...přemýšlím nad tím neustále: jak dobře žít. Abych dělala věci správně. Abych neubližovala. Ale taky abych byla spokojená sama se sebou...
...zajímám se o pojmy, jako je minimalismus, konmari zázračný úklid, slow fashion, slow living, zero waste (všechno to spolu vlastně souvisí a možná by se dalo shrnout do jediného, v dnešní době také hodně oblíbeného hesla "less is more")... a přiznám se, někdy mi z toho jde hlava kolem. Ty myšlenky se mi moc líbí, chtěla bych v jejich duchu žít, protože mi připadá, že je to tak správné. Ale uvádět je do praxe, je pro mě někdy oříšek...
...jednoznačně nejtěžší jsou pro mě zásady zero waste. Někdy si říkám, že by to byla hračka, kdybych žila bez dětí a single ;-). Chci říct, že dodržovat je jako jednotlivec a jako vícečlenná rodina je rozdíl. Alespoň pro mě určitě. Při snaze aplikovat některé zero waste zásady na náš domov narážím na spoustu překážek. Možná bude lepší, když nebudu mluvit o zero waste, ale v mém případě spíše o třídění odpadu...
...v našem městě se o třídění odpadu celkem dbá, město věnovalo všem občanům praktické tašky na tříděný odpad (modrou, zelenou a žlutou), máme tu kromě běžně se vyskytujících kontejnerů na papír, sklo a plast, také kontejnery na bio odpad a také na textil. Ale třeba pro mě konkrétně třídit bio odpad je docela nepraktické - musela jsem si na něj vyčlenit extra koš (z minimalistického hlediska krám navíc;-D), odpad se nesmí vyhazovat v igelitových pytlích, to pro mě znamená koš po každém vynesení vymývat (ano, existují kompostovatelné papírové sáčky, ale jejich používání by bylo dost neekonomické) a ještě ke všemu delší dobu schraňovaný bio odpad zrovna nevoní, takže je vhodné vynášet ho každý den. My máme kontejnery několik desítek metrů od domu a upřímně, moc mě nebaví každý den odbíhat od dětí, abych vynesla bio odpad. Před druhou mateřskou jsem se snažila třídit co to šlo, takže kromě klasiky, papír, sklo, plast, i bio a textil, ale třeba i kov - plechovky, víčka od sklenic a jogurtů - ty jsme pak jednou za čas odnesli do sběrného dvora. Když se nám narodila druhá dcera, trochu jsem ubrala a bio a kov na čas vynechala (vše jsem prostě nezvládala), teď se k tomu pomalu zase vracím. Konečně jsem také začala používat látkové a eko pleny. K tomu jsem se dlouho odhodlávala a u první dcery vůbec nezvládla...
...a stejně mi pořád přijde, že jsme zavaleni odpadem. Nejvíc tím plastovým - ačkoliv jsem v kosmetice a drogerii ubrala, co to šlo, pořád ještě třídíme spoustu plastu z jídla. Ač používám plátěné tašky a pytlíky na pečivo a zeleninu (přiznám se, že ale ne vždy důsledně, občas se mi podaří vyběhnout na nákup bez tohoto arsenálu), nějak úplně nedokážu přejít třeba výhradně na jogurty ve skle nebo si chodit k řezníkovi pro maso s vlastní krabičkou (zrovna na tohle se cítím být příliš malý pankáč ;-D). A tak se v tom všem plácám a nevím, jestli to všechno teda dělám vlastně správně a stále a znovu se s v tom snažím najít smysl...
...ale i přes neúspěchy si říkám, že je určitě fajn nepřestávat se snažit a ve chvílích skepse nezapomenout pokračovat stále v tom postupování krůček po krůčku a vydržet. A hledat si v tom to "svoje", vybírat si, co mi vyhovuje a v čem jsem šťastná...
