PŘEHLEDNĚ...

 

...dostala jsem příležitost otestovat etikety na cokoli v domácnosti od TERAPIE DOMOVA. Nebudu se tady sáhodlouze rozepisovat, jak k tomu došlo, zkrátka náhoda tomu chtěla, slovo dalo slovo, a pro mě to byla veliká pocta, čest a radost...

...web Terapie domova myslím nemusím příliš představovat, několikrát už jsem se tu o něm zmiňovala a netajím se tím, že kdybych ho před pár lety v blogovém světě neobjevila, nejsem zdaleka (co se naší domácnosti týče) tam, kde jsem dnes. Chystanou novinkou TERAPIE je nová produktová řada etiket nejrůznějších fontů, tvarů a barev. Jde o vysoce odolné vinylové samolepky a dá se s nimi označkovat cokoli, co člověka jen napadne - všemožné lahvičky, boxy (plastové i kartonové), krabičky na svačinu, šuplíky a jiné části nábytku, dětské kufříky, sklenice atd. Je to velmi praktické a řekla bych i (díky možnosti širokého výběru barev a fontů) vysoce stylové...

...já, jakožto konzerva a minimalista, jsem si vybrala nápisy v jednoduchém fontu s použitím v koupelně a v kuchyni. Nápisy jsem uplatnila na lahvičky od šamponu Alverde z DM drogerie, o nichž jsem nedávno básnila na svém instagramu (najdete ve výběru MINIMALISMUS). V kuchyni jsem si ještě označila lahev na olivový olej (lahev je od tohoto výrobku, bývá k sehnání např. na BELLA ROSE nebo MILKY), nádobu na bio odpad (zde jsem vyzkoušela piktogram) a boxy v lednici a mrazáku...

...několik praktických postřehů k výběru etiket: 

• čím větší nápis, tím lépe se s ním pracuje a snadněji se aplikuje, 
• na čirých, průhledných boxech (v lednici či mrazáku) se nejlépe vyjímá nápis v bílé barvě, 
• dlouhé nápisy na užší lahve nejsou překážkou, dají se nalepit vertikálně (jako to mám já na všech lahvičkách), 
• krátké nápisy (jako např. jar) vypadají lépe ve fontu větší velikosti...

...na závěr bych z celého srdce chtěla moc poděkovat FIDORCE (úžasné ženě, která za webem TERAPIE DOMOVA stojí) nejen za věnované etikety, ale i za celý proces zkoušení samolepek, kdy se potvrdilo, že jsme stejná "krevní skupina" a že přátelství ve virtuálním světě mohou být stejně fajn jako v tom skutečném ♡...

...a pro ty, kteří by si také rádi udělali pořádek a zorganizovali určité části své domácnosti, mám dobrou zprávu - prodej etiket bude na TERAPII spuštěn už od 1. září. A kromě přehledně upravené domácnosti mohou třeba i vaše děti vykročit do nového školního roku s originální lahví na pití nebo krabičkou na svačinu, až totiž uvidíte širokou nabídku fontů a piktogramů, nebudete vědět, co dřív ;-)...

PŘIPRAVENO NA PŘÍŠTĚ...

... o víkendu jsme odstrojili stromeček. Vánoční výzdobu jsem sice sklidila už na Tři krále, ale stromeček jsme ještě nechávali. Jednak kvůli dceři a jednak kvůli stromečku samotnému. Byl pořád pěkný a mně ho bylo líto dávat k popelnicím. Ale stejně tam nakonec musel. Dělal nám radost celé tři týdny... 

...někde se ozdobené stromečky objevovaly už v půlce prosince. Nám ho přinesl až Ježíšek. Bylo to krásné. Ráno na Štědrý den jsem u něho s dcerou stála asi čtvrt hodiny. Nemohla se na něj vynadívat a já zase na ni. Prohlížela ho patro po patře, větvičku po větvičce, u každé ozdoby se zastavila a popisovala, jaká ta ozdoba je. Jeden z nejkrásnějších momentů letošních Vánoc, na který nechci zapomenout...

...už jen kvůli tomu jsme na stromeček v noci navěsili všechno, co jsme našli. Dokonalý vánoční pelmel - skleněné ozdoby s peříčky, které jsem dělala předloni po vzoru Tamarki, zlaté a stříbrné mini kouličky, obyčejné šišky, moje ubrouskové ozdobičky (ptáčkové, vločkové a šiškové), skleněné diamantíky, sádrové ozdoby od Martinky z blogerské výměny... I tak by jich naše jedle velká až do stropu unesla víc. Příští rok nějaké možná přivyrobím a přidám háčkované od babičky a třeba i nějaké přikoupím. Barevnější a třpytivější. A víc světýlek. Aby ta dětská očka zářila ještě víc. Zdobit stromeček v jedné barvě a designu můžu jednou na stará kolena...

...ale abych dostála také svým minimalistickým snahám, mám na veškerý vánoční "vercajk" vyčleněné dvě Ikea krabice (ty jsem si zřídila už loni) a jejich hranice nehodlám přesáhnout. Takže budu dodržovat pravidlo, že pokud na jedné straně přidám, na jiné uberu, aby se vše stále vešlo pouze do oněch dvou krabic. Nadbytečné ozdobičky třeba pošlu dál nebo nějakým způsobem zrecykluju...

...v krabicích mám tedy na příští rok připraveny: veškeré ozdoby a světýlka na stromeček, složený letošní domečkový adventní kalendář (vešel se do tří obálek), skládané papírové stromečky, které jsem dělala už před lety, papírové hvězdy ze svačinových sáčků, které byly hitem letošních Vánoc (dají se krásně složit, takže také nezaberou příliš místa), diy sněhové kouličky za stužek a polystyrenový materiál na ně (loni jsem jich chtěla udělat několik, ale stihla jen dvě), anděla, kterého jsem dostala před dvěma lety od kolegyně z práce a také recy cedulky na dárky, které jsem si po vánocích vyrobila ze zbytků šňůrek a takové té vnitřní ruličky z balicího papíru...

...není nad to mít vše připravené takhle pohromadě. Pevně věřím, že mi to příští Vánoce ušetří spoustu času a práce. Dřív jsem to tak neměla a jednotlivé vánoční věci jsem měla poschovávané na různých místech, jinde ozdoby na stromeček, jinde světýlka (ta jsem třeba jeden rok vůbec nenašla), jinde vánoční dekorace, jinde balicí papíry... no, nebylo to zrovna efektivní ;-)...

SHOE RACK...

... s botami to u nás pomalu začalo houstnout. Starší dceři se mění velikost nohy pomalu co čtvrt roku a tím, že některé její botky schovávám pro tu mladší, se nám nějak nakupily a původní botník s úložnými prostory vestavěné skříně v chodbě přestaly stačit. Dlouho jsem měla vyhlídnutý botník z Ikey i místo u nás, kam by se ještě vešel (původní podoba je vidět třeba tady). Jenže my tu Ikeu máme celkem z ruky, a tak jsem nejdřív otravovala kdekoho, aby mi můj vysněný botník dovezl. Ale nedomyslela jsem, že krabice s ním váží dvacet kilo a to je něco jiného než nechat si dovézt pár svíček...

...takže jsem zkusila hodit smutným okem po partnerovi, který naštěstí sám zpozoroval, že už nemáme kam ty boty dávat, tak trochu i jeho přičiněním, protože on se narozdíl ode mě se svými věcmi loučí nerad. A tak jsme po roce (loni touhle dobou jsme pořizovali výbavičku pro druhé dítko) opět vyrazili. (Začíná z toho být tradice, která se mi moc líbí, /partnerovi méně/ a doufám, že za rok zase vyjedeme a už to bude pro něco do našeho nového domova ;-).)...

...kromě dalšího úložného prostoru tak mám i nový kousek místa na malé dekorování a to mi samozřejmě dělá také velkou radost ;-). A ten, kdo občas zajde na nákup do Ikey, ví, že se odtud obvykle nedá odejít pouze s tou věcí, pro kterou jsme si přišli, takže ho určitě bude zajímat, zda mé minimalistické sklony (o kterých tu tak zálibně píšu) nevzaly touto návštěvou za své. No, v některém ze svých příštích příspěvků se přiznám, jak to dopadlo ;-)...

...cihličková tapeta a některé fotky jsou staré téměř deset let, dnes už bych si to tak nevybrala, ale je to taková vzpomínka na naše začátky společného bydlení ;-)...

MY WARDROBE...

...že mám minimalistický šatník a jedu slow fashion ;-), vyplynulo víceméně ze situace (mateřská a málo místa), nežli z nějakého mého přílišného úsilí. I když jsem se vždycky snažila oblékat tak, aby mi to slušelo, s nákupy oblečení jsem to nikdy moc nepřeháněla a vždy jsem ho měla spíš méně. A teď si troufnu říct, že v této oblasti už jsem opravdový minimalista ;-), mám skutečně jen to, co potřebuji a nosím, nic zbytečného navíc (naopak občas pociťuji lehký nedostatek ;-D)...

...poté, co jsem se vypořádala s šatníky svých dcer, vrhla jsem se na ten svůj (jestli si někdy troufnu i na partnerův, to tedy nevím ;-D). Vyklízela jsem a třídila naněkolikrát. Tohle je výsledek a víc už nejspíš ubírat nebudu, raději bych chtěla dodržovat pravidlo, že za každý nový kousek poputuje jiný pryč. S oblečením jsem vytřídila také veškeré doplňky jako šály, kabelky, pásky, šperky a bižuterii... 

...šlo mi o to, abych tyto věci měla co možná nejvíce pohromadě a hezky přehledně uspořádané. Trika, topy, halenky a svetry visí na ramínkách, v koších vespodu skříně mám tašky a kabelky a oblečení "na doma a na ven" složené KonMari metodou. Na šperky a bižuterii se mi osvědčily průhledné krabičky od čokoládových bonbonů Ferrero Rocher, díky nimž nebudu na tyto doplňky tolik zapomínat (tenhle tip mám od Šárky z MMB). Vsunovací drátěný box jsem si jednou pořídila v Lidlu a teď se mi hezky hodí na pásky a hodinky, které jako jediné z bižuterie vlastně pravidelně nosím. Svíčky a mýdlo jsou tu kvůli vůni, protože nepoužívám aviváž... 

...ještě mám samozřejmě několikero džín a kalhot, jednu nebo dvě sukně (sukně obecně kdovíproč nenosím), ty mám na ramínkách hned vedle, v druhé části skříně, o kus dál v zásuvkách spodní prádlo a ve skříni na chodbě šaty, saka, kabáty a bundy. Ne, že bych si stanovila nějaký limit, kolik kusů oblečení můžu mít, ale jen tak ze zvědavosti jsem si to zkusila spočítat a došla jsem k těmto číslům: veškerého oblečení, které opravdu používám a nosím (letní i zimní dohromady, bez spodního prádla samozřejmě) mám zhruba sedmdesát kousků, s botama se vejdu do desíti... 

...nutno dodat, že většina z toho je starší dvou let (za poslední dobu jsem si koupila snad jen nějaké tričko). A proto bych v budoucnu ráda něco obměnila, hlavně budu chtít pěkné, kvalitní džíny, novou bílou košili/halenku, zimní kabát, jarní sako a líbil by se mi nějaký zajímavý lněný top, ideálně od českého výrobce. Mé oblíbené barvy jsou jasné (ne nadarmo se říká, že styl bydlení a oblékání se často prolínají) - černá, bílá, všechny odstíny šedi, modrá, béžová. Nechci tady říkat, že se mi jiné barvy nelíbí, ale v čemkoli z barevné škály od žluté, přes oranžovou, až k červené jsem se nikdy necítila dobře...

...no, a teď mě ještě čeká práce s vytříděnými kupičkami - jedna poputuje do kontejneru s oblečením, jedna bude darována (a co z ní zbyde, dostane charita) a jednu nafotím na vinted.cz a zkusím prodat (to jsou hlavně mé nákupní omyly, veskrze nové kusy)...

...pozorní čtenáři si jistě všimli, že jsem uklízela a třídila i tady na blogu ;-). Ráda bych sem vnesla víc toho, o co se zajímám. Proto ty "šuplíčky" nahoře, které jsou zatím prázdné, ale věřím, že během října se mi podaří začít je plnit. S jedním jsem začala právě teď - pod kolonkou MINIMALISMUS můžete sledovat mou cestu ke zjednodušení mého života...

...v horní poličce jsou župany a věci na spaní...
...tady musím podotknout, že mi KonMari metoda moc pomohla při skládání právě županů, s kterými jsem si nevěděla dlouho rady...

ARRANGEMENT OF KID'S WARDROBE...

...stále nepřestávám být posedlá úklidem a organizací naší domácnosti. Neznamená to sice, že bych měla doma bůhvíjak naklizeno, ale spíš se o úklid intenzivně zajímám (teoreticky) a vymýšlím, jak to u nás nejlépe uspořádat (nojo, každý máme něco, já holt budu přerovnávat až do smrti). Držím se při tom strategie, kterou razí Terapie domova, a to, že postupuji po malých krůčcích (takže do Vánoc bych to tu mohla mít jakž takž v cajku ;-D). Už nějakou dobu mě fascinuje způsob skládání a ukládání oblečení podle Marie Kondo a rozhodla jsem se to vyzkoušet...

...o KonMari metodě jsem v posledních dnech hodně četla, prohlédla nějaká videa na YouTube a zjistila, že (hlavně tady u nás) se o tom dost mluví (a píše), ale jaké to je v praxi, se zas tolik (bohužel) neukazuje. A mě právě strašně zajímalo, jak to v těch skříních a šatnách vypadá, hledala jsem nějaké tipy, jak vše prakticky a zároveň pěkně uspořádat, ale příliš jsem se toho nedověděla. A tak to ukážu já, alespoň zatím na oblečení mých dětí, protože se svým šatníkem si popravdě ještě nevím moc rady...

...že je skládání oblečení do jakýchsi "ruliček" za sebou praktičtější než komínkové, je nesporné, já si ale nebyla jistá, jestli to bude taky hezky vypadat. A zjistila jsem, že jo, že se mi to líbí. A dokonce mě ten systém skládání i baví. Taky jsem měla strach, aby oblečení nebylo po rozbalení ruličky příliš pomačkané. Ale i to byly zbytečné obavy - není zmačkané o nic víc, než když je skládáno do komínků...

...a teď už k samotným šuplíčkům mých dcer. Na oblečení má každá svou třípatrovou komodu (Ikea). V nich je uloženo oblečení, které aktuálně nosí. Průběžně tedy jejich obsah upravuji, dávám pryč, co je jim už malé, postupně přidávám nové, které je potřeba, a sezónní oblečení ukládám nahoru do naší společné šatní skříně. Celkově holčičky toho oblečení zas tolik nemají, protože jsem zjistila, že stejně pořád točíme dokola jedny a ty samé oblíbené kousky. Mladší dcera (naše osmiměsíční miminko) má víceméně zaplněný pouze jeden šuplík, v druhém je zatím provizorium na zimu (to jsem nevyfotila) a ve třetím pleny a deky (to jsem taky nefotila). Starší už má plně využité všechny tři šuplíky a i ty musím víc a častěji třídit, aby se tam vše vešlo. Všimla jsem si, že naše oblíbené barvy jsou bílá, šedá, různé odstíny modré a samozřejmě nesmí chybět růžová (ale nepřeháníme to s ní ;-D). Oblečení v šuplíkách skutečně odpovídá realitě (nic jsem neschovávala, i když ty horší kusy jsou spíš vzadu :-P), ale ovšem, že není úplně kompletní, něco se právě nosí a něco je "v prádle" ;-)...

...šuplík našeho "miminka" (zleva):
1. capáčky, tepláčky, kalhoty 2. body s dl. rukávem 3. body s kr. rukávem a tílka 4. pyžámka 5. punčocháče, legíny, ponožky...

...horní šuplík starší dcery (zleva):
1. pyžama 2. letní šatičky a trička s kr. rukávem 3. spodní košilky a plavky 4. spodní kalhotky, vzadu punčocháče 5. ponožky, vzadu ručníčky do školky...

...prostřední šuplík starší dcery (zleva):
1. kalhoty, džíny, tepláky 2. kraťasy, sukýnky, džegíny 3. legíny (krátké i dlouhé) 4. trika s dlouhým rukávem, světříky...

...spodní šuplík starší dcery (zleva):
1. batůžek, vzadu pláštěnka, deštník 2. vespodu indiánský obleček na karneval ;-), navrch zástěrka na vaření, vzadu čepice 3. mikiny...

TOY BAGS...

...mám radost, že tady po nějakém čase můžu zveřejnit zase jednu diy-novinku v našem dětském koutku. Jsou to pytlíky na hračky... 

...ačkoliv to tady neukazuju, musím se přiznat, že máme na můj vkus hodně plyšáků. Takových těch, s kterými by se nikdo moc nevychloubal (leda děti mezi sebou). Nejsem na to zrovna pyšná a ani mě pro to nenapadá žádná důstojná obhajoba. Snad jen, že spousta z nich není ode mě. Nejraději bych na ně udělala debordelizační razii (kterou úspěšně aplikuju na spoustu svých věcí), ale bohužel bych tím zasáhla do dceřina vlastnictví, a to se nesmí. Tak jen tajně doufám, že jednou přijde den, kdy ona sama (a i ta druhá) uzná, že je všechny nepotřebuje a že určitě budou mnohem víc těšit někoho jiného. Do té doby jsem na ně ale přece jen trochu vyzrála. Alespoň na ty menší (zato ošklivější ;-D)...

...pytlíky jsou lněné (s nějakou příměsí), ušít mi je pomohla mamka (protože já přece nemám šicí stroj - hezká výmluva, že?) a docela dlouhou dobu byly jen tak, i když na hračky sloužily. Ale pořád jsem přemýšlela, jak je dotvořit, nechtěla jsem je nechávat čisté. Jenže jsem se nemohla rozhodnout, jestli je potisknout a jaké zvolit motivy... Nakonec jsem se nechala inspirovat fotkami z instagramu (nevím už, od koho), kde jsem viděla pytlíky, na kterých byl motiv kreslených zavřených očí. Jednoduché. Tak jsem si řekla, že určitě zvládnu i něco víc, a fixem na textil jsem na ně namalovala zvířátka (překvapivě). Ten nápad se zavřenýma očima se mi líbil, takže jsou to spící zvířátka. Protože v těch pytlíkách budou hračky odpočívat přece... 

...výběr jednotlivých zvířátek je nahodilý - zkoušela jsem, co mi nejlíp půjde. Na internetu jsem si našla obrázky daných zvířat, abych měla nějakou předlohu, a nejdřív jsem si je zkusmo načrtla na papír. Když jsem byla s jejich podobou spokojená, překreslila jsem si je zvlášť na jiný papír do požadované velikosti. Potom jsem si vždycky vzala pytlík, přiložila na něj obrázek se zvířetem (pěkně doprostřed - od oka) a ostrou tužkou zvířátko obtáhla, takže se mi obrysy na látku vyryly (místy jsem i tužkou protrhla papír, to v tomto případě nebylo na škodu, protože se mi tím zvířátko překreslilo na látku). Nakonec jsem ho už jen obtáhla fixem. Bylo to jednodušší, než se zdá, a vypadá to, myslím, docela efektně ;-). Protože mám ráda pěkné detaily, doladila jsem šňůrky dřevěnými korálky. Výsledkem jsou dva čtvercové pytlíky na drobné plyšáctvo a jeden menší obdélníkový (s tučňákem), ve kterém má naše miminko (sedmiměsíční, ha) chrastítka, pískátka a kousátka :-)...

...musím říct, že obě moje holky můj výtvarný um vřele ocenily, ta mladší si občas vystačí jen s pytlíky samotnými, ani nepotřebuje vysypávat obsah. A já jsem blažená, hlavně ve chvílích, kdy se ta barevná změť do nich schová...

RESTART...

...po delším čase moc zdravím své věrné čtenáře! Slušelo by se po takové době podat nějaké vysvětlení, proč je tu článků čím dál méně a co víc, už ani ty mé návštěvy na jiných blozích nejsou to, co dřív. Důvod je prostý. Nestíhám, no... Naštěstí jenom virtuální život, ten opravdový se mi víceméně se všemi svými všednodenními vzlety a pády daří :-). Samozřejmě mi blogerský svět moc chybí, ale ať se snažím, jak se snažím, vždy když to vypadá, že už bych mohla konečně něco sesmolit nebo si aspoň sednout a podívat se, jak se vede ostatním, najde se najednou něco mnohem důležitějšího, co je třeba hned udělat. Ale možná se mi blýská na lepší časy, protože jsem objevila něco, co mi pomáhá zvládat ten každodenní život ještě lépe, a věřím, že až to víc dostanu pod kůži, začnu zase zvládat i to sdílení tady na blogu...

...opět jsem "objevila Ameriku", kterou už mnozí jistě znají, a to web Terapie domova, jenž se zaměřuje na úklid a organizaci domova (a vlastně i života jedince) podle systému Fly Lady. Když jsem na něj asi před třemi týdny narazila, bylo to pro mě jako zjevení, protože o něco takového usiluju snad celý život. Sním o tom, že si dám všechny věci do pořádku, utřídím, urovnám, uklidím, na všechno pořídím hezkou krabičku (:-D), pro přehled všeho a na plánování si vytvořím tabulky..., a pak už mě čeká jen sladká budoucnost se samými pozitivy a sociálními jistotami ;-). Jenže to nikdy nedotáhnu do konce a spoustu věcí "mám" jenom ve své hlavě, ale ne v reálu... A tady jsem to všechno našla! (i s těmi tabulkami, které už nemusím vymýšlet)...

...když jsem se před dvěma lety znovu vracela po první mateřské do práce, měla jsem strach, jak to vše budu zvládat - práci s mnoha přípravami vedle domácnosti a dcery s jejími prvními školkovými krůčky... A tak jsem si řekla, že z práce, když nic jiného, budu aspoň každý den odcházet s perfektně uklizeným a urovnaným stolem (a kdo učí, ví, o čem mluvím!). A musím říct, že jsem to opravdu celý rok striktně dodržovala (někdy jsem zvládala opravdu jenom to) a mělo to velký efekt. Přinejmenším to působilo dojmem (myslím, že i na kolegy, nejen na mě samotnou), že mám věci pevně pod kontrolou ;-)...

...ale proč o tom píšu? Vlastně proto, že FL je založena a funguje na podobném principu, akorát ve větším měřítku. Nemůžu ještě hodnotit (na to je moc brzy), ale musím uznat, že během prvních třech týdnů, co se snažím tímto systémem řídit, jsem zaznamenala spoustu pozitivních změn. Zatím pracuju na drobnostech, ne každý den stihnu úplně vše, co TD nařizuje, ale považuju za úspěch, že zvládám ranní a večerní rutinu (a už jsem si i ujasnila, co bude jejich obsahem), téměř každý den patnáctiminutovou debordelizaci a nakonec i to podivné kouzlo s čistým dřezem (které funguje podobně jako můj uklizený stůl v práci)...

...jak je asi i z mého blogu patrné, jsem pořádkumilovný člověk, nedokážu žít v chaosu (alespoň ne šťastně). O čistotu, urovnávání a třídění jsem se vždy snažila. Spoustu věcí jsem dala do pořádku už před narozením druhé dcery. Přesto mám stále co zlepšovat. Zjistila jsem totiž, že ve vedení domácnosti jsem dělala spoustu chyb. Stačila malá změna návyků a hned je vše veselejší... 

...tak třeba jsem byla zvyklá střádat špinavé prádlo během týdne do velkého koše, to jsem pak o víkendu pracně třídila a postupně dávala prát a sušit během sobotního (a někdy i nedělního) vaření a pečení, takže jsem neustále od hrnců odbíhala vyndavat a nandavat pračku, věšet nebo dávat sušit prádlo a po obědě a úklidu navrch jsem byla vždy zralá jít si tak akorát lehnout. Na nějaké rodinné výlety a akce s dětmi jsem absolutně neměla náladu. Teď jsem ale objevila kouzlo odloženého startu (pračky) - chápete to?, já ho neznala!!! - a prádlo peru zásadně ve všední dny, vždy jenom jednu várku, tu si večer nachystám do pračky, nastavím odložený start, který spočítám tak, aby pračka doprala, když budu vstávat. Ráno vyprané prádlo jenom přendám do sušičky nebo připravím k pověšení, takže když dceru odvedu do školky a přinesu nákup, mám usušeno nebo jdu věšet. Sušička mě navíc odnaučila žehlit (není to potřeba, prádlo je krásně měkounké a nadýchané), případně věším tak, abych žehlit nemusela, a tak už vše jen poskládám a uklidím. Hotovo, na víkend většinou žádné prádlo nezbyde a ten pocit, že už vlastně "pracuju" ještě když spím, je nepopsatelný ;-)...

...stejně tak je to s debordelizací. Já byla vždy zvyklá debordelizovat jednorázově, a to tak, že jsem si vyčlenila velkou část dne (případně celý), kdy jsem z dané skříně (šuplíků, krabic...) všechno vyndala na hromadu a postupně vše procházela, třídila, rovnala a vracela zpátky (v zápalu takového boje jsem se absolutně zapomínala najíst nebo alespoň občas napít). Někdy jsem i přes to nestihla vše přetřídit a vrátit na své místo, a tak mi po bytě zůstávaly různé kupičky k dodělání, které mi na klidu nepřidaly. Navíc, s narozením druhého dítka už takovéto velké akce přestaly být možné, protože díky odbíhání od velké hromady k neustálému kojení, přebalování a u nás navíc i cvičení (Vojtův princip) vedlo ke vzniku mnoha takových nesmrtelných kupiček. Takže debordelizuji po kouskách, doslova po pidikousíčkách - vždy vytáhnu třeba jen jednu krabici nebo šuplík, udělám jednu poličku v nějaké skříňce a další den zas - zato ale každý den a efekt je mnohem větší - už mi tu zbývají jen tři menší kupičky (pozůstatky velkých debordelizací), které snad už postupně zvládnu během příštích dní ;-)... 

...stačilo si zkrátka uvědomit, že mou slabou stránkou byla ÚDRŽBA. Pravidelné rutinní činnosti, které jsou totiž stěžejní a při mém počínání chyběly. Ty jsou podle mě základem úspěchu, abych ten hezký domov, který si umím vytvořit (a prezentovat tady na blogu), dovedla také dlouhodobě udržet...

...a tím už se dostávám k tomu svému dřezu, kterým jsem vlastně podle TD začala - pojala jsem to jako takový restart našeho domova - (ano, udělala jsem tu neekologickou "prasárnu" se Savem) a urovnala a protřídila věci kolem něj. Díky tomu vynikly kousky, které jsem si pořídila (některé nedávno, jiné už dřív) a které mi konečně mohou dělat radost. Kávový koutek zůstal jako dřív - dózy od Asa Selection se štítky na popis křídou mám asi nejdéle a nepřestávají mě bavit. Stejně jako rituál s přípravou kávy ve frenchpressu a namletím čerstvé pěkně "růčo". Přibyla Ikea karafa na vodu, úchvatné prkénko od Jane at Home (jedno z prvních), stylová lahev s olivovým olejem od Nicolase Vahé, mycí prostředek na nádobí od Compagnie de Provence (tady jsem ale trochu šlápla vedle - ač je lahvička velmi pěkná, s jejím obsahem zas až tak spokojená nejsem, nepění sice špatně, ale na umytí běžného množství nádobí je ho třeba celkem dost - cca 1 polévková lžíce, což při jeho ceně není zrovna dvakrát ekonomické - daleko lepší (a levnější) "umývač" nádobí je třeba tento z DM drogerie, který budu po vyčerpání originálu do stylové lahvičky přelévat ;-D) a konečně jedna úplná novinka -  "ekologický" lněný hadřík na nádobí od Sew4Home, který byl pro mě jasný "musthave" :-)...

...jak je vidět z rozsahu článku, je toto pro mě zkrátka velké (možná celoživotní) téma ;-). Určitě se časem pochlubím, jak mi to jde (nebo nejde) a třeba objevím další "vychytávky". Teď už ale musím běžet pustit se do bleskového pondělního "Home blessingu" :-D, který mě dnes ještě čeká. A věřím, že než se mi zase podaří dostat se k nějakému psaní, je tu momentálně co číst ;-D...

MY NEW BEST FRIEND...

...Ježíšek byl ke mně letos velmi štědrý. Nejenže mi dal největší dárek už měsíc dopředu, ale co se týče toho materiálního, opravdu mi splnil mé velké přání. Pořídil mi novou kamarádku - je krásná, decentní, elegantní, ale hlavně výkonná a nesmírná pomocnice ;-)...

...sušičku jsem si přála dlouho a teď, když je nás v malém bytě ještě o jednoho víc, už byla nezbytná. V létě jsem problém s místem neměla, máme totiž balkon a prádlo se sušilo tam. V zimě to bylo ale o něco horší, protože bydlíme v místě, kde jsme obklopeni několika rodinnými domy a těm se neustále kouří z komínů. Takže prádlo vydezinfikované čerstvým mrazíkem je sice fajn, ne už tak jeho "vůně". A tak vždy musel nastoupit sušák, který různě putoval po bytě, kde bylo zrovna místo. A toho bylo poslední dobou čím dál méně... Navíc se nám v bytě hodně držela vlhkost (i přes mé extrémní větrání) a sem tam se nám na určitých místech udělala i plíseň. Kromě těchto nepříjemností jsem ke všemu pořád nebyla spokojená s kvalitou vypraného prádla. Bylo zkrátka "tvrdé". Zkoumala jsem proč, nechala si udělat testy na vodu (ta se ukázala být měkká), při praní přidávala k prášku sodu a ocet v domácí aviváži. Nic nepomohlo, prádlo, hlavně ručníky byly jak prkno...

...jedinou spásou se mi tedy jevila sušička, o které všichni z mých známých, kteří ji mají, básní, jak je to skvělý pomocník a jaké je z ní prádlo hezky "nadýchané". A sen se mi tedy nakonec splnil a s ním i všechna má očekávání (a že byla velká!). Od začátku roku jen neustále peru a suším a nemůžu se toho nabažit, prolézám byt a sháním, co bych ještě zkusila vyprat a usušit ;-). A ty nadýchané plínky, ach! O tom jsem prostě musela napsat...

...nejedná se o reklamu, od stejné značky máme pračku, proto jsme i sušičku vybrali od ní...

CABINET...

...mé uklízecí šílenství jde pomalu do finále a k tomu, abych se aspoň trochu uklidnila, mi zbývá už jen odklidit pár krabic s vytříděnými zbytečnostmi. Bylo nutné zbavit se spousty věcí, protože na jejich místo přijdou jiné. No, o vyřazování oblečení a různého dalšího prádla, probírání se všemožnými dokumenty, knihami, časopisy a selekci dalších a dalších věcí se toho moc psát nedalo (respektive koho by to bavilo číst?) a výsledek není zas tak moc vidět, aby bylo co fotit, i když ve skříních panuje větší řád a volněji se dýchá...

...jediné, co je vidět a na co jsem se chystala opravdu dlouho, je proměna vitríny, která dosud sloužila jako knihovna. Já ale snila o tom, že si v ní jednou vystavím své dekorace. Jenže co se všemi těmi knihami? Díky generálnímu úklidu se pro ně místo našlo, i když už nejsou na očích. Ale myslím, že na ty dekorace se lépe kouká. A jednou snad, až bude více prostoru, bude znovu i ta knihovna, navíc ještě s vysněným čtecím koutkem s pohodlným křeslem...

...vitríně se určitě také ulevilo, není to nábytek určený k tomu, aby byl zatěžkán takovým množstvím knih, takže to odlehčení je fajn i třeba z hlediska bezpečnosti. Nicméně i tak nějaké knihy zůstat musely, hlavně ve spodní části, ale ve zbylých třech poličkách už mi dělají radost všechny mé oblíbené hrnečky, mističky, svícny, podnosy a krabičky, díky nimž mám po ruce svíčky a další drobné dekorace, na které jsem zapomínala, když byly uložené v krabicích v těch nejzazších koutech bytu...