čtvrtek 30. července 2015

CALENDAR...

...je zvláštní řešit kalendář v létě, já vím. Ale někdy člověk teprve postupným zkoušením dojde k tomu, co mu (ne)vyhovuje... Tento rok totiž doma nikde nemáme klasický stolní kalendář (nějak mě žádný esteticky neuspokojuje). Místo toho máme designový od Veroniky a každý své diáře. Ale mně nějak pořád chyběly nějaké ty řádky nebo okénka, které bych měla hned na očích a kam bych si mohla zapisovat, na co nesmím zapomenout (upřímně se přiznám, že někdy jsem ten diář prostě líná jen otevřít)...

...a tenhle jsem okoukala u Marti. Nakopl mě tento článek a já si vzpomněla na její úžasný mramorový kalendář a musela si udělat svůj ;-). Tak máme pěkně okénka na každý měsíc a už si můžeme zvesela psát, kdy je třeba jít k zubaři, kdy co zaplatit a tak dále a tak dále... 








pondělí 27. července 2015

DOMEK: ONE YEAR...

...významný den pro můj blog ;-)... myslím, že je ten správný čas vyjít s pravdou ven, jak to vlastně bylo... proč já a blog...
...na začátku bylo objevení několika krásných blogů, od kterých jsem se nemohla odtrhnout a kam v podstatě chodím s velkým obdivem dodnes. Tenkrát mě ještě ani nenapadlo, že bych se do toho také pustila...
...než se nám narodila dcera, koupili jsme dům... teda vlastně to bylo tak, že jsme koupili dům a počali dceru nezávisle na sobě, ale vlastně nastejno ;-). A já si potom v dlouhých chvílích na mateřské představovala, jak jednou budu psát blog o tom, jak ten náš dům (který už je na světě celé jedno století) pomalu předěláváme a přebudováváme v náš domov. Jenže stále nebylo vlastně o čem psát (vyklízení, bourání, bourání a bourání...) a já si uvědomila, že zařizování a zabydlování je v nedohlednu a že se taky úplně klidně může stát, že k tomu nedojde třeba nikdy (Bůh se totiž vždycky nejvíc směje tomu, když vidí člověka plánovat)...
...a proto jsem si řekla, že je lepší psát o malých změnách a drobných úpravách (i když pouze v rámci 2+1) než čekat na velké změny, které nemusí přijít vůbec, a začala jsem psát o našem bydlení a domově takovém, jaký máme právě teď... jen tak, sama pro sebe... neměla jsem příliš velké ambice na sledovanost a čtenářstvo (vlastně z mých blízkých o tom málokdo ví)... chtěla jsem si pomalu zaznamenávat tu cestu a sledovat, jestli skutečně dojdeme tam, kam chceme, a jak...
...bez ohledu na to mě ale vždycky moc potěší, když se k tomu mému sledování někdo další přidá...
...děkuji...








pátek 24. července 2015

ALOE VERA...

...tuto rostlinku jsem si chtěla pořídit už dlouho a hned z několika důvodů. Za prvé se mi moc líbí. Za druhé by snad měla leccos vydržet (o své schopnosti vraždit rostliny už jsem tu myslím několikrát psala). A za třetí se její listy dají použít jako první pomoc při různém poranění pokožky (odření, popálení, štípnutí apod.). Myslím, že u nás doma bude hojně využívána, já se totiž při žehlení nebo i při vaření docela často popálím (šikulka) a ta naše holka má věčně odřená kolena (prý to má po mně)...

...už k Vánocům jsem dostala knížku (kterou jsem si moc přála, ještě jednou díky, Ježíšku) od Aleny Thomas Děláme si to doma sami, která je plná jednoduchých (údajně, ještě jsem jich moc nevyzkoušela) receptů na všelijaká domácí mazání. Je to taková má touha - vyrobit si nějaký fajn krém, tonikum nebo třeba šampon, ale zatím jsem jen ve fázi snění, i když knihu mám, ale to je dost málo, přihlédnu-li k tomu, že Vánoce, co byly, už jsou dál než ty, co teprve budou... A tak jsem se pustila alespoň do toho úplně nejjednoduššího - výroby domácího aloe vera gelu...

...no, gel z toho nevyšel, ale jakási mastička jo. A na ta odřená kolena a šrámy od žehličky bude myslím dobrá. Však v ní není nic špatného - jen hustší tekutina z rozřízlého stonku rostlinky a kokosový olej (za ten jsem vděčná, protože mi moc příjemně voní, narozdíl od tekutiny z aloe - to mě dost překvapilo)...

...kromě toho všeho krásného mazání, kterého lze doma docílit, se mi také líbí celá filozofie knihy. Autorka v úvodu popisuje svůj životní příběh a vyjadřuje názor, že záleží jen na nás, jak a s kým žijeme, jakými věcmi se obklopujeme, co používáme... "Děláme si to doma sami tak pro mě znamená pochopit a přijmout svou zodpovědnost za to, jakou mám rodinu a v jakém prostředí moje děti vyrůstají." Aneb jak já říkám (dle mé oblíbené písně oblíbené kapely z mládí) "jaký si to uděláš, takový to máš" ;-)...

...recepty na domácí kosmetiku se dají najít také tady, není potřeba si nutně kupovat knihu, i když je krásná (to jen, že já občas potřebuju některé věci vlastnit)...








sobota 18. července 2015

MAGNETS...


...po dlouhé době konečně zase nějaké tvoření: magnetky na ledničku (nejen) pro dcerku. Na ledničce máme spoustu magnetek - nejvíc zvířátka, ale i jiné motivy. Naše holčička si s nimi moc ráda hraje - sundává je a zase dává zpátky, různě přesunuje z jedné strany na druhou a neustále si u toho něco brebentí, jsou to zkrátka její oblíbenci. Když jsem ji tak pozorovala, jak vydrží stát u ledničky a stále si s magnetkami vyprávět, napadlo mě zkusit nějaké vyrobit (jak jinak než pomocí ubrousků). A proto vznikly tyto s ptáčky. S přimhouřeným okem se dají využít také jako didaktická hra - nejde o fiktivní ptáčky, ale realistické kresby sýkorek, pěnkavy a stehlíka...







pátek 10. července 2015

SOFFA...

...všimla jsem si při pročítání blogů, které sleduji, že se na nich docela často objevuje magazín Soffa. Celou dobu jsem si říkala, co na něm ty holky mají... A už to vím ;-). Objednala jsem si na prázdniny čtení v angličtině... ale krom něho i spoustu krásných obrázků, kterými se nepřestávám kochat a z kterých jednou budou skvělé plakáty třeba jen tak na zeď nebo i do rámů... Vím, jsem o číslo pozadu, ale před cestováním jsem dala přednost svým pěti smyslům a pořídila si na zkoušku jarní vydání...








úterý 7. července 2015

NEW POSTER...

...jeden z nových plakátů od Šárky už si hoví na čestném místě v obýváku. Doplnil stálice - kalendář a motorku - spolu s novým svícínkem od Tine (vím, psala jsem něco v tom smyslu, že si dám se svícny pauzu, ale tomuhle nešlo odolat - ta barva je v reálu překrásná) a výměnou pohlednic v rámečcích, tentokrát jsem vyštrachala na výsluní (doslova) pohledy So Simple...






pondělí 6. července 2015

LIVING WITH A CHILD...

...má-li být můj blog hlavně o proměnách bydlení, nemůžu se nezmínit o tom, že veliký podíl změn snad do každého domova vnese dítě. Naše dcera tedy takovým hlavním "měničem" u nás rozhodně je! Pominu teď všechny ty věci, které dítě potřebuje a které jsou potřeba dočasně zakomponovat do stávajícího bydlení (postýlku, místo na přebalování, dětskou židličku, oblečení, hračky a nesčetně dalších drobností...), a zaměřím se na to, jak ta naše holčička proměňuje náš byt každý den. Kam se hrabu na její stylingy! :-)...

...takže už mě dnes nepřekvapí, že doma objevím Krtečka zamyšleně hledícího ven z okna. Nebo že jsou jednotliví plyšáci různě rozestavěni po bytě, někdy posazeni u dětského stolku jako na hanbě, jindy u jídelního s bryndáčky kolem krku a hladovým výrazem. Nebo že uprostřed kuchyně málem zakopnu o zvířátka v ohrádce, kterým bylo třeba dát napít. Smířila jsem se s tím, že když začnu stlát postel, má naše dcera zrovna největší potřebu v ní být a dovádět...

...tento článek také píšu s ohledem na všechny ty, kteří vrtí hlavou nad fotkami těch našich (rozumějte blogerek) "nablýskaných obýváčků" a "ustlaných postelí", abych je trochu uklidnila, protože opravdu nemám vždy uklizeno tak jako na fotkách. Vlastně mám doma skutečně uklizeno jen velmi vzácně... třeba když má přijít vzácná návštěva... proto i sem dávám "naklizené" fotky... protože si vážím svých návštěvníků...

...a příště zase kousek z "nablýskaného obýváčku" ;-)...









pátek 3. července 2015

COLLECTION OF POSTCARDS...

...vedle sbírky ubrousků se mi docela hezky rozrůstá také sbírka designových pohlednic. Hodně jsem si je oblíbila hlavně pro jejich mnohostranné využití. Jednak se perfektně hodí do našeho "speciálního" stolku, jednak je lze využít jako dekoraci kdekoliv jinde. Stačí kousek washi pásky a je to! Skvěle vypadají také ve fotorámečcích. A v neposlední řadě mohou být milým dárkem pro blízké i vzdálené ;-)...

...moji sbírku zatím tvoří zhruba třicet kousků (jsem na začátku ;-) ) pohlednic od Šárky, Veroniky a Evči. A docela často si s nimi hraju - měním v rámečcích na poličkách podle nálady nebo roční doby, lepím všude možně po bytě nebo vytáhnu ty momentálně schované a jen tak  je prohlížím, někdy jimi obdarovávám. Nejvíc pohledů mám zatím od Šárky, z její kolekce Geometry mi chybí už jenom jelen (a kdyby na mě nezbyl, mám v záloze jednoho od Verči). No, a abych nebrousila jen v českých vodách, doufám, že brzy přibudou třeba i ty úžasné od Ylvy...