...orchideje se v jednu určitou dobu staly pro mé okolí jakýmsi vděčným dárkem pro mě, a tak mě jimi obvykle k mým svátkům nebo narozeninám s oblibou všichni obdarovávali, až jsem tomu musela učinit přítrž a vyhlásit stopku novým přírůstkům. Vím, že to pro některé z mých nejbližších (a možná i pro někoho dalšího) je těžké pochopit, ale já obvykle z květinových darů neskáču radostí, a to koneckonců co se týká všech pokojových rostlin. Důvodů je hned několik. Za prvé (a to už jsem tu určitě několikrát psala) jsem k pokojovým rostlinám nikdy neměla žádný extra vztah (péče o ně mě prostě moc nebaví), za druhé si zeleň do bytu nejraději vybírám podle sebe (mám své oblíbence, zejména ty nejméně náročné, které toho po mně moc nechtějí a přesto dokáží být stále krásné - takových je ale zatraceně málo) a za třetí u nás pro kytky jednoduše není dost místa...
...no, a co se orchidejí týče, mám raději třeba jen jednu jako solitér než celou sbírku. Na druhou stranu musím ty naše ale pochválit, protože je máme už několik let, péči jim věnuji minimální, a ony mi i přesto každoročně neúnavně kvetou. Většinou si přes léto dají pauzu a s podzimem potom vyženou nové šlahouny s mnoha poupaty, takže na Vánoce už všechny začínají kvést a obvykle jim to vydrží až do jara, poslední kvítky opadávají koncem května a po létě vše začíná nanovo. Za tu dobu, co je máme, jsem je nikdy nehnojila, nepřesazovala a ani vlastně nezalévala, jediné, co jsem jim dopřávala, byla vydatná koupel jednou za čas. Vlastně vůbec netuším, jak bych se o ně měla starat, podle svých průzkumů jsem zjistila, že s nimi dělá každý něco jiného...
...co mi ale už delší dobu vadilo, bylo to, že se holky samozřejmě čím dál víc rozrůstaly, v podstatě "vylézaly" z květináčů, až to vypadalo, že se jednoho dne seberou a zkrátka půjdou někam, kde jim snad bude lépe. Vůbec to nevypadalo hezky. Přesazení bylo nevyhnutelné, i když se mi do toho taaak nechtělo. Nakonec jsem zatnula zuby, koupila substrát a pustila se do toho. Pěkně jsem je všechny zkrátila, zabalila do nové peřinky a děj se vůle boží, výsledek je nejistý. Vůbec netuším, jestli jsem to udělala správně a ony můj zákrok přežijí...
...orchideje si u nás trůní na poličce u okna v kuchyni (máme vyzkoušeno, že tam jim to svědčí) doteď jsem je měla zastrkané v květnících ve stylu "každý pes, jiná ves" (ano, i to něco dokazuje o mém vztahu k nim), ale po přesazení jsem se rozhodla, že je nechám jen tak v těch plastových průhledných, aby měly kořeny co nejvíce světla, dopřála jsem jim sprchu (takový malý pralesní deštíček ;-D) a rozestavila je na Kaleido tácky od Hay. Ty jsem si pořídila už dříve, protože jsem je vždycky moc chtěla, ale vlastně jsem nevěděla pořádně, co s nimi. Teď to vypadá, že snad konečně našly své důstojné uplatnění. A protože orchidejí je víc než tácků a nechce se mi hned pořizovat další, doplnila jsem je o mramorový podtácek od Madam Stoltz, který mi tu už také pěkně dlouho ležel nevyužitý...
