CHANGING OF POSTERS...

...v polovině července jsem měla to štěstí vyhrát několik plakátů od Šárky. Už bych si skoro mohla zřídit galerii :-). Ta ale bude muset počkat do nového. Takže z vyhraných plakátů jsem si vystavila pouze jeden, a to kalendář pro tento rok (mimochodem, dle mého názoru velmi povedený), aby mi ještě těch zbylých pět měsíců (nechápu, jaktože jenom pět, když nový rok začal před několika týdny ;-D) dělal radost. Doplnila jsem ho dvěma dalšími Šárčinými plakáty, které mám už z dřívější doby. Volila jsem takové, aby se příliš netloukly s motorkami o patro výš (nežiju totiž sama, že ;-D)...

...přiznám se, že mě ale plakátová mánie pomalu opouští. Navíc se má vrchní dodavatelka rozhodla tvorbě tiskovin dále nevěnovat (asi proto, že s tvůrci podobných věcí se tak trochu roztrhl pytel, já pamatuju dobu, kdy byla u nás jednou z mála, ne-li jediná). Ale jsem ráda, že mám od ní mé milované peříčko, které mi už vždycky bude připomínat tu dobu a i mé začátky s blogem...

...fotky se moc nevyvedly, tak jen dvě...
...o nové se pokoušet nebudu, to by taky mohly být až v září ;-D...

...ano, ano, kočárek doma stále máme ;-)...

SUMMER NEWS...

...několik mých letních objevů a radostí: jeden blog, jedna kniha, jeden časopis a jedno mini diy...

...zase jsem objevila jeden inspirativní blog, od kterého jsem se nemohla odtrhnout, dokud jsem se neprokousala všemi jeho články. Minimalismus je mi blízký, o nějakých mých snahách v jeho duchu jsem tu už několikrát psala. Tak snad jen připomenu, že se o něj ve svém životě stále snažím (bohužel naprosto nesystematicky, nárazově a pouze v některých oblastech). Myslím, že už jsem přišla na tu hlavní a nejdůležitější minimalistickou zásadu, bez které prostě nemůže nikdy pořádně fungovat, a tou je  n e n a k u p o v a t  :-D. Člověk toho může vyházet opravdu mraky, ale jestliže věci, kterých se zbavil, vzápětí nahradí novými, ocitne se znovu tam, kde byl. Takže já pro sebe teď už vím, že: zbavovat se věcí - ano, ale hlavně nepořizovat další, respektive: plánovat běžné denní nákupy a pečlivě zvažovat, zda vše, co se mi líbí, opravdu nutně potřebuji...

...ale protože jsem se tam také dozvěděla, že člověk na sebe nemá být zas tak moc přísný a není třeba se případnými prohřešky zbytečně trápit, neřídím se onou zásadou až tolik striktně a sem tam koupím něco, co sice vůbec nepotřebuji, ale zase je to pro mě takové to "nice to have" ;-). Jako třeba slavná kniha Love x Style x Life od Garance Doré, jež nedávno vyšla i v češtině a kterou teď moc ráda ve volných chvílích listuji...

...a kdyby náhodou bylo toho listování pořád ještě málo, mám tu v záloze nový český časopis Loving, o němž jsem se nedávno dozvěděla na instagramu. Shodou okolností je tam dvojstránka věnovaná dvěma Luciím, blogerkám a úžasným ženám, jejichž blogy moc ráda čtu. Jedná se o Lucku Nesto a Lucku Luckyblok. Když se totiž dovím, že se o nějaké mé oblíbené blogerce někde píše, většinou si číslo daného časopisu nenechám ujít. Tenhle nový časopis u nás na maloměstě sice nikde neměli, ale paní trafikantka byla moc hodná a objednala mi ho. Stojí 129,- Kč, příští číslo by mělo vyjít zas až za několik měsíců, tuším, že v říjnu nebo začátkem listopadu. A jaký je? Musím moc pochválit jeho čistý, jednoduchý styl - bílé stránky, jednotný, černý text, u fotografií je vidět snaha, aby kvalita převažovala nad kvantitou, stránky působí vzdušně, nepřeplácaně, v celém časopise je minimum reklamy. Co se obsahu týče, je to taková ta klasika: nějaký ten příběh, rozhovor se zajímavým člověkem, zdraví životní styl, cestování, vaření, rozvoj osobnosti a třeba i horoskop (bez toho bych se já třeba obešla). Psaný je česky a doufám, že nemá ambice to v budoucnosti měnit ;-D. Takže za mě: ano, možná se po něm poohlédnu i na podzim...

...a poslední mou radostí je nová úprava starého soklíku, který je sice příšerný, ale já si ho nějakým způsobem u nás doma oblíbila (nejspíš proto, že slouží na ty mé milé nezbytnosti). Jeho vrchní desku jsem polepila samolepicí tapetou v mramorovém dekoru (pořídila jsem ji v Lidlu). Tady doporučuji, pokud by si chtěl někdo podobně něco potapetovat, určitě jsou čtyři ruce víc než dvě ;-). Já to nejdřív zkoušela sama (protože určité věci samozřejmě potřebuji mít hotové hned teď), ale výsledkem byl zmuchlaný kus tapety v koši (fuj!). Večer jsem poprosila partnera o pomoc (přidržení tapety při lepení) a do pěti minut bylo hotovo...

DOMEK: HOUSE...

...blíží se třetí výročí mého blogu a já se tentokrát rozhodla napsat trochu netradiční (skoro až šokující :-D) článek (který možná nebude na toto téma poslední). Tři roky blogování sice nejsou nijak závratné, ale za celou tu dobu jsem se tady zmínila pouze jednou o tom, že jsme s partnerem koupili starší domek, který si předěláváme na náš "domov snů". No, popravdě řečeno, předělává pouze partner, mě od šílené nádeničiny vysvobodilo dvojité mateřství a pasovalo mě pouze do role dokumentaristy a projektanta (čtěte toho, kdo vymýšlí vzdušný zámek, který ze starého domu stejně nepůjde udělat)...

...čím začít... počítání, jak dlouho už dům máme, nám půjde vždycky dobře, protože je to stejně dlouho, jako máme naši první dceru - oficiálními majiteli jsme se totiž stali dva měsíce před jejím narozením. Takže dnes je to čtyři a půl roku. (Samozřejmě, že za tu dobu už by všichni naši blízcí a známí dávno bydleli. ;-D) Než si v něm ale opravdu usteleme, nějaký ten rok to ještě potrvá. A víme moc dobře, že ani to nebude konec. Že tohle naše budování, pro které jsme se rozhodli, bude celoživotní proces...

...ale přece jen už je za čím se ohlédnout a mně to připadá neuvěřitelné, co ten můj mužskej za tu dobu dokázal. První rok se vyklízelo, na jedné straně přistavělo "o štok" ;-D (s obojím pomáhala celá rodina a jeden známý zedník), nechal se udělat nový krov, střecha a komíny (na to jsme měli firmu). Další roky se shodily stropy (pouze v některých částech domu) a kompletně se překopala (a to doslova) spodní část... 

...domek má přední část do ulice, z jedné strany je hned dům sousedů (stojí v řadě domů vedle sebe), z druhé je soukromý pozemek s obchodem, proto bylo nutné vybudovat v domě průjezd do dvora, který mu chyběl. V přízemí býval také obchod, ten byl od bydlící části oddělen vjezdem, kterým se ale nedalo projet až na dvorek. Navíc byl tento vjezd umístěn v prostředku domu, takže udělat průjezd z něho by bylo nepraktické. Musel se tedy průjezd přesunout do části, kde byl obchod, a prostor vjezdu se připojil k bydlící části. Velkým problémem byla nejednotná výška podlah obchodu a vjezdu, pro představu: z vjezdu do obchodu vedly asi čtyři schody. Takže se musel terén pod obchodem snížit a v místě vjezdu zvýšit. Když to hodně zjednoduším, v podstatě se musely vykopat obrovské balvany a kamení v části pod obchodem a přendat do části s vjezdem, aby se povrch vyrovnal. To byla pro partnera opravdu zatěžkávací zkouška (měl k sobě jen jednoho pomocníka) a vím, že tu přišel o všechny iluze, ba dokonce možná začal náš vysněný dům i trochu nenávidět ;-). O této stavební části se třeba rozepíšu ještě někdy podrobněji...

...podstatné ale je, že průjezd je konečně hotov a s tím už přišly i veselejší chvilky - kompletní vyzdění jednotlivých místností v přízemí (pomáhá nám opět jeden známý zedník), kde bylo potřeba, nová okna, pořízení vrat a vchodových dveří, rozvody vody, rozvody elektřiny... Postupuje to sice jen krůček po krůčku, ale hlavně, že stále vpřed a blíž našemu snu...

...i tak mohou fotky současného stavu někoho vyděsit, a proto přidávám některé z období ještě před tím, aby mohl svůj úlek přehodnotit ;-D. Někoho to možná odradí od podobného nápadu, ale třeba se naopak najde i někdo, komu to dodá odvahu, protože všechno je možné... 

...současný stav: budoucí pokojík dcer s dveřmi a průhledem do ložnice...

...současný stav: ukázka důsledků vyrovnání povrchu - ve výklenku dříve bývala spíž, která se takto ve starých domech dělávala;
tady už z ní zbyla pouze vrchní část; i tak jsem si přála zbytek výklenku zachovat, bude z něho třeba pěkná knihovnička ;-)...

...průjezd v procesu: pohled na "materiál", který musel být odstraněn, místo výloh obchodu už jsou dnes vrata a část koupelny ;-)...

...dřívější stav: vlevo pohled na původní vjezd, vedle výlohy z obchodu...

...současný stav: místo původního vjezdu dnes zleva: budoucí wc, kotelna, koupelna, vchod; pohled z budoucí předsíně se schodištěm...

...současný stav: vybudovaný průjezd s novými vraty a vchod do domu...

DAUGHTER'S CORNER...

...dnes začnu obligátní frází, že čas letí jako bláznivý, naše maličká roste a její potřeby se stále mění, a tak jsem se rozhodla, že si ještě rychle nafotím její obývákový "kutloch", protože už ho za chvilku nebude(me) potřebovat. Takže dnešní příspěvek bude tak trochu o našem obýváku, ovšem z miminkovské perspektivy 😉...

...samozřejmě by se mi moc líbilo mít doma pro holky týpíčko, ale takhle to zase působí vzdušněji, stačí podložka, deka, pár "válecích" polštářků a samozřejmě hračky. Snažila jsem se o vytvoření takového koutku, aby barevně ladil s obývákovým vybavením a dobře do něj zapadl, ale také aby byl dostatečně pestrý a barevný pro dítě a hlavně aby šel rychle uklidit a dobře se udržoval. Využila jsem tu tedy diy-pytlíky na hračky z předchozího článku, levné povlaky na polštářky (především z Jysku a jeden můj diy - ten půlměsíčkový), se kterými se mohou dělat psí kusy a případné trvalé znečištění mě nebude bolet, krásnou, barevně ladící deku, kterou jsme dostali od milované kamarádky do kouta (Lenuško❤) a tlapičkové pěnové puzzle (to jsme dostali darem za to, že jsme dceři zřídili stavební spoření 😊), které se nám taky kupodivu podařilo sladit. Občas hračky v koutku doplňuje ještě staronová hrazdička, se kterou se už ale brzy také budeme loučit...

...látkový zajda je od MMMoje..., dřevěného medvídka jsem pořídila v Hugo chodí bos...

...úžasné medúzkové kraťásky máme od BeBirdie...