim tady mohli po odstrojení stromečku vytvořit dočasnou hernu. Nastěhovala jsem jim sem takové ty větší hračky z pokojíku a "nová místnost" má hned využití. Jen tu není tolik světla (proto i horší kvalita fotek)...




...cesta z města...

...občas se nám tu i suší prádlo ;-D...

...a je tu místo i pro vozový park...







úterý 14. ledna 2020

NOVÉ RADOSTI...

...jako asi většina, také jsme doma o víkendu sklidili poslední zbytky Vánoc. Tedy odstrojili stromeček. Vánoční výzdobu jsme neměli nijak opulentní, vlastně jen větvičky ve vázách a papírové vločky v oknech. A obojí jsem ještě nechala, protože to obecně nejsou ryze vánoční dekorace, ale mohou nadále sloužit i jako zimní... 

...dnes se tady chci vyloženě pochlubit tím, co jsem našla pod stromečkem. V předešlých letech jsme se s partnerem dost odbývali, a tak jsem si řekla, že si to letos prostě uděláme hezké a nadělíme si i my. Tím nemám na mysli bůhvíjak drahé dárky, ale zkrátka, že i my dospělí budeme mít pod stromečkem nějaké radosti a ne jen peníze v obálkách nebo láhev vína...

...já osobně mívám největší radost z úplně obyčejných maličkostí. Možná se budete smát, ale tentokrát to u mě vyhrála skleněná dóza plná domácích nudlí "na oblíbenou polívčičku" od partnerovy mamky. Ta zabodovala ještě se svícnem. Přestože o ně nemám nouzi a co se dekorací týče, jsem dost náročná, tímhle se trefila do černého, opravdu se mi moc líbí. Od partnera jsem dostala originální šperk na krk z dílny Petit Expedition, jde o odlitek z větvičky vytvořený ze speciální slitiny. Ze Zahrady na niti, kde se dá koupit, jsme pořizovali ještě i náhrdelníky pro babičky - květy zalité v pryskyřici, které jsou také tuze krásné a jedinečné. Jednu radost jsem udělala sama sobě ještě před Vánoci, když jsem v místním bazárku objevila tři hrnečky s podšálky s květinovým motivem od firmy Ditmar - Urbach, které jsem po bazarech dlouho sháněla. Kafe z nich chutná jedna báseň a vyšly mě všechny na třicet korun ;-D. A jako poslední dárek zmíním knihu Zamilujte si svůj domov od holek z Mámami, kterou jsem si moc přála. Ale té v blízké době věnuji samostatný článek, protože to stojí za to ;-)...




...nový svícen... (dal by se využít i jako váza)

...v pozadí bazarový hrnek...

...nudle od babičky...




pondělí 30. prosince 2019

PROSINCOVÉ OHLÉDNUTÍ...

...zjistila jsem, že za prosinec jsem nezvládla dát dohromady jediný článek. Vůbec se mi nedařilo skloubit skutečný život s tím virtuálním. A i když bych si bývala chtěla některé momenty tady zaznamenat, přecejen jsem ráda, že jsem svou pozornost zaměřila spíš na ten reálný svět. Obojí současně prostě nešlo. A tak si dovolím přidat alespoň jedno malé ohlédnutí za naším adventem a Vánoci...

...v mnoha ohledech by to nakonec bylo vlastně stejné jako předchozí roky. Obrázky stejně prostřeného stolu, stejných ozdob na stromečku, stejného (osvědčeného) cukroví, podobný styl balení dárků jako v předchozích letech a tak dále... Pravda, prostředí domova se nám změnilo. Nálada o svátcích byla také krapet jiná než v předchozích letech, protože krátce před Štědrým dnem zemřela nečekaně partnerova babička. Ale o tom jsem psát nechtěla...

...advent utekl rychle, a ač jsem se snažila být uvnitř sebe co nejvíc přítomná a naladěná na atmosféru blížícího se zimního slunovratu, který vnímám jako stěžejní kořeny toho všeho, v kombinaci s úkoly, které bylo třeba zvládnout, jsem stejně občas cítila, že mi "dochází dech". Takže něco jsem zvládla, něco ne, některé nápady a inspirace jsem uskutečnila, jiné čekají na další roky...

...za zmínku stojí asi výroba jedlých ozdob pro ptáčky, do kterých jsem se chtěla dlouho pustit. Schválně jsem nám to tedy zadala do seznamu úkolů adventního kalendáře, aby nebylo vyhnutí. Největší problém bylo sehnat hovězí lůj, který je na to třeba. Dá se pořídit v řeznictví, ale u nás jsem musela obejít tři, než se mi to podařilo. Pravda je, že v té době byl lůj obecně zrovna nedostatkové zboží. V některých receptech na internetu je nakonec nahrazen i klasickou želatinou, takže ozdoby se dají udělat i bez něj. Jako obsah se mohou použít různá semínka, já zvolila pouze osvědčenou slunečnici. Potom už stačilo trochu loje pokrájet a nechat vyškvařit (jako když se škvaří sádlo a dělají škvarky, nesolené), semínka nasypat do vykrajovátek (položených na pečícím papíře), přidat provázky a nakonec vše lojem zalít. Je dobré nechat lůj úplně vychladnout, aby byl hustší a tolik netekl (měl tendenci z vykrajovátek vytékat). Po ztuhnutí (dávala jsem i na chvíli do mrazáku) jsem ozdoby z vykrajovátek vyloupla a na Štědrý den je holky s tatínkem donesli spolu s jablíčky zvířátkům do lesa...