úterý 29. srpna 2017

ABOUT THE RIGHT LIFE...

...přemýšlím nad tím neustále: jak dobře žít. Abych dělala věci správně. Abych neubližovala. Ale taky abych byla spokojená sama se sebou...

...zajímám se o pojmy, jako je minimalismus, konmari zázračný úklid, slow fashion, slow living, zero waste (všechno to spolu vlastně souvisí a možná by se dalo shrnout do jediného, v dnešní době také hodně oblíbeného hesla "less is more")... a přiznám se, někdy mi z toho jde hlava kolem. Ty myšlenky se mi moc líbí, chtěla bych v jejich duchu žít, protože mi připadá, že je to tak správné. Ale uvádět je do praxe, je pro mě někdy oříšek...

...jednoznačně nejtěžší jsou pro mě zásady zero waste. Někdy si říkám, že by to byla hračka, kdybych žila bez dětí a single ;-). Chci říct, že dodržovat je jako jednotlivec a jako vícečlenná rodina je rozdíl. Alespoň pro mě určitě. Při snaze aplikovat některé zero waste zásady na náš domov narážím na spoustu překážek. Možná bude lepší, když nebudu mluvit o zero waste, ale v mém případě spíše o třídění odpadu... 

...v našem městě se o třídění odpadu celkem dbá, město věnovalo všem občanům praktické tašky na tříděný odpad (modrou, zelenou a žlutou), máme tu kromě běžně se vyskytujících kontejnerů na papír, sklo a plast, také kontejnery na bio odpad a také na textil. Ale třeba pro mě konkrétně třídit bio odpad je docela nepraktické - musela jsem si na něj vyčlenit extra koš (z minimalistického hlediska krám navíc;-D), odpad se nesmí vyhazovat v igelitových pytlích, to pro mě znamená koš po každém vynesení vymývat (ano, existují kompostovatelné papírové sáčky, ale jejich používání by bylo dost neekonomické) a ještě ke všemu delší dobu schraňovaný bio odpad zrovna nevoní, takže je vhodné vynášet ho každý den. My máme kontejnery několik desítek metrů od domu a upřímně, moc mě nebaví každý den odbíhat od dětí, abych vynesla bio odpad. Před druhou mateřskou jsem se snažila třídit co to šlo, takže kromě klasiky, papír, sklo, plast, i bio a textil, ale třeba i kov - plechovky, víčka od sklenic a jogurtů - ty jsme pak jednou za čas odnesli do sběrného dvora. Když se nám narodila druhá dcera, trochu jsem ubrala a bio a kov na čas vynechala (vše jsem prostě nezvládala), teď se k tomu pomalu zase vracím. Konečně jsem také začala používat látkové a eko pleny. K tomu jsem se dlouho odhodlávala a u první dcery vůbec nezvládla... 

...a stejně mi pořád přijde, že jsme zavaleni odpadem. Nejvíc tím plastovým - ačkoliv jsem v kosmetice a drogerii ubrala, co to šlo, pořád ještě třídíme spoustu plastu z jídla. Ač používám plátěné tašky a pytlíky na pečivo a zeleninu (přiznám se, že ale ne vždy důsledně, občas se mi podaří vyběhnout na nákup bez tohoto arsenálu), nějak úplně nedokážu přejít třeba výhradně na jogurty ve skle nebo si chodit k řezníkovi pro maso s vlastní krabičkou (zrovna na tohle se cítím být příliš malý pankáč ;-D). A tak se v tom všem plácám a nevím, jestli to všechno teda dělám vlastně správně a stále a znovu se s v tom snažím najít smysl...

...ale i přes neúspěchy si říkám, že je určitě fajn nepřestávat se snažit a ve chvílích skepse nezapomenout pokračovat stále v tom postupování krůček po krůčku a vydržet. A hledat si v tom to "svoje", vybírat si, co mi vyhovuje a v čem jsem šťastná...





4 komentáře:

  1. Ja si myslim, ze kazda snaha se ceni! Nic se nema delat na silu a ty porad postupujes, takze super, ne? Ja mam treba problem s olejem - nema se lit do odpadu, jako do trubek a nepatri ani do smesneho, ja kdyz jednou za uherak smazi, sleju to do sklenice, ale co s ni budu delat nevim :D vicka tridit me jeste nenapadlo, ale mam kamaradku, ktera tridi i vicka od jogurtu. Pytliky na zeleninu jsem si nasila ted nove. Trideni ioodpadu u nas skoncilo hromadou musek, ktere se odmitaji odstrhovat :D ale zas mame latkovky od navratu z porodnice. Proste kazdy jak mu to jde, s tim ze vi, ze je prostor pro zlepseni ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, moc děkuju za reakci! A podporu ;-). No, u mě je toho prostoru pro zlepšení ještě opravdu hodně! Ale jsem ráda konečně za to látkování (i když ne úplně 100%) - obdivovala jsem všechny maminky, co do toho šly (nebo do bezplenkovky jako vy). A teď si říkám, že jsem se toho bála zbytečně a mohla začít daleko dřív (ale asi to fakt muselo uzrát). Olej taky slévám zpět do prázdné lahve, u nás ho odnášíme právě do toho sběrného dvora s těmi víčky ;-) - bývá to tak třeba jednou do roka, nechávám si to ve sklepě než se to nakupí, víčka moc místa nezaberou a flaška s olejem taky ne ;-). Taky zas tolik nesmažíme, jen sem tam řízky (které miluju). Pytlíky máš luxusní!
      V.

      Vymazat
  2. Veru, kazdy krok vpred se ceni, kez bychom to tak meli vsichni, uz to by pomohlo. Rozhodne se tim ale clovek nesmi trapit! Tleskam, jak to zvladas uz ted. Ja jsem milovymi kroky za tebou. I kdyz se mi ty teorie libi, nejak nejsem pripravena (nebo jsem moc lina?!). Rada bych ale nekdy v tomto smeru postoupila kupredua verim, ze to prijde. Drzim pesti. M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Marci, děkuju! <3 Lenost bych za tím neviděla, prostě to musí v člověku postupně uzrát. Vidím to u sebe, ty pokroky jsou malé a dějí se v řádu měsíců. To spíš, že jak o tom člověk víc přemýšlí, najednou vidí ty trhliny v celém systému, a to mě tíží. Ale máš pravdu, každý musí začít sám u sebe a hlavně za sebe! A taky, jak mu situace dovolí, proč si příliš komplikovat život. Já ještě pamatuju doby, kdy třeba v naší pekárně lidi běžně chodili s vlastními taškami a prodavačky jim dávaly pečivo rovnou do nich, dneska už všechno automaticky nacpou do pytlíku... Lidi už si hodně zvykli, že všude jsou pytlíky, všude dostanou igelitku. Já taky nemám vždy ty své "hadrovky" po ruce, ale stačilo by, kdybychom byli víc ukáznění...
      V.

      Vymazat

Pokud máte k příspěvku co říct, budu moc ráda za váš komentář, děkuji...