MINI HOUSE...

...jako malá jsem si ho samozřejmě vždycky přála. Měla jsem sice v jedné poličce udělaný byt pro barbíny, ale domeček to nebyl. No, nebudu lhát, tenhle sen jsem splnila spíš sobě než svým dcerám (alespoň prozatím). Domeček dostala starší dcera k Vánocům a nábytek ještě k těm předchozím. Obojí se dá pořídit třeba v Hugo chodí bos nebo na Mimibazaru, kde jsem kupovala i já, protože to vyšlo o něco levněji...

...na domečku se mi moc líbí (kromě toho, že je dřevěný), jak je jednoduše zařízen, a tím vzniká prostor pro jeho dotvoření. Na to jsem se totiž hodně těšila! Také proto, že peřinky, polštáře na sedačky a slunečník jsou k dostání buď v červené nebo růžové verzi, a ani jedna z nich se nám do pokojíčku nehodila (měli jsme tu růžovou a fakt mě to rušilo ;-D). Takže jsem se s laskavým svolením své dcery pustila do předělávání...

...na výměnu polštářků do křesel a sedačky v obýváku jsem zrecyklovala povlak na polštářek z Jysku, který jsem nepoužívala (stál pár korun). Povlečení do postele jsem zase ušila z dekorativní látky, kterou byl vystlán jeden úložný košík a já ho používám stejně bez ní, proužky jsem na ní domalovala fixou na textil. Ze stejné látky jsem spíchla i šatičky malé indiánce, prozatímní obyvatelce domku. Protože nemám šicí stroj (a nechtěla jsem zas otravovat babičky), vše jsem si ušila pěkně v ruce. Byla to zkouška mé trpělivosti, jednotlivé kousky jsem šila po chvilkách, kdy se dalo (ať žije slow-life!). Potom bylo potřeba vyměnit látku na slunečníku, místo té jsem použila černou čtvrtku, je i pevnější a lépe drží tvar. Inspirovala jsem se u Lucky a ještě jsem vytapetovala kuchyň a ložnici, zde jsem použila můj oblíbený balící papír od House Doctor (obě jeho strany). Ještě stále ho kus mám, to byl snad nejlepší nákup mého života ;-). Je přilepený washi páskami, takže až nás tapety omrzí, měly by jít sundat...

...víc jsem domeček zatím nezařizovala. Mám tu sice ještě připravené mini květináčky na nějakou zeleň, ale ty budou muset i s ostatním počkat. Domek si totiž momentálně hodně oblíbila naše mladší ratolest a s chutí ho pojídá...

ARRANGEMENT OF KID'S WARDROBE...

...stále nepřestávám být posedlá úklidem a organizací naší domácnosti. Neznamená to sice, že bych měla doma bůhvíjak naklizeno, ale spíš se o úklid intenzivně zajímám (teoreticky) a vymýšlím, jak to u nás nejlépe uspořádat (nojo, každý máme něco, já holt budu přerovnávat až do smrti). Držím se při tom strategie, kterou razí Terapie domova, a to, že postupuji po malých krůčcích (takže do Vánoc bych to tu mohla mít jakž takž v cajku ;-D). Už nějakou dobu mě fascinuje způsob skládání a ukládání oblečení podle Marie Kondo a rozhodla jsem se to vyzkoušet...

...o KonMari metodě jsem v posledních dnech hodně četla, prohlédla nějaká videa na YouTube a zjistila, že (hlavně tady u nás) se o tom dost mluví (a píše), ale jaké to je v praxi, se zas tolik (bohužel) neukazuje. A mě právě strašně zajímalo, jak to v těch skříních a šatnách vypadá, hledala jsem nějaké tipy, jak vše prakticky a zároveň pěkně uspořádat, ale příliš jsem se toho nedověděla. A tak to ukážu já, alespoň zatím na oblečení mých dětí, protože se svým šatníkem si popravdě ještě nevím moc rady...

...že je skládání oblečení do jakýchsi "ruliček" za sebou praktičtější než komínkové, je nesporné, já si ale nebyla jistá, jestli to bude taky hezky vypadat. A zjistila jsem, že jo, že se mi to líbí. A dokonce mě ten systém skládání i baví. Taky jsem měla strach, aby oblečení nebylo po rozbalení ruličky příliš pomačkané. Ale i to byly zbytečné obavy - není zmačkané o nic víc, než když je skládáno do komínků...

...a teď už k samotným šuplíčkům mých dcer. Na oblečení má každá svou třípatrovou komodu (Ikea). V nich je uloženo oblečení, které aktuálně nosí. Průběžně tedy jejich obsah upravuji, dávám pryč, co je jim už malé, postupně přidávám nové, které je potřeba, a sezónní oblečení ukládám nahoru do naší společné šatní skříně. Celkově holčičky toho oblečení zas tolik nemají, protože jsem zjistila, že stejně pořád točíme dokola jedny a ty samé oblíbené kousky. Mladší dcera (naše osmiměsíční miminko) má víceméně zaplněný pouze jeden šuplík, v druhém je zatím provizorium na zimu (to jsem nevyfotila) a ve třetím pleny a deky (to jsem taky nefotila). Starší už má plně využité všechny tři šuplíky a i ty musím víc a častěji třídit, aby se tam vše vešlo. Všimla jsem si, že naše oblíbené barvy jsou bílá, šedá, různé odstíny modré a samozřejmě nesmí chybět růžová (ale nepřeháníme to s ní ;-D). Oblečení v šuplíkách skutečně odpovídá realitě (nic jsem neschovávala, i když ty horší kusy jsou spíš vzadu :-P), ale ovšem, že není úplně kompletní, něco se právě nosí a něco je "v prádle" ;-)...

...šuplík našeho "miminka" (zleva):
1. capáčky, tepláčky, kalhoty 2. body s dl. rukávem 3. body s kr. rukávem a tílka 4. pyžámka 5. punčocháče, legíny, ponožky...

...horní šuplík starší dcery (zleva):
1. pyžama 2. letní šatičky a trička s kr. rukávem 3. spodní košilky a plavky 4. spodní kalhotky, vzadu punčocháče 5. ponožky, vzadu ručníčky do školky...

...prostřední šuplík starší dcery (zleva):
1. kalhoty, džíny, tepláky 2. kraťasy, sukýnky, džegíny 3. legíny (krátké i dlouhé) 4. trika s dlouhým rukávem, světříky...

...spodní šuplík starší dcery (zleva):
1. batůžek, vzadu pláštěnka, deštník 2. vespodu indiánský obleček na karneval ;-), navrch zástěrka na vaření, vzadu čepice 3. mikiny...

CHANGING OF POSTERS...

...v polovině července jsem měla to štěstí vyhrát několik plakátů od Šárky. Už bych si skoro mohla zřídit galerii :-). Ta ale bude muset počkat do nového. Takže z vyhraných plakátů jsem si vystavila pouze jeden, a to kalendář pro tento rok (mimochodem, dle mého názoru velmi povedený), aby mi ještě těch zbylých pět měsíců (nechápu, jaktože jenom pět, když nový rok začal před několika týdny ;-D) dělal radost. Doplnila jsem ho dvěma dalšími Šárčinými plakáty, které mám už z dřívější doby. Volila jsem takové, aby se příliš netloukly s motorkami o patro výš (nežiju totiž sama, že ;-D)...

...přiznám se, že mě ale plakátová mánie pomalu opouští. Navíc se má vrchní dodavatelka rozhodla tvorbě tiskovin dále nevěnovat (asi proto, že s tvůrci podobných věcí se tak trochu roztrhl pytel, já pamatuju dobu, kdy byla u nás jednou z mála, ne-li jediná). Ale jsem ráda, že mám od ní mé milované peříčko, které mi už vždycky bude připomínat tu dobu a i mé začátky s blogem...

...fotky se moc nevyvedly, tak jen dvě...
...o nové se pokoušet nebudu, to by taky mohly být až v září ;-D...

...ano, ano, kočárek doma stále máme ;-)...