neděle 22. května 2016

COLLAGE...

...při brouzdání po jiných blozích mě zaujaly koláže u Katky a Marcely, a protože už mám zase chuť doma blbnout a hrát si s dekoracemi, prohrabala jsem se svou sbírkou pohlednic a o jednu koláž se sama pokusila. Na komodě tak po delší době přišla změna s vytvořením minimalistického koutku, kde jsem použila pohlednice od MMB, MWO a BG, své diy-mramorové krabičky, soffa magazíny a svícen od Tine K mi tentokrát posloužil jako vázička pro kopretinu, kterou mi dcera přinesla z páteční vycházky s babičkou...







čtvrtek 19. května 2016

ABOUT FOOD...

...poslední dobou se hodně mluví a píše o tom, jak neplýtvat potravinami, nenakupovat zběsile vše, co nám přijde pod ruku, nevyhazovat jídlo, zkrátka si svůj jídelníček a zásoby lépe plánovat. Také dost narážím na rady typu, jak zužitkovat zbytky, a trošku mi to připadá, jak "objevení Ameriky"...

...když jsem byla malá, bylo tohle u nás doma naprosto normální a běžné. Celkem často jsme po neděli mívali třeba knedlíky s vajíčkem, ze staršího chleba se tradičně dělaly topinky, rohlíky se sušily na strouhanku, zbytek šunky, sýra nebo nějaké zeleniny se přihodil do vaječné omelety... a vůbec největší dobrota byla, když mamka ze zbytků po "knedlu, vepřu, zelu" vše pokrájela a společně osmahla na pánvi, říkali jsme tomu s bráchou "mišmaš" a měli to radši než samotné knedlo, vepřo... Opravdu si nepamatuji, že by se u nás něco vyhazovalo. Samozřejmě, psala se devadesátá léta, neměli jsme každý den za rohem od rána do večera otevřenou Billu, zboží v obchodech také vypadalo jinak (o internetu ani nemluvím), ale i tak myslím, že zkrátka moje mamka bývala lepší hospodyňka, než jsem já teď...

...sem tam totiž pořád ještě něco vyhodím, ač se snažím, aby takové situace nenastávaly. Můj problém je v tom, že opravdu občas nakupuji víc očima (hladovýma) než rozumem, a také to, že jsem na plánování hrozný lenoch, vydržím to vždycky jenom chvilku, a pak už jsou to jen výmluvy, jako že zrovna nemám po ruce tužku a papír, abych si vše sepsala, když na to zrovna myslím, a tak dále...

...příkladem, který mluví za vše, je třeba taková banalita jako nakupování a spotřeba rohlíků. Nikdy se prostě netrefím, buď jich koupím zbytečně moc a zbývají nám, anebo je po nich marná sháňka. S nápadem, jak zužitkovat starší přebývající rohlíky, a s nimi třeba i spoustu dalších zbytků, přišla má milá potencionální švagrová. Tím je "rohlíková pizza". Recept na ni mám dlouho a občas ji dělám jako chuťovku k nějakým oslavám a tak, ale udělat ji jako rychlou večeři, když mi přebývají rohlíky (třeba i v menším množství, než je do receptu potřeba), mě nenapadlo...

...takže přidávám recept, my ji máme rádi a na spotřebování všemožných zbytků funguje skvěle. "Těsto" se vytvoří z 8-10 rohlíků nakrájených na kostičky, 2-3 vajec a 400ml mléka, dochutí se solí, pepřem, případně drceným kmínem. Množství jednotlivých ingrediencí si vždy upravuji podle počtu rohlíků, slabá polovička se pohodlně vejde do formy na koláč, celkové množství je na jeden plech. Dá se péct na 10-15 min. na klasických 180°C. Mezitím si vždy připravím vše, co chci na pizzu dát - to záleží na tom, co doma právě najdu, obvykle to bývá kousek šunky či nějakého salámu a sýr, někdy i žampiony, rajčata aj. Upečené těsto potírám kečupem, který si smíchám s namačkaným stroužkem česneku a zhruba lžící sušeného oregana. Na to už potom kladu, co dům dal, a dám znovu zapéct na dalších 10-15 minut...







úterý 17. května 2016

A TASTE FOR COFFEE...


...jak už jsem psala minule, nějakou dobu se mi teď nedařilo věnovat se blogu. Nebyla chuť. Tím ale nemyslím, že bych byla z blogování otrávená nebo že by mi chuť do toho něco zkazilo. Spíš nebyla energie, síla. Absolutně. Jako když člověku najednou přestane chutnat kafe...

...a tak jsem alespoň, když to šlo, chodila po návštěvách jinde. Protože blogový svět se nezastavil a točí se dál i beze mě. A o krásné články a úžasné nápady tu není nikdy nouze. Takže jsem si alespoň zapisovala, do čeho bych se mohla pustit, až se chuť vrátí. Zvládla jsem si vytřídit jeden šuplík ve stolku (výkon!!!) a objevila několik zápisníků, u kterých by byla škoda, aby zůstaly prázdné. Je čas zase pomalu plnit stránky...

...a kafe chutná...




sobota 7. května 2016

VETERAN CARS...

...po delší době zdravím všechny své milé čtenáře, nějaký čas jsem teď stíhala jen práci a domácnost (a z toho opravdu jen to nejnutnější) a zbytek času, který bych mohla věnovat nějaké nadstavbě v podobě tvoření, pořizování malých radostí, focení a blogování jako obvykle, jsem tentokrát raději vyplnila spánkem, o který si mé tělo říkalo, a já se rozhodla ho poslechnout. A protože můj blog by měl být hlavně o našem domově a jeho malých i větších proměnách, nebylo vlastně o čem psát, na změny nebyla energie...

...ani dnes se můj článek nebude týkat domova (i když - kdo chce, souvislost si najde), ale spíše jednoho našeho velkého snu. S partnerem sdílíme lásku ke starým automobilům a moc by se nám líbilo jednou si nějaký pořídit, zprovoznit a zrenovovat (to by byl tedy úkol hlavně pro partnera). Prozatím je jezdíme alespoň obdivovat do kempu Křivonoska (nedaleko ČB), kde se každoročně pořádá jejich přehlídka a rallye, a vždycky vybíráme, které auto by nám slušelo, a už se skoro vidíme, jak s ním brázdíme české kraje...

...i na majitelích těchto aut je vidět, jak si dokáží lásku k veteránům užít naplno, je to jejich životní styl. Některá auta jsou uvnitř zařízená téměř jako pokojíčky, mají krásně potažená sedadla, někdy koberečky, vzadu různé kufříky a proutěné koše, v jednom z nich jsem dnes dokonce zahlédla na palubní desce spolujezdce skleněnou vázičku s živými květy lilií, nádhera. Mnoho lidí bývá i dobově oblečeno, jedna dáma, řidička, měla třeba krásnou úzkou béžovou sukni pod kolena, hnědý svetřík, klobouk a červená stuha na něm spolu s páskem jí dokonale ladila s barvou auta, boží. Ta atmosféra prostě nemá chybu...