čtvrtek 26. července 2018

MOJE KOSTKY JSOU SLAVNÉ...

...řeknu to narovinu - objevit se v časopise (a konkrétně v MB) bylo mé velké tajné přání. A vyšlo téměř přesně ke čtvrtým narozeninám mého blogu. No, co víc k tomu napsat... mám radost :-)...

...jedná se o první číslo nového speciálu MB zvaný NORDIC (vyšel už minulý týden) a pro mě je velkou ctí objevit se v něm po boku těch nejšikovnějších blogerek, co znám - Evči/Gather Moments, Radany/Radush Style a Jany alias Olívky/Mode De Boulangerie. Vedle nich mě ještě moc potěšil článek o Editě/White Blue World, jejíž nádherné modrobílé bydlení už dlouho obdivuji na instagramu...

...o jeho obsahu nebudu ale víc prozrazovat, také z toho důvodu, že jsem ho sama zatím jen spěšně prolistovala (holčičky momentálně víc nedovolí), ale musím moc pochválit jeho vizuální stránku - upravený, minimalistický vzhled, přesto pestrý a téměř bez reklam. Přesně tak, jak to mám ráda...

...na závěr ještě přidávám informaci pro ty, kteří by si rádi časopis koupili a nemohou ho třeba ve své oblíbené trafice sehnat. Můžete kontaktovat Iri/Můj dům, můj squat, která je členkou týmu MB a stojí za spoustou článků tohoto speciálu, měla by se sehnáním časopisu pomoci. A já se budu inspirovat nápadem Evči, která jeden ze svých výtisků věnuje jednomu zájemci na instagramu. O ten ode mě si zas můžete napsat do komentářů tady. Čas máte do konce července, 1. srpna někoho vylosuju a časopis mu pošlu...








neděle 22. července 2018

DOVOLENÁ V DUCHU UDRŽITELNOSTI...

...může se zdát, že jsem to naplánovala, ale ve skutečnosti s tímhle tipem přišla moje kamarádka. Mně se jen potvrdilo, že myšlenky opravdu dokáží mít velkou sílu a že si jimi člověk přitahuje do svého života spoustu věcí, protože aniž bych něco takového sama vyhledávala, povedlo se mi strávit dovolenou v místě, jehož filozofie příjemně rezonuje s tím, o co se poslední dobou zajímám. A tak jsme se minulý týden ocitli s našimi přáteli v Krkonoších s ubytováním v ekologickém centru DOTEK v Horním Maršově...

...ubytovaní jsme byli v krásném prostředí staré barokní fary a je až neuvěřitelné, kolik zajímavých věcí se dá vidět, pocítit a zažít na tak malém prostoru. My z té nabídky využili jen část, ale aspoň máme důvod se sem ještě někdy znovu podívat...

...faru (v havarijním stavu) před patnácti lety odkoupilo od církve středisko SEVER a během deseti let ji přebudovalo v komplex s ekologicky šetrným provozem, který má "sloužit k obnovení vztahu lidí ke krajině a přírodě, zachování kulturního dědictví a šíření dovedností směřujících k trvale udržitelnému životu." (Cituji z informačních desek pro hosty.) DOTEK získal třeba českou ekoznačku Ekologicky šetrná služba nebo evropský certifikát Ecolabel v kategorii Ubytovací zařízení pro turisty. Využívá energii pouze z obnovitelných zdrojů, teplo vyrábí v kotlích přizpůsobených na spalování dřevěných palet a spalování dřeva na principu jeho zplynování. Dalším zdrojem energie je také sluneční záření (na zahradě za domem jsou solární kolektory a na střeše fotovoltaické panely) a i průtok vody v umyvadlech a sprchách je upraven tak, aby nepřekračoval 9 litrů za minutu. Hosté jsou nabádáni k tomu, aby se v objektu chovali ohleduplně - při odchodu z místnosti zhasínali světla, skromně zacházeli s elektrickou energií a vodou a důsledně třídili odpad (kromě běžných nádob na sklo, papír a plast byly v objektu také nádoby na tetrapaky, kov a samozřejmě bio)...

...pokoje (v podkroví) jsou zařízeny skromně, ale působí docela útulně, jsou rozlišeny podle barev nábytku, takže je tu třeba modrý, žlutý nebo červený pokoj (my bydleli v modrém), jejich součástí je koupelna se sprchovým koutem a toaletou a také kuchyňský koutek se základním vybavením (skříňka s dřezem, rychlovarná konvice a několik kusů nádobí). Dále jsme měli k dispozici černou kuchyni v přízemí (kde bylo možné si vařit, na lístek zakoupit různé nápoje - alko i nealko nebo drobné pečivo jako preclíky, piškoty pro děti atd.), na chodbě před pokoji bylo malé posezení a proutěný koš s hračkami, na farské zahradě jsme mohli využít dětský koutek s pískovištěm a dřevěnými kostkami ke stavění domečků, prostor na grilování, zahradní divadlo, po domluvě s personálem třeba i čerstvé bylinky ze zahrádky...

...v komplexu DOTEKu stojí Infokoloniál, kde lze zakoupit suvenýry, sladkosti, pití, zapůjčit si deskové hry, sadu pomůcek, materiálu a návodu na výrobky z přírodních materiálů, dalekohledy, GPS nebo třeba elektrokola. Pro návštěvníky zvenčí (a pro své hosty zdarma) mají připraveno několik tematických stezek po okolí, lze domluvit si prohlídku domu s průvodcem, vidět třeba tkalcovský stav, zkusit si různé úkoly nebo zahrát loutkové divadýlko. Za prohlídku stojí i nejstarší strom a nejstarší kostel východních Krkonoš, které jsou v těsném sousedství fary...

...co se stravování týká, nakonec jsme měli možnost využít polopenzi (vždy jsme se mohli domluvit, zda budeme mít hlavní jídlo k obědu nebo nám ho nechají na ohřátí k večeři). Jídlo bylo výborné, jednoduché, ale kvalitní (z velké části z lokálních a fair trade potravin)...

...sice nám zhruba dvě třetiny dovolené propršelo, přesto jsme si ale zábavu našli - zkusili jsme jednu naučnou stezku pro děti z nabídky DOTEKu, hledali ovečky, v Malé Úpě si pomalovali smaltovaný hrneček, podnikli jednu menší túru zvladatelnou pro děti (lanovkou z Jánských Lázní na Černou horu a odtud pěšky dolů do Pece pod Sněžkou), nevynechali ani prohlídku přilehlého kostela, večerní grilování a konečně i veselé noční povídání nad sklenkou/sklenkami vína (to samozřejmě bez dětí ;-D)...

















pátek 13. července 2018

MOJE EKO PRANÍ...

...v tomhle směru už jsem vyzkoušela leccos - různé "eko" prací gely i prášky, octovou aviváž, vlastní výrobu mýdlového slizu a teď je to domácí prášek na praní. Nějakou dobu už ho používám a momentálně mám pocit, že jsem dosáhla toho, co jsem potřebovala. Praní tímto způsobem mi vyhovuje...

...všemožné rady jsem posbírala na webech Czech Zero Waste a Ekokoza, na instagramu u Šárky nebo třeba na blogu Lady Tattooch (děkuji). Výroba domácího prášku na praní není vůbec složitá, a pokud se člověku nechce strouhat mýdlo, pak ani nezabere skoro žádný čas - jde jen o nákup a smíchání příslušných ingrediencí, ty jsou dvě, soda a mýdlové vločky, popřípadě ještě třetí, perkarbonát sodný, a čtvrtá, takzvaný TAED, ale hezky popořádku...

...mně strouhat mýdlo nevadí, takže si nekupuji mýdlové vločky, ale strouhám Jelena. Podle receptu odtud dále přidávám sodu na praní a jedlou sodu v poměru 7:2:1 (prací soda/jedlá soda/mýdlo). Tím si namíchám základní prášek a podle potřeby k němu občas přidávám (až rovnou do konkrétní prací dávky) perkarbonát sodný (používá se na bílé prádlo, aby nezašedlo) a někdy k němu i TAED, pokud to bílé prádlo peru na nižší teplotu než 60°C (to ale nedělám často), kolik čeho, zjišťuji tady a tady. (Pozn. TAED jsou takové modré kuličky a s nimi je pak namíchaný domácí prášek k nerozeznání od toho kupovaného ;-D.)...

...docela mě teď začalo bavit používat mýdlové ořechy. Sice jsem o nich hodně četla, že prádlo pořádně nevyperou, ale líbí se mi na nich to, že mají změkčovací schopnost, takže zároveň na prádlo působí jako aviváž. Já klasickou aviváž nepoužívám už dlouho, protože ji osobně považuji za ohavný chemický koktejl (i když musím přiznat, že maminčino prádlo poctivě máchané právě v těchto chemických avivážích mi stále příjemně voní, přestože už tu vůni vnímám jako dost silnou), dělám si místo ní stále tuto octovou (protože kromě jiného věřím, že ocet také blahodárně působí na naši pračku) a nyní nově rovnou k prádlu přidávám 3-4 ořechy. Prádlo je opravdu měkčí (i když prádlu ze sušičky se samozřejmě nevyrovná). Kromě toho se mi na ořechách líbí, že jsou zero waste, protože se dají používat opakovaně (dokud z nich nezbydou jen drobné kousky slupek, které vyhazuji do bio odpadu), takže ten papírový pytel, co jich mám, mi vydrží opravdu hooodně dlouho...

...jediné, co v domácím prášku neperu, jsou zatím látkové pleny, na ty používám stále tyto tablety z Econey, jsem s nimi spokojená. Teď přes léto hodně nechávám odpočívat sušičku a prádlo suším klasicky na šňůře na balkoně (škoda nevyužít krásných slunečných dnů), bohužel o to víc musím žehlit. Jinak ale domácí prací prášek funguje bezvadně. Zatím pere nejlíp ze všeho alternativního, co jsem vyzkoušela, řekla bych, že se opravdu vyrovná klasickým práškům. I po jejich používání mi někdy zůstaly na oblečení fleky (tomu se s dětmi asi nedá vyhnout). Hlavní výhodu domácího prášku na praní spatřuji v tom, že jeho používání oproti kupovaným ekologickým prostředkům vyjde znatelně levněji...

...závěrem bych chtěla ještě napsat, že není mým cílem vyvolat v některém z mých čtenářů určitý nepříjemný pocit z toho, že pere třeba v klasických prášcích nebo používá aviváž. Já sama se někdy cítím provinile, když čtu různé "eko tipy" (na cokoli) na některých profilech, protože to třeba zrovna tak nedělám. Nechci, aby můj článek takhle působil. Nechci tady vykřikovat, koukejte, jak to dělám, dělejte to taky tak! Nevím ani náhodou, jestli to, jak to dělám, je správné. Jen tomu věřím, baví mě to tak a chci to tak zatím dělat. A vidím v tom smysl (i když zero waste to není - soda, perkarbonát i TAED jsou v igelitových pytlíkách). Píšu o tom proto, abych třeba dodala odvahu někomu, kdo to chce taky zkusit. Nic na tom není...





...na výrobu pracího prášku raději nepoužívám kuchyňské náčiní, vyjma struhadla (strouhám ale částí, kterou nepoužívám na strouhání potravin) a kuchyňské váhy (ta ale do přímého kontaktu s ingrediencemi na prášek nepřijde ;-))...

...obvyklou dávku dělám ze 700g prací sody, 200g jedlé sody a 100g strouhaného mýdla...

...po smíchání všech ingrediencí je toho malý kyblíček (peru téměř denně a toto množství mi vystačí cca na 3-4 týdny)...
...celý můj prací arsenál...

...obvykle si vystačím s touto sestavou: domácí prací prášek (na jednu prací dávku dávám cca 4 lžičky - používám umělohmotnou, velikostí je něco mezi polévkovou a kávovou), 3-4 mýdlové ořechy (přidávám rovnou k prádlu v bavlněném pytlíčku, který byl součástí balení, a když chci prádlo provonět, pokapu ho vonným olejíčkem) a domácí octová aviváž...




pátek 6. července 2018

JAK JSEM KONEČNĚ ŠLEHALA...

...na šlehané bambucké máslo jsem se chystala snad rok. Tak konečně. Mám sobě dlouho slibované homemade mazání. I když, upřímně, poslední dobou jsem ráda, že taktak zvládám večerní sprchu a zuby ;-D...

...recept jsem si vzala z knihy Aleny Thomas Děláme si to doma sami (najít se dá ale třeba i tady) a na výrobu použila to, co jsem měla momentálně doma k dispozici (co se týká přidávaných olejů). Podle Alenina receptu je poměr surovin 3:2, tedy 3 díly bambuckého másla a 2 díly rostlinného oleje (mandlového, jojobového apod.), plus esenciální olej cca 1 kapka na 10 g. Já použila 60 ml bambuckého másla, 40 ml kokosového oleje a několik kapek (asi 5) grapefruitového esenciálního oleje...

...postup výroby je následující: bambucké máslo se rozehřeje ve vodní lázni (já krátce rozehřívala i kokosový olej, proto ty dva hrnky), potom se začíná šlehat a to tak, že k bambuckému máslu se během šlehání postupně přilévá rostlinný olej. Po jeho zašlehání se přidá pár kapek esenciálního oleje (vůně dle libosti, já chtěla něco svěžího na léto, ale mám ráda orientální vůně, tak příště zkusím něco "ostřejšího") a celá směs se dá na 1 minutu do mrazáku. Po vyndání se zase minutu šlehá a tento postup (minuta mrazák, minuta šlehání) se několikrát opakuje, dokud není máslo pevné. Chce to opravdu hodně trpělivosti (hooodně!) - ukládání do mrazáku a následné šlehání proběhne asi tak 20x (Mě u desátého cyklu lehce jímala beznaděj, ale u třináctého už to začalo vypadat povzbudivě), je třeba počítat s tím, že samotný šlehací proces potrvá zhruba třičtvrtěhodinu (já to sfoukla v mezičase během vaření oběda)...

...šlehané máslo se má uchovávat normálně při pokojové teplotě, já ho před focením dala pro jistotu do ledničky, ale večer, když už jsem ho měla v koupelně a mazala se s ním, mělo tvar totožný s tím, co je na fotkách, takže být v lednici opravdu nemusí. Uložila jsem si ho do skleněné dózy od tělového krému značky Compagnie de Provence (byl s vůní anýz a pačuli - milovala jsem ho, nevím, zda se ještě v této variantě vyrábí, ale ta vůně byla přesně můj šálek čaje)...

...a jak jsem spokojená s výsledkem? Musím uznat, že šlehané bambucké máslo je opravdu příjemné - lehounké, rychle se vstřebá, kůže se po něm decentně leskne a příjemně voní (v závislosti na kombinaci použitých olejů). Pro mě osobně je sympatické i to, že se jedná o zero waste/low waste záležitost, ingredience mám z DM a Teta drogerií, všechny jsou ve skle (konkrétně skleničky od kokosáku i od bambuckého másla já použiju určitě dál), na výrobu jsem nepotřebovala žádné speciální udělátko, vše jsem našla v kuchyni ;-) a na uložení (jak už jsem psala) jsem využila schovanou skleněnou dózu. Takže ve finále nemusím vyhazovat žádný plastový obal. Finanční výhodu nespatřuji žádnou (ale ani nevýhodu), náklady jsou asi stejné jako pořízení kvalitního tělového krému, jen příště už si koupím rovnou větší balení bambuckého másla. Jediné negativum vidím v samotné přípravě (šlehání) másla. Zatím nevím, jak dlouho mi toto množství vydrží (cca 180 ml) a za jak dlouho tedy budu muset šlehat znovu. Ale moc mě to nebavilo, hlavně jsem si to špatně načasovala (ke konci šlehání už se mé dcery důrazně dožadovaly mé pozornosti, což bylo v zápalu boje o hlídání kontinuity "minuta mrazák - minuta šlehání" krapet na hraně). Navíc bylo zrovna horko, takže ani mrazáku jsem to zrovna neulehčila (to otvírání a zavírání mu asi pěkně lezlo na nervy). Budu to muset ještě vychytat ;-)...