...důvodem tohoto článku je ten nejlepší post, co jsem za poslední dobu četla, a blížící se doba rozpadu samotného předmětu, o kterém bude řeč. Pro mě takové malé peklo a Pandořina skříňka, pro dceru momentálně asi nejmilejší věc na světě. Poklad. Skrýš. A vše, co je v ní ukryto, má nevyčíslitelnou hodnotu ;-)...
...budiž mi ke cti, že toho, co má ode mě, není v kufříku zas tolik. Je to gumový míček s Krtečkem (úplatek z jednoho delšího nákupu), narychlo načmáraná a vystříhaná kartonová panenka s oblečky (kterou, ačkoliv už nemá ruce, nesmím vyhodit) a prasátko - kasička (ten nejlepší kousek), k němuž se váže příběh o dárku dle vlastního výběru, kdy se toto prase nedopatřením ocitlo pod sektorem dřevěných hraček, ke kterému jsem dceru při vybírání nenápadně zavedla. Kdybych tenkrát nepolevila, stojíme u něj v hračkářství ještě dnes... všechno ostatní se do kufříku dostalo, ani nevím, jak ;-)...
...ale vzpomínám si, že jsem jako malá také měla své poklady a takový kufřík na ně bych brala ještě dnes. A tak není divu, že je to první věc, po které sáhne, když se vzbudí, a ještě v pyžámku musí překontrolovat, zda nic nechybí. Tuhle vzpomínku prostě nešlo nezachovat...
Juuuu:)
OdpovědětVymazat